Román o vyrovnávání si účtů se šílenou ženou

„Usmívala se na něj dojímavě a dětsky, snad úsměvem ztraceného mládí celého světa.“ str. 39

Scott se k sepsání románu inspiroval svým životem s jeho ženou Zeldou, která byla později uzavřena v sanatoriu s tím, že trpí schizofrenií. Dnes víme, že trpěla bipolární poruchou.

Kdo komu vlastně zničil život? To je otázka, která nastane po dočtení jednoho z nejznámějších děl Francise Scotta Fitzgeralda. 

On Zeldě, Zelda jemu?

Doktor a mladá bohatá dívka jsou ideální zápletkou románu, u které od začátku tušíte, jak to vlastně dopadne.

„To je taky naprosto v pořádku. Je schizoidní osobnost. Trvale výstřední. To už se nedá změnit.“ str. 53

Nicole a Dick mají představovat moderní pár 20. století. Ikony. Krásní lidé a dokonalý vztah.

Zdánlivě dokonalý pár, který na malý okamžik dokonalý byl.

„Podívala se mu do tváře, kterou se vždy po každém nekontrolovatelném hnutí radosti či výsměchu snažil ovládnout, aby měla pozorný a vážný výraz.“ str. 50

Život na Riviéře, večírky, šampaňské a volný čas strávený na pláži a ve vodě. Ale to ke šťastnýmu životu nestačí.

Autor:

Zdroj: http://ruzickajan.cz/cs/wp-content/uploads/2015/04/F.Scott-Fitzgerald.jpg

Francis Scott Fitzgerald

Dítě divokých dvacátých let. Ikona své doby. Bývá také označován za autora „jazzového věku.“ Patří dokonce i do kategorie autorů ztracené generace. Jeho nejznámějšími romány jsou Velký Gatsby, Něžná je noc, Na prahu ráje nebo Krásní a prokletí.

„Ach ty můj motýlku…jak z okamžiků stávají se dlouhé hodiny…“ str. 64

Jeho životní láskou, Múzou, a nakonec i prokletím byla jeho žena Zelda Sayrová. O jejich životě vypráví beletrizovaný životopis Z jako Zelda.

Zelda a Scott žili večírky a stali se ikonami své doby. Byli mladí, divocí a jiní.

V díle Scotta Fitzgeralda se odráží jeho život, jeho přátelé i jeho komplikovaný vztah se Zeldou.

„Tenkrát se ještě nemilovali, ale když ji zanechal před truchlivými dveřmi ústavu a ona se k němu ještě obrátila, věděl už, že problémy budou mít navždy společné.“ str. 71

„Chci uspořádat opravdu divoký večírek. Opravdu. Měl by to být mejdan, kde se budou všichni prát 

a svádět a domů pojedou uražení a ženy budou omdlévat.“ str. 112

Zdroj: https://i0.wp.com/www.thevintageguidetolondon.com/wp-content/uploads/2015/09/Capture.jpg?resize=700%2C325

Děj:

Seznámili se po První světové válce, v době, kdy byla Nicole v sanatoriu ve Švýcarsku se svou nemocí. Tam Dick přijel jako mladý nadějný psychiatr. Ze začátku jsou jen přátelé, co chodí na procházky a povídají si. Možná i díky tomu se Nicole zdánlivě ze své nemoci uzdraví a sanatorium opouští. Dick je přesvědčen, že už se nikdy nevidí.

Přesto na sebe narazí v jedné lanovce, kde je Nicole s nějakým nápadníkem. Na horské chatě se pak do ní Dick zamiluje. Vezmou se, mají děti a žijí si z Nicolina bohatství jako králové na francouzské Riviéře. Jenže pak jim do jejich poklidného soužití vstoupí mladá 

a naivní Rosemary, která se okamžitě bláznivě zamiluje do Dicka.

Zdroj: http://almabooks.com/wp-content/uploads/
2016/10/9781847492593.jpg

„Je to naprostá pitomost, ale pravda to asi bude.“ str. 132

Dokonce i Rosemaryiina matka ji navádí, aby Dicka ulovila. Nakonec se Diverovi vydají do Paříže, kam pozvou i svou mladou přítelkyni, která je okouzlena oběma manželi.

Dick sice miluje Nicole, ale mladá Rosemary ho přitahuje. Právě v Paříži se Nicole její nemoc vrátí a rodina se musí vrátit do Švýcarska. Právě tady Dick založí se svým dávným přítelem vlastní sanatorium, ale jejich život už není takový jako kdysi.

Nicole se sice uzdraví, ale vztah je nenávratně poškozen. Dick pije, a nakonec ztrácí zájem o sanatorium, které přenechá příteli. Diverovi se vrací na Riviéru, kde se vše vyhrotí.

„Někdy už ztrácela odvahu a s obavami si uvědomovala, jak hluboko je v něm pohřbeno tajemství směru, který mu kdysi chtěla dát. A kupodivu z ní vyzařovala šťastná odevzdanost, jako by byla nějakým symbolem.“ str. 161

Postavy:

Nicol Diverová

Mladá, bohatá Američanka trpící psychickými problémy se provdá za mladého lékaře. Porodí mu dvě děti a jednou za čas si prožije menší recidivní stav. 

V dětství byla sexuálně zneužita svým otcem, což u ní spustilo její nemoc. 

Do Dicka se zamiluje hlavně proto, že jí dává šanci na normální život. 

To díky němu se začne uzdravovat. Ze začátku je na svém muži doslova závislá, na jeho názorech, mínění, péči, ale postupem času se začne měnit. Jak ona sama, tak i jejich vztah, který se začne pomalu ale jistě hroutit.

Z mladé nemocné dívky se časem zrodí rozhodná a z části samostatná žena, která si jde za svým a už nepotřebuje nikoho, kdo by jí říkal, co má dělat.

„Lidé se tu dělí na dvě skupiny. Američané a Angličané, kteří prohýřili jaro a léto, takže teď už fungovali jen na základě nervových reflexů. Během dne měli svá tichá a letargická období, než došlo k výbuchu 

a hádkám po nichž se hroutili nebo navzájem sváděli.“ str. 173–174

Zdroj: http://jenniferjonestribute.weebly.com/uploads/1/4/9/7/14972450/5870769_orig.jpg

Dick Diver

Mladý doktor plný ideálů, který zasvětí svůj život péči o svou ženu a jejich společnou zlatou klícku. Dick od začátku věděl, že rodina chce Nicole provdat za doktora, který by se o ni staral. Ze začátku ho tahle myšlenka pohoršovala, ale nakonec do téhle pasti sám rád vkročil. Péče o Nicole je pro něho čím dál tím náročnější. Rozčiluje ho, že sama nedokáže odhadnout své stavy. Jeho láska ochabuje a do toho se zjeví mladá kráska, která k němu vzhlíží. Díky penězům Nicole se dostane do vyšší společnosti, která ho po letech začne nudit a hnusit se mu. Nakonec je to vlastně Dick, kdo je ztracen a ne Nicole.

„Ano mírně ušpiněnou košili si můžu vzít, ale zmačkanou nikdy.“ str. 218

„Někdy je těžší se vzdát bolesti než pokušení. A protože byl v zajetí vzpomínek, mohl jen předstírat.“ str. 228

O knize:

Scott pojmenoval knihu podle Ódy na slavíka od Johna Keatse. „Jen s tebou kéž jsem! Něžná je noc tvá, ... leč tady všude tma - do zvlhlých mechů, šeré zeleně, jen matné přísvity svál vítr shůry.“ 

Něžná noc je z mého pohledu rozhodně lepší než Velký Gatsby. Ale ten u mě neměl jednoduchou pozici. Očekávala jsem od něj, že bude opravdu velkým americkým románem, a on nebyl.

„Jenomže Dick a Nicole splynuli v rovnocenné jedno, netvořili už protiklady a nedoplňovali se, stala se součástí jeho já, mízou v jeho kostech. Nemohl se jen tak dívat, jak se rozpadá, protože se rozpadal s ní.“  str. 259

Zdroj:http://www.doctormacro.com/Images/Posters/T/Poster%20-%20Tender%20is%20the%20Night%20(1962)_11.jpg

Hlavní hrdina Richard „Dick“ Diver má být alter ego samotného Scotta Fitzgeralda, ale jeho postoj k Nicole a k jejich životu nakonec způsobí, že se Dick čtenáři zprotiví, a nakonec i Fitzgerald a jeho pozdní vztah k Zeldě vidíme úplně jinak. A ne zrovna dobře pro Scotta.

Kniha by měla být obhajobou Fitzgeralda a žalobou Zeldy, ale pravda je taková, že se to Scottovi moc nepovedlo. Protože stejně jako postava Dicka i Fitzgerald selhal ve své péči.

Na konci příběhu se z milovaného muže stane sebelítostivý pokrytec, který propadne vlastní iluzi.

Stejně jako Velký Gatsby se i Něžná noc dočkala filmové zpracování.

Rozhodně to není čtení pro puberťáky. Chce to menší životní zkušenosti pro pochopení alespoň jedné z postav. Chtít pochopit všechny je trochu moc i na nás dospělé.

Jedná se o lehce schizofrenní text, kdy chvílemi sám čtenář neví, co autorovi zrovna hráblo. Možná že ani autor to nevěděl. Největší zmatek představovaly dopisy Nicole, které psala Dickovi na začátku knihy.

„V poslední době se málokdy odvážili spolu mluvit, jen málokdy nacházeli společnou řeč, a když na tom záleželo, většinou už bylo pozdě.“ str. 352

Přestože se může kniha na první pohled zdát jako těžké čtení není to docela pravda. První polovina se četla úplně sama. Jen s tou druhou to šlo z kopce stejně jako se životem Dicka a Nicole.

Scott Něžnou noc věnoval svým přátelům Geraldovi a Sáře, kteří pořádali věhlasné večírky. 

Oni byli inspirací nejen pro Gatsbyho, tak částečně i pro Dicka a Nicole stejně jako on sám a Zelda.

„Spoutaná láskou v měsíčním světle vítala anarchii svého milence.“ str. 389

„Zvolil si Ofélii, zvolil si sladký jed. Chtěl být přece statečný a laskavý, ale daleko víc chtěl být milován.“  str. 359

Zdroj: https://cdn.pixabay.com/photo/2016/12/30/10/46/
champagne-glasses-1940275_960_720.jpg

Autor: Francis Scott Fitzgerald

Originální název: Tender is the Night

Překlad: Alexander Tomský

Nakladatelství: Leda

Počet stran: 416

Rok vydání: 2012

Za mě: 8 z 10