I se Smrtí může být legrace

Představte si dvě odlišné bytosti. Povahou, věkem, smyslem pro vnímání života a světa kolem. Jeden je neviditelný a ten druhý je jediným člověkem na světě, který ho vidí, a dokonce s ním může mluvit. Že to zní podivně? Ale jděte. Tohle je totiž Smrt a jiné vrcholy mého života.

Obladi, oblada!

„Vědět, že brzy zemřu je pro mě zvláštním způsobem uklidňující. Nemusím se starat o věci, které mi šly celý život nebo aspoň polovinu z něj příšerně na nervy. Například daně. Pojištění. Smraďoši u stanice metra, kteří na mě pokřikují, abych jim dal neprošlou jízdenku. Ančovičky na řízcích. Prostě tohle všechno.“ str. 5

Zdroj: "Za boha nevím, kde jsem to stáhla...takže někde na nekonečném internetu."

Tahle kniha vám totálně změní pohled na motýly, na smrt a na síťky. Je to příběh o přátelství, o životě, o smrti, a o touze vzepřít se osudu.

„Technicky vzato prostě nejsem člověk. Jsem NADPŘIROZENÁ.“ str. 16

„Taky jsem vždycky nebyla Smrt. Dělám to teprve asi pět set let.“ str. 73

Víte, jak se říká „Nesuď knihu podle obalu?“

Tak obálka téhle knížky je vážně pecka. A jeden z hlavních důvodů, proč upoutá vaši pozornost. A vy začnete zjišťovat, co pod tou oranžovou žlutou nádherou vlastně je.

 „Smrt to ale přesto nevzdala. Jako by chtěla za každou cenu ovlivnit můj duševní vývoj, učila mě šachy. Rodičům jsem musel připadat jako absolutní šílenec. Seděl jsem ve svém pokoji a hrál očividně sám se sebou hru králů.“ str. 18

Zdroj:https://www.xing.com/image/
7_6_4_b649377f8_22104368_2/
sebastian-niedlich-foto.1024x1024.jpg 

Sebastian Niedlich

Rodilý Berlíňan, který se narodil v německé metropoli roku 1975. Smrt a jiné vrcholy mého života je jeho prvotina. A s klidem můžu říct, že velmi vydařená, vtipná a čtivá. Aby taky ne, Sebastian je scénárista, takže s výstavbou děje nemá sebemenší problém. Sice píše jenom pro televizi, ale i to se nakonec počítá. Spisovatelem se prý stal z přesvědčení.









„Přišla osmdesátá léta, účesy stále praštěnější, hudba z části nestravitelná a politika – prostě šílenství.“ str. 32

Děj

Malý Martin má dar. Mnozí mu ho možná závidí, ale on je z něj tak trochu na prášky. Martin totiž jako jediný může vidět Smrt. A tím nemyslím nehodu, nebo tak něco, ale skutečnou postavu Smrti. Ta je nadšená, že má konečně kamaráda. Ani na okamžik si totiž nepřipouští, že by se kamarádit nemuseli. Pro ni je to hotová věc. Tahá Martina po světe, hraje s ním šachy, bowling a občas ho pekelně štve. Objevuje se v tu nejmíň vhodnou chvíli a tak trochu plánovaně, neplánovaně mu ruinuje jeho osobní život.

Jen si představte, že máte kamaráda, kterýho vidíte a slyšíte jenom vy (vás, co máte imaginárního kamaráda se neptám). A vaše okolí si myslí, že jste totální a pošahanej cvok. Je vlastně zázrak, že Martina nikdo nezavřel do blázince.

Takové přátelství má ale i své výhody. Smrt naučí Martina chodit po vodě, přemisťovat se, rozštěpovat se. A ještě jednu věc, kterou by Martin raději neuměl. Dokáže předurčit kdo, kdy umře a jak.

Pomalu ho připravuje na skutečnost, že právě on je předurčený k tomu, aby se stal jejím nástupcem. Protože i Smrt potřebuje nahradit. Jednou. V lidském životě brzy. Jenže jednoho dne se Martin rozhodne vzepřít Smrti a začne studovat medicínu s tím, že se pokusí zachránit každého, u koho to bude možné.

Smrt se mu stále snaží vysvětlit, že tato snaha nemá smysl, protože každý musí umřít. Každý má svůj čas, který jednou dojde. Ale Martin nevidí ani neslyší. Stane se doktorem, založí rodinu, ale čas dohoní i jeho. Nebo ne?


"Vždyť jsi mě k smrti vyděsila.“
„Ne, to bych věděla předem.“ str.45

Zdroj: "To jsem fotila já!"

Postavy:

Martin

Martin je v podstatě zázračné dítě, které má schopnost vidět Smrt a přesto se jedná o relativně průměrného kluka. Tvrdohlavého napůl smolaře a napůl šťastlivce. Dočká se toho, že získá dívku svých snů, ale také nadpřirozené schopnosti, které na něj nechtěně přenáší Smrtka. Skutečnost, že má Martin stejné schopnosti jako jeho prastarý kamarád má jen jeden důvod. Měl by se stát jeho nástupcem. To se ale Martinovi nelíbí a touží se vzepřít svému osudu a porazit Smrt.

„Rodiče si po návratu z výletu všimli, že něco není v pořádku, ale jaksi jsem jim nedokázal vysvětlit, že jsem měl na dosah svůj první milostný zážitek, ale nakonec se osobně dostavila Smrt a překazila mi ho.“ str. 58

Smrt

Postava, která v každém vzbuzuje strach a obavy je zde zobrazena jako sinalý mladík se síťkou na motýly místo kosy. Tedy je to báječná postava, která vás zaručeně rozesměje. Smrťák, Smrt nebo Thanatos je nadšený, když po staletích narazí na někoho, s kým si může konečně popovídat, jenže ten někdo je malý kluk, se kterým není řeč.
Světák, vtipálek a přesto ve spoustě ohledech naiva. I taková je Smrt. Velké dítě se schopnostmi, velkou odpovědností a jen jedním kamarádem, který jí dělá jen samé naschvály a neposlouchá, co se mu snaží říct.

„Jako můj nástupce si nemůžeš dovolit příliš soucitu. Smrt je finále. Nevyhnutelná. Ať se to stane tím, čí oním způsobem. Tohle musí můj nástupce akceptovat, jako skutečnost. Zažil bys opravdová muka, kdyby ses snažil zachránit všechny duše, které zde musíš vyzvednout.“ str. 155


O knize

Kniha je vtipná, plná životních moudrostí a humoru sobě vlastnímu. Smrt a jiné vrcholy mého života je ideální čtením v době, kdy se o vás pokouší melancholická nálada, protože po pár stránkách už se jenom bavíte a čekáte, co Smrt zase Martinovi vyvede. Je to zkrátka malý kluk, který není stavěný na dlouhé debaty o životě a smrti. A Smrt je po staletích ticha celá nadržená si povídat, filozofovat a tak.

„Nemůžu si pomoct, ale pokaždé když o něco projevíš zájem, začnu být nervózní.“ str. 251

Jednoznačně se jedná o oddychové čtení. Relax na papíře, a přesto na téhle knížce něco je. Něco, co vám uvízne v hlavě a vy převalujete myšlenku na to, jak byste se zachovali vy sami, kdybyste byli Martin.

Přestože je Smrt v názvu knihy i jednou z hlavních postav, tak je v ní i velká dávka nadsázky, černého humoru, hořkosti i rozervanosti obou hlavních postav. Na první pohled komický příběh má v sobě i velmi vážné prvky spojené se životem a jeho smyslem.

Má cenu žít a milovat, když všechno směřuje k nevyhnutelnému konci? Na tuhle otázku si musíme všichni odpovědět sami. Je to totiž ten červíček, co vás bude dlouho hlodat. 

 „Věděl jsi, že obladi, oblada vlastně vůbec neznamená A ŽIVOT JDE DÁL? Znamená to spíš něco jako CO SE MÁ STÁT, STANE SE. Ale mě se ta písnička stejně líbí. Vyznívá z ní jakési přitakání životu.“ str. 256

„Otočil jsem se k ní a podával se jí přímo do očí. Očí, které viděly hynout celé hvězdy.“ str. 165


Originální název: Der Tod und andere Höhepunkte meines Leben
Autor: Sebastian Niedlich
Počet stran: 296
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 2015

Za mě: 7,5 z 10