Nejlepší místa na světě

Tady se asi (určitě) projeví můj knihomolskej základ. Vesměs se totiž jedná o místa, kde se mi dobře čte nebo prostě jenom tak dejchá. A věřte, že najít takové ideální místo nejen na čtení, není jen tak. Musí být pohodlný, prostorný, relativně světlý,

a hlavně by tam mělo být co nejmíň rušivých elementů (muzika se do toho samozřejmě nepočítá).

Zdroj: https://ak7.picdn.net/shutterstock/videos/11483057/thumb/1.jpg

Po letech dloubání, hloubání, stání a sezení se vyselektovalo několik nejlepších míst na světě, která se  staly zkrátka ideálním prostorem  pro čtení.

Knihkupectví

Že je to hloupost, kdo by si prý četl v knihkupectví? No přeci každý. Jak jinak zjistit, jestli si tu knížku máme odnést domů? Tak vidíte! 

A navíc, kde jinde vás obklopí tolik dalších příběhů, vůní a lidí, co kolem vás ohleduplně proklouznou? Stačí koutek nebo schody a vy můžete začít. Uznávám, že to není na žádné dlouhé začtení se, ale těch pár odstavců, stránek…kapitol stačí. A když se pak vydáte se třemi knížkami a provinilým výrazem k pokladně, tak vám knihkupkyně odpustí úplně všechno (když tedy nepolijete žádnou knihu kávou, přirozeně).

Zdroj: https://cdn.londonandpartners.com/assets/attractions/shopping/37915-640x360-bookshops_mainimage_large.jpg

Kavárna

Kavárna, to je úplně jiný level. Tohle místo bylo stvořený k tomu, abychom si tam sedli, dlouhé hodiny ucucávali kafe a četli si až do bezvědomí. V každý správný kavárně je koutek, kam si můžete zalízt, udělat si pohodlí a vypnout. Občas se k vám dostane přes zdi příběhu vaše oblíbená písnička, ale to je tak všechno. A úplně nejlepší je, když přijdete do své oblíbené kavárny a stačí jen říct „tady“ nebo „s sebou.“ Protože pak už si jen najdete flek na sezení. 

No a já přesně jednu takovou kavárnu znám…teda ono jich je víc, ale ta moje je jenom jedna. Ta moje má v horním patře naprosto dokonalý malý pop artový stolečky.

To je ta moje kavárna. Ten stoleček je mimo tu fotku (o něco níž). Je to krásná komiksová blodýnka od Roye Lichtensteina. 

Pražírna

Místo, kde je teplo a božsky to tam voní. Tam jezdím, když chci jenom tak dejchat. A ano i tam platí, že stačí jen vejít dovnitř, a už ví, co budu pít. Zbožňuju to.

No jo...v pražírně občas i pracuju, no!

Postel

Musím k tomu něco dodávat? Stačí si za záda nahamounit dostatečné množství polštářů, aby to nikde netlačilo a člověku se pohodlně sedělo a četlo. K tomu si mrsknout na noční stolek velký hrnek s čajem a o víkendovou zábavu je postaráno.

Zdroj: https://bkwurm.files.wordpress.com/2013/12/books-in-bed.jpg

Křeslo u okna

Celoročně bezkonkurenčně nejlepší místo na světě. Na jaře si užíváte první paprsky slunce, které vás hřejí na tváři. V létě pootevřete okno a při čtení vás ovívá příjemný chladivý vánek. Na podzim zase prší a vy máte dokonalou a uklidňující kulisu ke čtení. Protože, co je víc, než bubnování dešťových kapek o okap? A v zimě nasadíte teplé ponožky a opět se uvelebíte v křesle s blaženým pocitem, že venku je zima a vy jste v teple a zrovna řešíte vraždu nebo prožíváte celý život Cartierovi panteřice.

Zdroj: https://s-media-cache-ak0.pinimg.com/originals/bc/a2/06/bca206c4f04236366d818d48dae04093.jpg

Houpačka

Léto bez houpačky jako by ani nebylo. Dobře i jaro a podzim. Venku je krásně, svítí sluníčko a vy jste začtení do nějakého příběhu. Houpete se, dokud se natolik neponoříte do zápletky, že se zapomenete pohupovat a jste rádi, že vůbec dýcháte.

Trávník v parku

Pikniky, zevling ale i plodné chvilky s knihou. Tak nějak si představuju naprosto dokonale využitý čas strávený v parku na trávníků. Navíc si můžete vybrat, jestli chcete sedět na slunci nebo ve stínu. Jen v mém případě musím být trochu více ve střehu před holuby, který včas odháním ze svého okolí, abych si užila tu patřičnou pohodu.

A pokud se chci vyhnout děsuplným strastím s holuby, tak si vytáhnu deku na trávník u nás doma. Na zahradě je klid a jako bonus kolem mě pobíhají naše dvě chlupaté holky (fenky Zlatého retrívra a Labradora. Nemám dvě přebujele chlupaté sestry).

Dřív jsem taky hodně četla v autobuse. To byly ještě ty zlatý studentský časy. Teď autobus nahradila čajovna, kde zabíjím čas čtením před pravidelným posezením Panoptika podivínů.