Ó božský vinyl

Gramofonová deska, gramodeska, vinyl, vinylová deska, elpíčko nebo jen LP. Ona mýtická placka, která skrývá na každé své straně tajemství. A nám stačí jen jehla k jejich rozkrytí. Dobře… ještě je třeba k té jehle celej gramec. Ale jinak si rozumíme.

Vinylka má zkrátka své kouzlo a sběratelé mají konečně zase co sbírat. Hrstka nadšenců, kteří loví ve vodách zapomenutých 

a nechtěných desek.

Co je vlastně vinylová deska? Trocha té vědy a historie by asi neuškodila, co myslíte. Ať se s krasotinkou líp seznámíme.

Když budu chtít znít jako náfuka, řeknu: „Vinylová deska je médium určené k záznamu zvuku.“ Tušili jste to? 

Tak dál. Konec tlachání. 

Ten prach je všude...

Aby se vám nestalo, že byste popletli desky, jsou všechny opatřeny nálepkou, která vám jasně říká, co to vlastně držíte v ruce. 

Záznam zvuku na desce je starej dobrej analog. Něco, co v digitálních dětech vyvolává nechtěné záškuby a tiky v obličeji.

Zdroj: https://images.monoprice.com/help/img_analogwave.gif

Gramodeska spatřila světlo světa někdy na konci 19. století a až do zhruba 80. let 20. století byla víc než v kurzu. Zkrátka byla nejlepší nosičem zvuku, jakej v tý době měli. 

Ve filmu Kaktusový květ pracovala Goldie Hawn jako prodavačka v krámu, kde měli jen vinylový desky. Mimochodem ten film je boží. Ingrid Bergmanová a Walter Matthau jsou skvostný.

Zdroj: http://thefilmexperience.net/storage/1960s/Cactus%20Flower%2002.gif?__SQUARESPACE_CACHEVERSION=1440443526491

Ale zpět k jádru desky.

Jistou smrtí se pro vinyl stala jiná placka. CD ho pomalu vystřídalo, ale ukazuje se, že nic není takový jako starej, dobrej vinyl.

Dnes to ale znamená, že některá alba se na vinylu vyrábějí jen v minimálním množství nebo jen ve speciálních edicích. Prostě pech.

Taková vinylka může mít různý barvy, ale nejčastěji se setkáváme s její tradiční, konzervativní černou variací.

No a já patřím už nějaký ten pátek mezi hrstku nadšenců, kteří hledají tu pravou desku.

Moje drobná sbírka alb se pomalu, ale jistě rozšiřuje. Některé desky jsem podědila, některé dostala k Vánocům a část jsem si koupila sama. A teď přibyly další vinylový dětičky. 

V hlavě mi postupně vzniká vlastní seznam alb, který si časem doufám pořídím. A budu je poslouchat a popíjet přitom červený víno. 

Jo, to bude slast.

Občas se mi stane, že tiše závidím těm, kteří mi říkají „můj děda/táta sbíral vinylky a já dneska mám (doplň libovolnou desku, po který slintáš).“ Ale je pravda, že část mé sbírky, kterou jsem podědila po tátovi „sběrateli desek“ stojí za to. Protože, kdo se může pochlubit tím, že má maďarskej jazz. Já to věděla.

Co mě ale přivedlo k tomu napsat šílenost o vinylu?

O víkendu jsem zabrousila na burzu vinylových desek a našla tam tu, kterou jsem hledala. Přiznám se, že to pro mě mělo úplně jiné kouzlo, když teď čtu Poslední desku, kde hledají jeden jazzovej vinyl. Přirovnala bych své sobotní hledání k trpělivé detektivní práci, která přinesla ovoce. Jop! Sehnala jsem tam The Dark Side of the Moon od Pink Floyd a The Joshua Tree od U2. Moje malá, soukromá, nesourodá sbírka se pomalu rozšiřuje.

Vím. že tohle jsou Arctic Monkeys, ale v pozadí jsou i ty U2...mimochodem AM byla moje první deska! 

Ona taková burza vinylových desek je docela fajn akce, až na to, že tam narazíte jen na nadšence ve věku 50+. Ale nikdo neříká, že s nima není sranda. Některý odposlechnutý hlášky stály za zapamatování: „(název kapely jsem nezaznamenala) to jsou takový něžný AC/DC.“ Nebo: „Miluju ty papírky. Očichávám je jako feťák. Já to prostě miluju. To je na tom to nejlepší.“ Upřímně doufám, že byla řeč o druhým obalu na vinyl. A i kdyby ne, tak je hezký, že se za svou netradiční úchylku očichávání papírků nestydí. Nakonec já sama očichávám staré a někdy i nové knihy, takže papír nebo papírek. Ono je to fuk, pošuci jako my jsou všude.

Ale zpět k burze. Na téhle vinylové události se mísí poklady s brakem, odborníci s nováčky a hlavně jsou všude kolem samí nadšenci. Nenajdete tady nic, co by se dalo prodat dál s astronomickým výdělkem, ale je velká šance, že tady najdete desku svýho srdce.

Zdroj: http://img.cz.prg.cmestatic.com/media/images/688x390/Nov2016/1934632.jpg?09eb

Vinylová deska má své nezaměnitelné kouzlo a na její poslech si vždycky najdeme čas. Protože tohle není žádná rychlovka, ale rozvláčná pohodička, kdy hodíme kopyta na stůl, ucucáváme vínko a vrníme blahem nad tou skvělou muzikou.

Jasně, musíme si zase všichni (kdo chceme) koupit gramce, ale za tu malou oběť to rozhodně stojí. Prolejzáme burzy a antikvariáty v naději, že tam najdeme něco lepšího, než je Zagorka. 

A víte co? Často se opravdu stane, že se dá najít něco, co osloví právě vás.

Pamatujte, neříká se vinyly, ale eLPíčka nebo alba.