Vyznání

 Kdyby slyšel mé volání na míle daleko?

Kdyby mě jeho ruce znaly, jako zná Alex Turner struny na své kytaře?

Kdyby setřel všechny ty tajně uroněné slzy, které stékaly po mé tváři pro něho?

Kdyby jen tušil, jak moc po něm toužím?

Sníh….jako malá holka

Už dlouho se mi nestalo, abych ve sněhu řádila jako malá holka. Ale letos je to jiné. Řádím ve sněhu se psem, dělám z něj sněhuláka bez mrkvičky.

Zalehávám ho a zasypávám mu hlavu sněhem. A když to na mě přijde, tak sebou plácnu a dělám andělíčky. No a pes se rozhodne, že je záchranář a pomáhá mi ze země tak vehementně, že mi ocáskem rozmetá křídla do ztracena.

Bratr ve zbrani

V Evropě řádila válka a já, stejně jako mnoho dalších, narukoval. Myslel jsem si, že zachráním svět. Byl jsem přesvědčen, že jen má přítomnost pohne osudím a válka skončí do několika měsíců. Mládí mě drželo v krásné iluzi. V té době jsem byl idealista a romantik. Jenže Hitler měl jiný plán. Chtěl strávit celý svět svým nacistickým morem.

Nikdy by mě nenapadlo, že je válka tak špinavá a krvavá záležitost. Ale i v téhle době se kromě zoufalství a krutosti dalo nalézt něco, co si ve svém srdci nesu dodnes. Opravdové přátelství. Takové, které nezažene sniper ukrytý na střeše ani bombardování a čekající smrt v mělkých ručně vyhrabaných improvizovaných úkrytech. Dokonce ani hlad a neskutečná zima, která zabíjí jeden prst na noze za druhým, o životech dalších z mé čety nemluvě. Bylo to přátelství, o kterém jsem jako kluk čítával v dětských knížkách.