Třetí festivalový den a jedno velké překvapení

Vary se dnes dostali do té správné fáze přecpanosti. Třetí den a je to tu hlava na hlavě. Mně to kupodivu nevadí a naopak mne to letos neuvěřitelně baví. Zase to tu na malou chvilku žije. Tepe to tu jako v aortě.

Již tradičně se objevil na trase Thermal – Pupp stříbrný muž a házel očkem po kolemjdoucích, kteří mu pro jeden nepatrný pohyb házeli drobné. Jediné, co mi chybí, jsou oranžoví panteři.

Déšť, móda, déšť, zkrátka Vary během festivalu

Nebyl by to festival ve Varech, kdyby nepršelo. A dneska tomu nebylo jinak. Dokonce to skončilo tak, že jsem se zakempila u Domu České televize, kde jsem si našla židličku a prakticky celou besedu si držela nad hlavou deštník. Ale i tak to byl krásnej a vyčerpávající den.

Ale od začátku, jo? Tady je slíbený ohňostroj. Předtím než jsme se ho dočkali, tak nám (myslím všechny, kdo chodí pravidelně na zahájení) Český národní symfonický orchestr zahrál slavné filmové melodie a odstartoval své vystoupení opravdu stylově. Víte jak? Hned v úvodu tam šoupli znělku od MGM. A pak spustili ty nejznámější filmové melodie. Tenkrát na Západě, Star Wars a nebo Takoví jsme byli (nebo Muž a žena?).

Druhá padesátka odstartovala

Červený koberec už pošlapaly slavné osobnosti, ale festival není jen o vyhlížení celebrit nebo honění lístků do kina. Kdepak! Já už několik let jen labužnicky korzuju, vychutnávám si tu kosmopolitní atmosféru kolem a dívám se kolem sebe. Protože i obyčejní lidé, co přijedou do Varů, jsou zajímaví.

Nejen během festivalu se snaží Vary žít kulturou. Není to sice Praha, ale to nevadí. Jeden místní podchod se začíná opět vylepovat. Zatím je tu malý nástin, ale podle všeho to bude pokračovat, tak uvidím zítra ráno.