úterý 29. března 2016

Jaké to štěstí? Velký třesk!

Nebudu předstírat, že mě tato otázka trápí nějak dlouho. Naopak. Vyvstala v okamžiku, kdy jsem viděla Teorii všeho (což je v tuhle chvíli nějakej ten pátek zpátky).

Jde o scénu, kdy doktor řekne Stephenu Hawkingovi, že jednou nikdo nebude znát jeho myšlenky (kdyby tehdy jenom tušil).

Zdroj: http://i.telegraph.co.uk/multimedia/archive/03344/Stephen_Hawking_3344481b.jpg


pátek 25. března 2016

Rodina, čest a povinnost "3. kapitola"

       Venku se zvedal vítr. Hřmělo. Bouřka byla na spadnutí a Beránek se stále coural po okolí. Kavka už začínala být nervózní.
     „Kde ten starý blázen je? Každou chvíli se spustí lijavec.“ Chodila po společenském salónku sem a tam a stále pozorovala okolí, zda neuvidí přicházet Beránka.
Nad lázeňským domem se blýskl blesk tak, že Kavku oslepil.


Zdroj: http://liptal.knihovna.info/admin/img/424/image/kniha.jpg


pondělí 21. března 2016

Klišé, kterých jsem se dopustila v Londýně

Přepadla mě nostalgie a zavzpomínala jsem si na můj úžasnej pobyt v Londýně. Protože zhruba před dvěma lety mi ruplo v bedně a rozhodla jsem se tam na měsíc (na ten nejdokonalejší měsíc) odjet. Plán byl jasnej. Zlepšit se ve speakování a doplnit si slovíčka, plus prošlapat minimálně troje boty.

No, a protože Londýn je prostě LONDÝN, tak jsem se zahloubala (překvapivě) a rozhodla se vypíchnout několik londýnských klišé, kterých se dopustíte (respektive já), když tam přijedete poprvé.

Archiv: Bája - Big Ben
Jako každý šílený turista jsem měla pořád po ruce foťák a tak jsem fotila jako divá. A díky tomu jsem se dopustila několika závažných ústřelů. Ale co, žijeme jen jednou a až budu stará a vrásčitá, tak na ty fotky budu zamilovaně koukat. Snad mi u toho nebudou vypadávat zuby.



Mojí jednoznačnou obsesí v Londýně bylo focení Big Benu (nebo jak je správně Elizabeth Tower). Fotila jsem ho ze všech možnejch úhlů a nedej bože, když jsem ho blejskla omylem a našla ho pak zpětně na fotce. To jsem pak měla radost, jako malá holka. Ten pocit, že ho vidíte naživo, ne jenom na obrázku. Stejná euforie mě přepadla, když jsem viděla poprvé Tower Bridge. A pak se po něm procházela. Já vím, magor!¨

středa 16. března 2016

Victor Frankenstein

Victor Frankenstein je film, ve kterym je všechno úplně špatně a přitom naprosto skvěle. Jedná se o volně volnou adaptaci románu Mary Shelley.

Zdroj: http://www.blastr.com/sites/blastr/files/styles/rectangle_960x480/public/Victor-Frankenstein-2015-poster-focus.jpg?itok=DGRvottm&timestamp=1447444675


pondělí 14. března 2016

Společenské peklo

 Existuje nespočet situací, kdy si z ničeho nic připadáte jako totální idiot! Jsou to momenty, kdy má jít všechno jako dobře namazanej stroj, ale místo toho se jedno kolečko zadrhne a všechno je v trapu.

A ať se snažíme sebevíc, lepší to nikdy není. Spíš naopak. Takže trapnost nad trapnost.

Jedna z nejhorších věcí, která vás může potkat je, když má váš dobrej kamarád/ka nějaké trable a čeká, že ho/ji utěšíte něčím, co ho/jí na 100% vzpruží a všechno bude OK. No jo, ale vy v ten moment máte úplně vymleto a jediné, co vám naskočí je pouze Sheldonovské „No, no!“ a hned vám v hlavě šrotí, jaký horký nápoj se hodí k této příležitosti. A kde sakra mám tu krabici kapesníků?


Zdroj: http://jasoncouponking.com/wp-content/uploads/2013/12/kleenex.jpg

sobota 12. března 2016

Rodina, čest a povinnost "2. kapitola"

     Bylo až neuvěřitelné, jak ho dokázali Kavka s Beránkem ignorovat, když jeden druhého pošťuchovali.
     „Ale já vám říkala, že si máte přibalit frak.“
     „Ne, to jste neříkala Kavko.“
     „Pro vás jsem slečna Adamová.“
Už aby se vzali. Tohle se opravdu nedá vydržet.
     Během jejich nesmyslného hašteření do kavárny vešel urostlý snědý muž. Kývl na číšníka a ten mu okamžitě odebral klobouk, rukavice z teletiny a hůl.
     „Už jste to slyšel?“
     „Co jsem měl slyšet?“
     „Včera v noci někdo vyloupil klenotnictví Goldberg.“ Muž se na číšníka nevzrušeně podíval.
     „To je politování hodné, že?“ Číšník jen přikývl, zklamaný vědomím, že jeho informace nevyvolala v muži kýženou reakci. Hosté pokaždé prahli po senzacích. Místo rozvíjení svých teorií raději uvedl muže k jeho stolu a přebral si jeho objednávku.
     Otakárkovi na tom muži cosi nesedělo. Byl to suverén. Muž z vyšších vrstev, nebo tak alespoň působil. Začal ho se zaujetím pozorovat. To jak držel šálek, jak skládal noviny při čtení. Bylo zřejmé, že je to muž zvyklý pohybovat se ve vyšších kruzích.
     Otakárkovo společníci byli tak zaujatí sami sebou, že se mu naskytla příležitost, která se neodmítá. Zvedl se z od stolu a zamířil k barovému pultu. Sedl si na prostřední barovou židličku a čekal, až k němu číšník přiběhne jako malé štěně.
     „Něco je v nepořádku, pane?“ ptal se až příliš vyplašeně. Detektiv se na něho chvíli díval a pak mladíka požádal o oheň, vytáhl si cigaretu a čekal. Potáhl dým, vypustil ho ze svých plic, a když se číšník chystal k odchodu, zaútočil jako lačná zrzavá kobra.
     „Jste tu již dlouho?“ číšník se na něj zmateně podíval, ale odpověděl.
     „Ano pane. Jsem zde již pátým rokem.“
     „Takže znáte všechny stálé hosty, ale i ty nové, co se už nevrátí?“
     „Dá se to tak říct.“
Během svých dotazů se ani jednou na mladíka nepodíval. Jen fascinovaně sledoval svou téměř dokouřenou cigaretu.
     „A ten muž, co sem zrovna přišel? To je stálý host?“ Číšník zpozorněl.
     „Proč se ptáte, pane?“
Otakárek se na mladíka znuděně podíval „Vypadá, že ví, co je dobré. Chtěl bych se ho zeptat na jeho názor ohledně tohoto hotelu.“
     „Proč, pane?“
     „Proč? Vy se mě opravdu ptáte?“
     „Promiňte mi pane mou drzost.“
Vilém se na hocha blahosklonně usmál. „To nic hochu, chci jen vědět, co tu stojí za mojí pozornost a co ne. Dlouho jsem neměl volno a chci si ho náležitě vychutnat. No a ten muž vypadá, že ví.“
     Než stačil mladíka obalamutit, muž se zvedl od stolu a vyšel druhými dveřmi z kavárny rovnou na ulici. Šel klidně a vyrovnaně podél řeky.
Vilém típl cigaretu. Vzal si svou vycházkovou hůl, klobouk a jal se projít směrem, kterým šel záhadný aristokrat.
     „Kam to jdete?“ vydala ze sebe poněkud hystericky Kavka.
Otakárek se jen nerad otáčel. Usmál se na ní. „Jdu se projít má drahá. Čerstvý vzduch mi jenom prospěje.“ Už se otáčel zpátky k venkovním dveřím, když v tom u něj jeho sekretářka stála a tahala ho za rukáv u saka. Kde se tu vzala tak rychle, pomyslel si.
     „A to půjdete sám?“ Něžně ze sebe setřásl její ruku.
     „Ano, Kavko. Půjdu sám. Chci si utřídit myšlenky.“ Chvíli se na něj dívala, ale pak ho nechala jít.
     „Večeře je v sedm hodin, tak ať jste tu včas.“ Oprášila mu ramena a nechala ho.

pondělí 7. března 2016

Fan Choch aneb diletantismus na druhou

Nedávno jsem se dívala na Černou listinu (OK koukám na ni pravidelně) a narazila jsem tam na něco, co mi doslova rvalo nervy. Šlo o ukradený obraz jistého Fan Chocha. Jako vážně? 


Zdroj: http://media.novinky.cz/731/147315-top_foto1-6kx0z.jpg?1251453601


pátek 4. března 2016

Rodina, čest a povinnost "1. kapitola"

     Její mrtvé tělo bezvládně leželo na kočičích hlavách. Černé havraní vlasy měla slepené zaschlou krví. Při pohledu z věže, ze které spadla, vypadala jako hadrová loutka, kterou někdo odložil. Byl úplněk a ona trpělivě čekala, až jí někdo najde.

Zdroj: http://img.ihned.cz/attachment.php/440/33147440/aiotu4BILNOjkl6PWcefghpqSTUw29Am/knihy.jpg