Tetovat či netetovat, to je oč tu běží!

Ano, vím, že to neumyju mýdlem. Ano, víš o tom, když ti to dělají. Počkej! Ono je to napořád? No jsem si jistá, že v krematoriu se toho jistě zbavíš. Nebo ne? Ale víš o tom, že lidé se tetovali už v pravěku? Takže napohodu.

Moje první tetování bylo dlouho plánovaný. Místo, motiv… a tak dále. Nejdřív jsem si myslela, že to tím jedním skončí, ale pak se nabalilo druhé. A tehdy se zrodila myšlenka sedmi. Sedm bude můj strop. Anebo třináct? Rozhodně jsou to obě prvočísla, takže cajk.
Jenže to bych nesměla mít kamaráda, kterej mi řekl onu památnou větu. „Stropy se dají zvedat.“ Tomu se říká brouk v hlavě.

Lidi se v názoru na tetování řadí do několika (přesněji řečeno do tří) kategorií. Je to stejné jako se sushi nebo Star Wars.

1. Ti potetovaní, co jsou logicky pro. Milujeme to!
2. Naprostý odpůrci, co z vás hned dělají kriminálníka.
3. Ti, co jsou neutrální jako bílé prádlo. Nedostanete z nich nic kloudného. Takový tetovací Švýcarsko. 

Hojně se řeší, že je to cool, a proto ho každý chce. No a není to jedno? Primárně by to mělo být vyjádření sebe sama, takže bych to viděla asi takhle. Kdo ho chce ať ho má a kdo ne, tak ať neprudí, že?














Ale teď bychom se mohli tetování podívat tak trošku na zoubek. Nebo snad na jehličku? To je fuk!

Tetování, neboli mikro-pigmentová implantace (to zní tak chytře, až to bolí), by mělo být prosáknutí vaší osoby na povrch. Samozřejmě vám mnohdy pomůže doladit základní ideu a drobné detaily tatér, ale v jádru jste to stále vy.

Tetování je vyjádření našeho svobodného ducha, vnitřní vzdor vůči společnosti, ale někdy, uznávám, je to jen módní záležitost. 

Zdroj: http://vignette1.wikia.nocookie.net/
deathbattlefanon/images/7/78/Popeye.jpg/revision/latest?
cb=20140816125139

Pomalu se dostáváme za přežitý názor, že pokud máte na své kůži obrázek, tak vás okamžitě museli tetovat v té nejhorší věznici pod sluncem. Guantanamo má prý skvělej tetovací salón, jsem jen slyšela.

Ale trochu vážně, když vidíte mariňáka s kotvou na ruce, tak se nekřižujete. Je to normální (nebo to aspoň bylo). A kdo by si nepamatoval na Pepka Námořníka a jeho kérku?


Když v permafrostu na Altaji našli tři mumie, tak hádejte, co měly na kůži? Se ví, že tetování. 

V antickém Řecku se taky tetovalo. Sice jen otroci, ale i tak.

Asi vás nepřekvapím informací, že tetovaní nakonec zakázali křesťani jako pohanský přežitek. Ten neznaboh, kdo tetování definitivně zakázal, byl papež Hadrián; v roce 787.

„Ty po mě kamenem, já po tobě chlebem, ale opovaž se mi ukazovat svoje tetování, to bych se neznal a zapomněl bych na to, že miluju bližního svého.“









Díky bohu (oceánu), že v 18. století se vydal James Cook na moře a vyrazil směr Pacifik, kde objevil kmeny, které se tetovali papež, nepapež. 

Jsou místa na naší planetě, kde je tetování bráno jako záležitost úcty k zesnulým.

Maoři z Nového Zélandu jsou přesně ti, kteří svými kresbami na kůži uctívají své předky, zaznamenávají události v rodině, úspěchy, ale i neúspěchy. Takovému tetování se říká MOKO a můžete ho najít na jejich tvářích.

Zdroj: https://shop.polynesia.com/media/wysiwyg/newsletterphotos/maori-tribe-face-tattoo-300x199.jpg

Tady se námořníci setkali s tradiční metodou tetování vyklepáváním. Uznávám, že metod je víc, ale tahle si mi líbí nejvíc. A ještě klasika v podobě tetovacího strojku.

Slyšeli jste někdy o KA-TZETNIKu? To je ta temnější historie tetování a jeho význam není tak poetický. Jedná se o tetování, kterým se identifikovali Židé.

Máme dva druhy tetování:

1. Ty napořád „permanentní,“ která občas zabolí
2. Na chvilku „henna,“ která sice nebolí, ale taky toho moc nevydrží
3. Mimo kategorii „tetovačky ze žvejkačky“ (recese, ne?)

Zdroj: http://i.ebayimg.com/00/s/NTY1WDg0OQ==/z/jdkAAOSweW5VNMSo/$_32.JPG?set_id=880000500F

Jak už bylo řečeno tetování je o individualitě, takže i rozhodnutí kam si co dáte je jen na vás. 

Já například povaluju myšlenku na další tetování v hlavě zhruba tak rok. Co? Kam? A hlavně, jak by mělo vypadat. Je to vaše sebevyjádření, ne nikoho dalšího. Posunutí vaší jedinečnosti o level výš. 

Stejně tak je individuální i vnímání bolesti během tetování. Já například patřím k těm, kterým přijde tento druh bolesti příjemný. Téměř si v ní labužnicky rochním. Stínování je pravda trošku víc citelnější záležitost, ale i to se dá zvládnout. Samozřejmě také záleží na tom, jak je tetování velké a kam si ho necháte vytetovat.

Osobně trpím syndromem bílého pláště, a když mám jít na odběry krve, tak se na to týden psychicky připravuju, ale když vidím tatéra v rukavicích, tak bych ho klidně nechala dělat, cokoliv by chtěl. 

Kdy je vhodná doba na tetování?
No moje první se konalo na jaře, druhé v zimě a to třetí na podzim. Z čehož vyplývá, že nikdy, ale nikdy ne v létě (pokud nežijete někde, kde je i v létě zima a slunce tam skoro nevidíte). 

Důležité je si uvědomit, že tetování je otevřená rána. Zranění. Zní to možná děsivě, ale je to tak. A přesně tak se o ně musíte i starat. Není to žádná věda, takže to zvládne opravdu každý.

Rozhodně na svém tetování nešetřete. Máte ho nakonec na celý život, takže se jedná o dlouhodobou investici, která s vámi bude v dobrém i ve zlém.

Ano, vím, že budu stárnout a kůže už nebude tak pevná, ale berme to z té lepší stránky. Trocha optimismu nikdy neuškodí. Jednoho dne z vás/ze mě bude cool babička. Bylo by ale asi lepší, kdybyste se neurvali ze řetězu a nestal se z vás druhej Vladimír Franz. I když vlastně, proč ne. Tomu se říká INDIVIDUALITA. 

Zdroj: http://img.ihned.cz/attachment.php/610/41687610/0rgvHBdnaEjfcyF14JTtmQ7WsSN3ROD2/FRANZ_KANDIDAT2.JPG

 Další oblíbenou položkou na seznamu „PROČ NE“ je argument, „a co tvoje práce?“ Jasně jsou místa, kde to není asi úplně košer, ale vzpomeňte si na Jiřího X. Doležala.

Zdroj: http://www.economix.cz/app/webroot/fm/Archiv/
Economix/2010/10_04/Fotky/26-27%20Ji%C5
%99%C3%AD%20X.%20Dole%C5%BEal/jxd-od-trestika.jpg

Teď trocha toho frajeření s fakty. Věděli jste, že první tetovací stroj si nechal v roce 1891 patentovat jistý Samuel O'Reilly. To jste nevěděli, že ne?