To byl koncert
Jethro Tull, na kterém jsem o víkendu byla. Jak už to poslední dobou bývá, tak
když jdu na nějakou akci, tak tam jdu napůl pracovně. Jiné to nebylo ani v sobotu.
Pomalu, ale jistě spojuju příjemné s užitečným.
 |
| Photo by UŠI |
Od dubna jsem se
těšila na koncík Jethro Tull, kterým dělali předskokany Blue Effecti. Jop, já
vím. Nevypadám jako někdo, kdo má rád takovou muziku, ale je to tak. (Zklamaní?
No, já už se asi určitě nezměním.) Ale k jádru pudla, proč o tom píšu.
Všichni chodíme na koncerty, snad?
Ne? Jo? Občas? V duchu? Zpět k meritu věci, jo?
 |
| Photo by UŠI |
Během mé nezávislé
konverzace s několika bigbeatovými fanoušky jsem čekala hned pod pódiem,
až se dostaví onen proslulý skotský flétnista Ian Anderson, kterého jsem
doposud znala jen z jednoho alba v mé mptrojce a z pár fotek na
netu.
 |
| Photo by UŠI |
A to, čeho jsem
byla svědkem, bylo něco úžasnýho. Vlítl tam jako čerstvý skotský deštík. Hrál
na flétnu a předvedl hned několik poloh, které jsem jasně určila a zapamatovala
si je pro vás.
 |
| Photo by UŠI |
Plameňák
– ten byl opravdu oblíbenej. Ian hrál jako za mlada a u toho stál na jedné noze
a tou druhou kroutil. Vypadal u toho stejně jako plameňák až na to, že měl
šátek na hlavě a flétnu. Ono se to může zdát jako naprostá banalita, ale Ian už
není nejmladší a v sobotu řádil jako divej.
 |
| Photo by UŠI |
Krysař
– jo, čtete dobře. Tahle poloha byla jasná. Stačilo změnit tón a hned by
všichni dobrovolně naskákali do Ohře. Kromě těch, co nemají hudební sluch.
Krysař byla moje oblíbená poloha, ale jen díky tomu, že mi evokovala toho
KRYSAŘE. Jsem divná, já vím. A věřte, že s věkem to bude mnohem horší.
 |
| Photo by UŠI |
Kyčle
od sebe – tak to bylo něco. Když přestal kroužit nohou tak najednou udělal hop
a bylo to. Jak říkám, na svůj věk byl neuvěřitelnej. A pružnej. I když jsem si
v hlavě pohrávala s myšlenkou, že druhý den si bude stěžovat na to,
že ho bolí kříže a hořekovat, že mu už není pětačtyřicet.
 |
| Photo by UŠI |
Klasická
poloha – to je takovej normál, kdy stojí a fouká do flétny (nezní to jako
znevážení, když napíšu, že do ní fouká? A existuje i jiný výraz?)
 |
Photo by UŠI
|
Ďábel
v těle – to se Ian rozvášnil naplno a dováděl na pódiu s kytaristou,
kterej mimochodem hraje od svých čtyř let, a že válel. To byste pak do Iana
neřekli, že je mu šedesát osm.
 |
Photo by UŠI
|
 |
Photo by UŠI
|
 |
| Photo by UŠI |
U mikrofonu
– to je taky jedna z těch klasičtějších, kdy chvíli nefouká a pak si
stoupne a zpívá. To byla taky nádhera.
 |
| Photo by UŠI |
S kytarou
– to byly momenty, kdy Ian odložil flétnu a začal hrát i na kytarku. To bylo
boží.
 |
| Photo by UŠI |
Dobře, fajn, já vím! Ze čtyř poloh je sedm, ale to se prostě nedalo nezmínit. Byl prostě boží!!!
 |
Photo by UŠI
|
 |
| Photo by UŠI |
Legen…počkej si…dární! Legendární! (trochu otřepaný, ale pořád dobrý)
 |
| Photo by UŠI |
 |
| Photo by UŠI |
Takže rada číslo
1. jestli budete mít někdy šanci jít na Jethro Tull, tak běžte!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat