U Šílené Intelektuálky: 52. Mezinárodní filmový festival očima Šílené Intelektuálky!

Už to bude týden, co skončil 52. Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech. Svátek všech milovníků filmů,

a letos to prý byl opravdu vydařený rok, ale jak vnímáme tenhle svátek, kdy lázeňské město ovládnou Pražáci,

my Karlovaráci?

Dee před začátkem festivalu se vzduch chvěl nepřirozeným klidem před bouří. Všichni jsou plný očekávání a nadšení. Já dlouhé roky byla taky, ale letos mě to nějak minulo. Spadla jsem do bubliny, která praskla až po festivalu.

Z nějakého záhadného důvodu pro mě zkrátka festival ztratil svoje kouzlo. Thermal, ostuda Varů, vypadá rok od roku hůř a hůř a ani ta hromada plakátů, která ho uvnitř zdobí, neskryje uvadající hrůzu brutalismu. Thermal je důkazem toho, že i když vyrůstáte s pohledem na tuhle šestnáctipatrovou stavbu, nikdy si na ni nezvyknete.

Ale aby to nebylo jenom negativní, tak se během festivalu našlo i pár chvil, kdy opravdu stál za naší pozornost.

Tady je můj 52. MFF v obrazech. Trošku artově, trošku dadaisticky, a tak nějak po svým.

Hrušínský se povaloval po Thermalu a okukoval každýho, kdo prošel kolem. Střizlivý, opilý, filmový nadšence, ale i lázeňský korzáry. Nebo mám spíš říct pan Kopfrkingl. "Lakmé, co kdybych tě oběsil?"

DO:PUSY! Že se vám to nezdá? Tak pro ty, co to neznají, jsou to naprosto dokonalý nanuky. Já začala grepem, kterej byl opravdu grep

a pak jsem tak nějak přešla na banán-karamel. To byl můj „nanukovej“ festival.

Ale největším zážitkem a požitkem pro mě byla ledová tříšť Aperol Spritz. Škoda, že jsem pořád řídila. Být po mém, tak jsem v liho-ledu od začátku do konce fesťáku. A je pravda, že jsem z té knížky za tu dobu přečetla jen pár stran.

Ale aby to nebylo jenom o jídle a pití, taky jsem si hrála. Fotila okolí Varů a snažila se (opravdu jen snažila) je zachytit trošku jinak. Festivalově nefestivalově.

I když je pravda, že se za celou dobou nedalo vyhnout filmovým plakátům, který rostly z řeky Teplé. Dnes je tam voda tak po kotníky,

ale než byla postavená přehrada, tak tahle říčka nepravidelně koupala celý Vary. Jessii ale zabít nechtěla.

Sem tam na vás vykoukl dokonce i James Newton Howard…samozřejmě z plakátu. Přece se nebudeme tlačit u červenýho koberce, ne?

A pak jsem si začala hrát. Víte, co je na téhle fotce? To je budova Vřídelní kolonády v jejímž skle se zračí a odráží barokní

Máří Magdaléna.

Maří Magdaléna je ale koukatelná sama o sobě a nabízí se k tomu, aby vznikla lehce artová fotka, která vypíchne všechno, co je v jejím okolí. Samozřejmě i nebe a mraky.

Vřídlo! Chlouba Varů? Dnes rozhodně ne. V současnosti připomíná spíš (vzhledově) lacinou fontánu s horkou vodou, která nesvítí, nezpívá a zanáší trubky minerálními látkami. Prostě krása.