Bookchanálie a kávový maraton

Bylo to velký, bylo to naplánovaný a bylo to úžasný. (ha 3× TO…kam se na mě hrabe King se svým jedním TO…no tak, nemračte se, proč tak vážně?)

Celej ten báječnej den. Ty oslavy Bookchanálií začaly tím, že jsem v práci skončila dřív. No jo…i přes menší voser akci jsem byla hotová o hodinu dřív, než bylo původně v plánu.

Znáte ten pocit euforie, kdy v duchu skáčete radostí. Že ne? Ale no tak…hodina navíc se dá dokonale využít. Pro knihomola a milovníka kafe je to dar z nebes. A mně spadl do klína ovázaný obrovskou zelenou mašlí.

Šílená Intelektuálka měla mít totiž ten den ve tři sraz s Neurotikem. Protože je jen pár lidí, se kterými si nákup v knihkupectví opravdu užijete, a přitom vynikne vaše poťouchlost. Ale ještě předtím jsem vyrazila na to kafe. Ještě je tu Modrá, se kterou vynikne jak moje poťouchlost, tak i šílenství a jako bonus se dokonale doplňujeme. (Ale to odbočuju.)

Moje oblíbená kavárna je jen kousek od práce, takže jsem tam byla ani ne za tři minuty. Jenže! Ten den mělo čas víc lidí a já stála takovou malou kávovou frontu, kdy jsem poprvé viděla na vlastní oči, jak se dělá aeropress. Divadýlko pěkný, ale… No nic, popojedem.

Konečně sedím se svým jenoduchym kafem (flat white) u pop-artovýho stolečku a těším se na pár stránek se Světem podle Prota (on se nějak zvlášť dobře nečte, a ještě ve čtvrtek jsem ho odložila a vrhla se na Dobrá znamení). Ale neměla jsem náladu na sáhodlouhý popisy Gena Brewera, tak jsem si přečetla recenzi ke Krvavé svatbě ve Stavovskym divadle a brouzdala po netu.

Zdroj: https://s3-ap-southeast-2.amazonaws.com/fivesenses.com.au/wp-content/uploads/2016/03/17185826/FlatWhite_2000.jpg

No a pak nastal okamžik O…dopila jsem poslední ledový hlt kafe, dočetla, co mě zajímalo a vyrazila i se svým seznamem do knihkupectví. První, co mě zajímalo byla útrata, po které se dočkám vlastní věrnostní kartičky. (Ten den jsem se dočkala… je krásná… fialová.)

První knížka, po které jsem sáhla byl Letní host. Vzala jsem si až toho třetího (protože ten první je vždycky tak nějak jinak ošmatlanej) a pokračovala ve své seznamové honbě. Další byl totiž na řadě Neil Gaiman a Křehké věci, kdy jsem šla na jistotu. Mohla bych si ho vzít i poslepu.

O regál dál jsem hrábla po omalovánkách, u kterých se ukazuje, že opravdu nevím, kdy na ně sáhnu, když stále nemám doomalované ty úplně první. Tím se ale nebudu stresovat. Hlavně postupně a v klidu.

Seznam už se pomalu krátí. Teď hledám Dobrá znamení a trošku se bojím, že je nebudou mít. Samozřejmě že pro jejich získání mám plán B, plán C i plán Ž, ale kdybych je sehnala na Velký knižní čtvrtek, bylo by to mnohem lepší. Tak jsem došla k tomu regálu, kde je jenom Pratchett a hledala jsem.

„Bože, to je knížeček! Kde je ta moje?“ Zoufala jsem si v duchu, když v tom se ozval Neurotik.

„Támhle dole ji máš.“ Byly tam poslední dvě.

Nadšeně jsem po ní sáhla. „Jak jsi je tak rychle našel?“

„Mají stále stejnou obálku.“ řekl suše a odplul za svými knihami.

A teď už mi chybí jen Růže pro Algernon. U té jsem ani nepochybovala, že by ji neměli. Vyšla v reedici loni, takže to bylo v suchu.

ALE! Nejdřív jsem šla k regálu se sci-fi.

Tam nebyla!

„Asi bude ve světový, co myslíš?“ zeptala jsem se Neurotika. Ten povytáhl obočí (to pokaždé znamená něco jiného…záleží na okolnostech a tématu konverzace, kdy to může znamenat překvapení, zhnusení nebo prosté NEVÍM).

Vyrazila jsem s plnější náručí knih ke světovce a hledala.

A ona tam NEBYLA.

Hádáte správně, šla jsem se zeptat, zda a kde ji mají.

Dámy se na mě shovívavě podívaly. Jedna něco naťukala do počítače (ano já vím, že název knihy) a řekla že jo.

Ukázalo se, že byla v regálu u fantasy (hned nad Gaimanem). A tam už jsem si ji našla sama.

S neuvěřitelným uspokojením a šíleným úsměvem kočky Šklíby jsem se vydala k pokladně a snažila se moc nerozhlížet kolem.

Když jsme konečně oba zaplatili, vydali jsme se směr kafe/víno. Zakempili se k našemu stolečku (ano, už to vypadá, že tam máme i stoleček) a začali zkoumat co si koupil ten druhý.

A za další dva hrnky kafe a jeden růžovej tonik jsem se vydala domů, kde jsem si zalezla do postele a vrhla se na Dobrá znamení.