Peter Grant po
čtvrté. Tentokrát zavede vyšetřování čarodějova učně a jeho parťačku mimo
Rozmar. Naštěstí mají s sebou i svého psíka Tobyho. Samozřejmě jako vhodné
krytí.
Tři mrtvoly,
stromová nymfa v centru města, návrat řek Londýna, záhada jednoho hnusnýho betonovýho věžáku a bývalá ruská agentka čarodějka. Takhle nějak to teď
vypadá ve světě konstábla Petera Granta.
„Policejní mantra zní, že každý občan je
něčím vinen, a že někteří občané jsou vinnější než jiní.“ str. 11
Po Řekách Londýna,
Měsíci nad Soho a Šepotu podzemí jsou tady Prokleté domovy. A chudák Peter bude mít zase plné ruce práce.
„…měl jsem před sebou muže, který si
pravidelně šamponuje koberec. Vzácná to bytost.“ str. 167
Poprvé se objeví
výrazná zmínka o čarodějích z Výmarské univerzity a najde se a zase
ztratí tajemný grimoár,
který pochází z její
knihovny.
 |
| Zdroj: http://zenoagency.com/wp-content/uploads/2014/01/Aaronovitch-PeterGrant-1to4-Blog.jpg |
„Technicky vzato nemusíte mít tělo, abyste
někoho uznali vinným z vraždy, ale detektivové mají vždycky lepší pocit,
když skutečně najdou oběť – v tom jsou pověrčiví. Nikdo si navíc nechce
představovat, že by mohl vyhodit čtvrt milionu a pak zjistil, že oběť žije
v Aberdeenu s pojišťovákem jménem Douglas.“ str.16
Autor:
 |
| Zdroj: http://blog.martinus.cz/wp-content/uploads/2015/11/aaronovitch.jpg |
Ben Aaronovitch
Co nenabral na
kráse dohání svým spisovatelským umem. Bláznivé dítě šedesátek je držitelem
ceny Hugo za nejlepší sérii, a to něco znamená. Skalní fanoušci ho mohou znát
jako jedno z jmen, které se objevovalo celé dvě řady mezi tvůrci
legendárního seriálu BBC Doctor Who. My ho ale známe jako autora městské ságy
Řeky Londýna, kterou píše u sebe doma ve Wimbledonu, takže to má do centra
Londýna, o kterém píše, jako by kamenem dohodil. A co víc, podporoval Andrewa
Cartmela v napsání příběhu o vinylovém detektivovy. Úžasná knížka. Díky
Bene!
„Střízlivý muž, který dlouho pracuje, pivo
pije po půlpintách a umí vyměnit plenku.“ str. 15
Děj:
Vše začíná nevinně
jednou zdánlivě banální dopravní nehodou, jenže pak je v lese nalezeno
tělo ženy se zničenou tváří. Na to se v metru objeví muž, který si skočí
pod vlak, a třetí mrtvola se pro změnu uvaří zevnitř. K tomu všemu se
ztratí starý grimoár. A vše vede do jednoho věžáku.
Do toho Peter a Lesley narazí na ruskou
praktikantku, která stejně jako Nightingale nestárne a navíc, když se naštve,
tak metá led.
 |
| Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/6/6d/City_of_London_skyline_from_London_City_Hall_-_Sept_2015_-_Crop_Aligned.jpg/1200px-City_of_London_skyline_from_London_City_Hall_-_Sept_2015_-_Crop_Aligned.jpg |
„Rozmar se u aristokracie nikdy netěšil
velké oblibě. Všichni jsme se o to hrději hlásili k buržoazii. Ideální by
bylo o nás smýšlet jako o pracující inteligenci jako jsou lékaři nebo
právníci.“ str. 35
Kouzelní
detektivové z Rozmaru musejí navíc ohlídat slavnostní sešlost Otce a Matky
Temže a nastražit past na Muž bez tváře. A k tomu všemu se přestěhovat do
záhadnýho věžáku, který navrhl jistý Stromberg, který měl a možná taky neměl
něco společného s praktikováním magie. A zjistit co se tam vlastně děje.
V betonové
džungli londýnského city Peter narazí na vílu, která je spojena se svým
stromem, který roste na místě, kde by ho nikdo nečekal. A zabydlí se ve věžáku,
kde zkrátka něco nehraje. Sousedi jsou podezřelý, architekt byl tak trochu
divnej a ve sklepě někdo prováděl něco s podlahou.
Pátrání zavede
Petera a Lesley až na anglický venkov, kde jen o vlásek uniknou smrti, hlavně
díky včasnému a efektivnímu zásahu Nightingalea, který konečně ukáže, co
v něm je.
„Na policejní práci je krásné, že můžete
ukojit svou zvědavost, aniž se budete trápit s nějakou společenskou
nepatřičností.“ str 44
„Bylo jedině dobře, že Postmartin má svůj
vlastní výtisk, protože na lidi, kteří si dělají poznámky do knih pohlíží
stejně, jako můj táta pohlíží na lidi, kteří zanechávají otisky prstů na
povrchu vinylových desek.“
str. 182
Peter opět unikne
o vlásek smrti, ale velké štěstí to není, protože hned potom přijde na řadu
velká zrada.
Postavy:
 |
| Zdroj: http://img01.deviantart.net/499e/i/2013/018/7/ e/rivers_of_london__ben_aaronovitch__sketchdump_ by_dawnsio_ar_y_dibyn-d5rwuhc.jpg |
Lesley Mayová
Peterova parťačka
a další začínající praktikanta. Její magické schopnosti v ní probudila
ošklivá kouzelná nehoda, po které se jí doslova rozpadl obličej a lékaři ho
dávají pomalu dohromady. Teď bydlí stejně jako Peter v Rozmaru a
zdokonaluje se v magii.
O Peteru Grantovi
a Thomasu Nightingaleovi se dočtete v recenzi
„Francouzi tedy magii rádi neměli?“
„To snad ani ne. Oni zavřeli všechny
univerzity. Byl to jeden z neblahých vedlejších účinků
Francouzské
revoluce.“ str. 51
O knize:
Uznávám, že pro
někoho můžou být Prokleté domovy o něco nudnější, ale ve skutečnosti nám jen
zase víc zašmodrchali to naše rozvázané klubíčko. Všechno se zvrtne a my
netušíme, co se bude dít dál, a hlavně jaké následky to bude mít pro Rozmar.
Co se ale musí
Aaronovitchovi nechat je, že jedna skvělá hláška střídá druhou, kdy se mezi
stránkami smějete a smějete. Ať už jde
o popkulturně kuchařské odkazy kolem
Jamieho Olivera a Hestona Blumenthala až po tradičnější všeobecné popichování
hlavních postav.
 |
| Zdroj: http://neoluxor.cz/files/6/9780575132481.jpg |
„Místo jako Bromley lidi jako já a můj táta
nepovažují za Londýn, ale s vnějšími obvody se to má jako
s příbuznými z manželčiny strany – ať se vám to líbí nebo ne, patří
nějak k vám.“ str. 62
Aaronovitch si
v tomhle díle pohrává s myšlenkou propojení magie s architekturou.
Což nás zavádí dál do minulosti kouzelnického světa,
o kterém stále skoro nic
nevíme. To je na příběhu osvěžující, a hlavně neskutečně zajímavý, jen je
škoda, že tohle téma Ben víc nevyždímal. Těch pár kapek mi rozhodně nestačilo.
Nezasvěcený čtenář
bude nejspíš otrávený, ale my, co jsme s Peterem od jeho začátků víme své
a s napětím očekáváme co přijde. Opět se dostaneme do fáze, kdy máme více
otázek než odpovědí. Přesto jsme zase o krok dál.
Aaronovitchovi se
zkrátka povedlo napsat další díl, který se opravdu dobře čte a navíc pobaví. Je
vtipný, chytrý a v konečné fázi i docela napínavý.
„Vysoce postavený vyšetřovatel se z vás
stane, jen když máte diplom ze skepticismu, magisterský titul z nedůvěry a
v životopise mezi svými charakterovými vlastnostmi uvádíte podezíravý
šmejd.“ str. 70
Na konci čtenáře
čeká šok! Ne ŠOK! A co hůř, někde hluboko v hlavě jste si celou dobu
říkali, že se to stane.
Originální název: Broken Homes
Překlad: Milan Žáček
Nakladatelství: Argo
Počet stran: 259
Rok vydání: 2017
Za
mě: 7 ¾ z 10
Žádné komentáře:
Okomentovat