Jsou dny, kdy mi můj pražský život opravdu chybí. Noční
procházky podél Vltavy. Atmosféra velkoměsta a hlavně chvíle, kdy jen tak korzuju po
Starém městě a dekadentně si vychutnávám pomyšlení na to, že zrovna v těchto
místech kráčel i rabi Löw.
Zdroj: http://img19.rajce.idnes.cz/d1903/4/4098/4098801_f53c3acead8a1d58420b38c8767375b1/images/8a.JPG |
Dokonce mi chybí i moje pravidelné měsíční zastávky ve
Starbucksu.
No co? C'est la vie!
La Dolce Vita!
I ve Varech, někdy! Občas! Minimálně! Nepatrně!
Chybí mi moje oblíbené knihkupectví na Národce a chvíle
strávené s knihou v Bageterii Boulevard, kde jsem se zakempila v prvním
patře a užívala si výhled na kolem jedoucí tramvaje a zvuk jejich zvonění.
Možná někdy příště. Za pár let? Kdo ví?
Ale zpět k mým (našim) pražským nocím.
Vzpomínáš, jak jsem tě táhla na zahrádku Bageterie
Boulevard? Jen abychom seděly kousek od Ivana Luptáka? Na to, jak jsem do tebe
hustila dějiny české avantgardy, a ty jsi jako správná kamarádka přikyvovala? A
jako náplast za ten voser pro tebe jsme popíjely mátový čas se zázvorem.
Pamatuješ?
Zdroj: http://www.tyden.cz/obrazek/201408/53e0f0d0b4e/crop-660481-luptak-3.jpg |
Pamatuješ na naše procházky noční Prahou? My, Vltava a kolem
projíždějící tramvaje. Pamatuješ?
Kluci, co jamujou na Staromáku. Ta neskutečná
pohoda a svoboda. Ten duch mládí!!!
Někdy mi to až nesnesitelně chybí. Naše studentská bezstarostnost.
Večery nad lahvinkou vína nebo Čtvrtý hvězdy.
Vzpomínáš na naše, nebo spíš tvoje vaření? Na to, jak jsi
dělala špagety?
Na to, jak ti chutnala moje legendární česnečka
vyprošťovačka?
Zdroj: http://bmdavocats.com/wp-content/uploads/2015/06/joint.jpg |
Na to, jak jsme si v opilosti objednaly ty úžasný
trička s kozama z Trikátoru. A jak jsme si pro ně pak jely večer na
Pankrác? Byla tma a strašná zima. A bylo to naprosto báječný.
A vzpomínáš si na naší návštěvu ve fetiš sexshopu? Jak sis
tam vybírala hračky a já ti sekundovala? A na toho plešatýho prodavače, co si
myslel, že jsme pár a popřál nám příjemný večer. Nebo na tu ohromnou holku v latexu,
co budila spíš hrůzu než vzrušení?
Ještě často vzpomínám na to, když skončilo představení v Divadle
Na zábradlí (ano jsem na tohle divadlo zatížená) a já jen tak koukala na racky,
kteří kroužili kolem, a pak se vydala na svou cestu na Smíchov. V těch děsnejch
botách na podpatku až na Jiráskovo náměstí, abych si užila noc a Prahu. Co na tom,
že jsem si totálně zrasila paty? Za tu chvilku tý naprostý dokonalosti to
stálo. A hned, jak za mnou zapadly dveře baráku, tak jsem se v naprostý agonii
zouvala, sténala bolestí a na byt dorazila bosa. To byla krása. Trošku
sebemrskačská, ale krásná.
Moje pražské noci!
Žádné komentáře:
Okomentovat