pátek 29. ledna 2016

Vyznání

 Kdyby slyšel mé volání na míle daleko?

Kdyby mě jeho ruce znaly, jako zná Alex Turner struny na své kytaře?

Kdyby setřel všechny ty tajně uroněné slzy, které stékaly po mé tváři pro něho?

Kdyby jen tušil, jak moc po něm toužím?

středa 27. ledna 2016

Sníh….jako malá holka

Už dlouho se mi nestalo, abych ve sněhu řádila jako malá holka. Ale letos je to jiné. Řádím ve sněhu se psem, dělám z něj sněhuláka bez mrkvičky.

Zalehávám ho a zasypávám mu hlavu sněhem. A když to na mě přijde, tak sebou plácnu a dělám andělíčky. No a pes se rozhodne, že je záchranář a pomáhá mi ze země tak vehementně, že mi ocáskem rozmetá křídla do ztracena.


pondělí 25. ledna 2016

Bratr ve zbrani

Evropě řádila válka a já, stejně jako mnoho dalších, narukoval. Myslel jsem si, že zachráním svět. Byl jsem přesvědčen, že jen má přítomnost pohne osudím a válka skončí do několika měsíců. Mládí mě drželo v krásné iluzi. V té době jsem byl idealista a romantik. Jenže Hitler měl jiný plán. Chtěl strávit celý svět svým nacistickým morem.

Nikdy by mě nenapadlo, že je válka tak špinavá a krvavá záležitost. Ale i v téhle době se kromě zoufalství a krutosti dalo nalézt něco, co si ve svém srdci nesu dodnes. Opravdové přátelství. Takové, které nezažene sniper ukrytý na střeše ani bombardování a čekající smrt v mělkých ručně vyhrabaných improvizovaných úkrytech. Dokonce ani hlad a neskutečná zima, která zabíjí jeden prst na noze za druhým, o životech dalších z mé čety nemluvě. Bylo to přátelství, o kterém jsem jako kluk čítával v dětských knížkách.


pátek 22. ledna 2016

Prostě Miluju část 3.

Ano?

Spousta holek úplně nesnáší, když se ráno probudí a na hlavě mají vrabčí hnízdo. Kdepak! Já tohle miluju. Ten okamžik, kdy se podívám do zrcadla a vidím ten úžasnej noční rozcuch. No vážně, kdybych se o něj snažila, tak se mi nikdy nepovede. I když existují výjimky, kdy mi stojí ofina jako Cameron Diaz v Něco na té Mary je. V tu chvíli se pokouším si ofinu nějak zkultivovat, ale nakonec to vzdám a tvářím se, že ten zbloudilý pramen vlasů, co mi stojí jako voják při nástupu, je tam schválně a zcela úmyslně.

Život je moc krátkej na to, abych se  hroutila kvůli takové blbosti. Anarchie musí být. Aspoň trošku. 


středa 20. ledna 2016

Prostě Miluju část 2.

Dobrá tedy, teď už se dostanu k věcem, které jsou o něco lidštější? No asi nejsou.

Jednoznačně miluju procházky. Jako jsou lidi, co milujou běh, tak jsou lidi, co milujou procházky. A já jsem jedna z nich. Ať už je to romantická procházka, couračka po městě, nebo provětrávací procházka se psem, jsem vždycky PRO.


sobota 16. ledna 2016

Prostě Miluju část 1.

Dlouho jsem uvažovala nad tím, jak začnu svůj blog. Jestli ho vůbec začnu a neuteču těsně před cílovou čárou. Jakým otvírákem (ano vím, že otvírák je v žurnalistice něco úplně jiného, ale mě se to slovo líbí víc, než nějakej úvod nebo tak něco) se pokusím nahnat plusové body v oceánu blogů a pak jsem si řekla, že budu sama sebou, což chápu není nic extra, ale pro začátek dobrý, ne?

A protože poslední dobou je kolem nás negativ víc než dost, řekla jsem si, že místo toho, abych skučela nad situací ve světě, tak vypíchnu to, co mám opravdu ráda, „co miluju“ a dám to na hromádku. Protože ruku na srdce, kolik z vás si jen tak sedne a prostě si opravdu požitkářsky až dekadentně užije to, co ho do morku kosti dělá tak spokojeným, že z toho skoro přede jako kočka. Možná se pak najde dalších pár šílenců, co to mají stejné, jako já.

Tak vás tedy vítám U Šílené Intelektuálky.