U Šílené Intelektuálky: Svět knihy 2016

Letos to byl můj pátý rok, co jsem se sebrala a vyrazila na Svět knihy. A pokaždé je to zvláštní směs rutiny a něčeho nového. Každý rok má v sobě nějakou tu malou premiéru. A ten 22. ročník jich měl hned několik, ale postupně.

Začněme tedy od začátku. Konečně jsme dojeli do Prahy a procukali se až do Holešovic. Vystáli si nekonečnou frontu na lístky a hle….#READNORDIC. Ano, vím, že jsme si ho fotili všichni, ale ruku na srdce. Bez něj by to prostě nešlo. (Ale bez těch budhistickejch demonstrantů by to bylo lepší….nejsou zrovna 2x fotogeničtí).

#READNORDIC: By UŠI

Hned v jedenáct jsem měla v plánu vyrazit na dvě autogramiády. První na seznamu byl Martin Hilský (pro ty, co ho možná neznají, je to největší český eso na Shakespeara). Před lety jsem byla na jeho předčítání Sonetů pro Černou dámu, no a když už jsem si je pořídila, tak jsem si je musela nechat podepsat (jen tak mimochodem – podepsal mi je propiskou, kterou jsem si koupila v divadle Globe v Londýně – symbolika FOREVER). Takže tak.

A tady ho máme. Martin Hilský!

Ale ještě před Hilským jsem cestou ze záchodů narazila na člověka, na kterýho jsem se těšila úplně nejvíc. Na Narcisku z Hnízda zvrhlé Narcisky. Byly jsme domluvené, že na ní houknu, když jí uvidím, ale že se potkáme hned na začátku, to by mě nikdy nenapadlo.

Autogramy muha ha ha!

A hlavně jak. Jsem duchem naprosto nepřítomná, už myslím na to, jak to zkombinuju, abych stihla podpis od Hilského a pak pádila za Magdou Váňovou, když v tom najednou jde známá tvář. Je to Narciska. Mně najednou v hlavě něco cvakne a v naprostý euforii vybafnu „Jéééééééé, ahoj.“ A teď ten vyplašenej pohled. Na malý okamžik jsem si přišla jako nějakej úchyl. Rychle jsem ze sebe vychrlila „Já jsem šílená Intelektuálka.“ Uznávám, že pro okolí jsem asi šílená byla, ale co? Narcisce se taky rozsvítila žárovka a padly jsme si do náruče jako letití přátelé, co se po letech zase sešli. Prostě krása. Byla to epická a naprosto úžasná náhoda. Konečně jsme se viděli naživo. Najednou to nebylo jen o tom, co si napíšeme do zpráv. Páni, to se prostě nedá popsat. To se musí zažít!

U Šílené Intelektuálky + Hnízdo zvrhlé Narcisky

Pak jsem se seznámila ještě se Zdeňkou M., která má tu neúžasnější a největší tašku na knížky. A proč je tak úžasná? PROTOŽE JE TO TARDIS! A prý je opravdu větší zevnitř.

Po tom, co se mi podepsal shakespearolog Hilský, jsem zabrousila k Argu, kde jsem vysondila, kdy zhruba vyjde Šepot podzemí a jen tak si koupila Farmu zvířat od Orwella.

Úlovky "part one"

A pak se vydala za Magdou Váňovou, která shodou okolností seděla hned naproti Hilskému. No a první, co mi řekla, když jsem jí podala svou knihu, bylo: „Tuhle? A nechcete tu novější, ta je hezčí.“ Tak na ní zoufale hledím a s ještě větším zoufalstvím dodávám: „Ale tohle je moje Tereza. Už 2x čtená.“ V tom se Magdě rozzářili oči v pochopení, že jsem si tu knížku dotáhla až z domova a hned mi jí podškrábla i s věnováním. A jako neplánovaný bonus nás paní z nakladatelství Šulc – Švarc navěky zachytila na fotce. Takže na pohodu.

Já a Magda

Po kolečku podpisů jsem se vydala na svou plánovanou trasu. Metafora, Jota, Albatros, Izraelský stánek, Slovart, pohledy, a okounění, co mě zaujme a co naopak jasně přejdu. Za těch pět let už jsem si udělala jasno v tom, kde má cenu se zastavit a kde jen ztrácím svůj drahocenný čas a energii.

Úlovky "part two"

Letos byla jedna velká výjimka. Neodvezla jsem s ani jednu Makovici. Asi už všechny mám.

Úlovky "part three"

Co byla úplně největší pecka? No ono jich bylo víc, ale jedna je zaručená. Naučila jsem se napsat svoje jméno v hebrejštině. Jop! Hrabu normálně a teď už umím trochu hrabat i hebrejsky. Mazel tov! Plus jsem napsala naprostej nesmysl na Continentalu s arabskejma klikyhákama (určitě to má odborný výraz, ale nějak nemám motivaci ho hledat).

Orientální fešák

Domů jsem si nakonec odvezla šest knížek, tři bločky, hromadu pohledů a pár samolepek.

Úlovky "part four"

Letošní rok byl plný náhod a překvapení. Jedním z nich bylo to, že mi moji kluci (táta s bráchou, nebojte, nejsem nenasytná nymfomanka) koupili knížku Vzpomínání Jiřího Suchého. Ale to není ta náhoda. NÁHODA je, že když jsem už odcházela, tak tam zrovna Jiří Suchý přicházel. Teda na to, že nevěřím v běhání, tak jsem nabrala rychlost a sprintovala za ním, zda mi tu čerstvou knížku podepíše. No a co myslíte? Podepsal mi ji. Potřásli jsme si rukama, popřáli hodně štěstí do budoucna a každý si šel vlastní cestou. Tohle je přesně ten druh náhody, který by vás ani za boha nenapadl. Bylo to prostě EPICKÝ.

Kniha

Autogram

Pokud bych měla zhodnotit svůj pátý ročník Knižního světa tak to byl chaos s jasným cílem. Že je to blbost? Na Světě knihy nikdy. Tři autogramy - můj osobní rekord (a to ty lidi nehoním, většinou mi to spadne do klína...ani nevím jak) Letošní 22. ročník byl skvělej, jako každej rok. A přitom byl zase úplně jinej. Letos jsem si pokecala s jedním Polákem. Chudák na mě mluvil polsky a já na něho česky. Oba jsme byli v koncích a pak mi svitlo. „Do you speak english?“ A už to jelo. Mohli jsme vést plnohodnotnou konverzaci o Van Goghovi a o zelené barvě. Vím, že vám to nedává smysl, ale bylo to úžasný.