Vinylový detektiv
je asi jediný Angličan, který nepije čaj, ale výhradně výběrovou kávu.
„Sem tam člověk objeví deset identických
alb od nějakého zpěváka nebo skupiny, o kterých v životě neslyšel. Pak vám
dojde, že je musel na charitu věnovat sám autor a vy náhodou držíte v ruce
zdrcující memento neúspěšné kariéry.“
str. 15
„Jediná droga, kterou doopravdy schvaluju,
je káva.“ str. 39
 |
| Zdroj: https://pbs.twimg.com/profile_images/ 2462654216/nkxnvtbovufn7vhssaa5.jpeg |
Autor:
Andrew Cartmel
Dnes již postarší dítko z ostrovů,
které se poprvé nadechlo v roce 1958. Andrew je vším, co na Británii zbožňujeme.
Spisovatel, novinář, ale hlavně scénárista několika epizod Doctora Who. Prý
patří mezi ty scénáristy, kteří psali toho klasického Doctora Who na konci
osmdesátek (pro vaši představu: tehdy ho hrál Colin Baker a po něm Sylvester McCoy). Cartmel se dokonce podílel na komiksové
sérii Soudce Dredd nebo na
spin-offu Torchwood.
„Ztratil víru. Čímž chci říct, že pošetile
přestoupil z elpíček na cédéčka a veškerého vinylu se zbavil...jinými
slovy, poslal je přes digitální Rubikon. Anebo spíš přes řeku do podsvětí.“ str. 60
Děj:
Vinylový detektiv.
Muž, který pije kvalitní kávu, žije se dvěma kočkami a vlastní
prvotřídní gramofon se snovou sbírkou jazzových desek. A právě u dveří tohoto
chlapíka jednoho dne zazvoní tajemná Nevada a nabídne mu kšeft. Má pro ni najít
záhadnou a údajně ztracenou desku Easy Come, Easy
Go. Tu vydala nahrávací společnost Hathor, která existovala pouze jeden rok.
Legendární rok. Pod příslibem nechutné sumy peněz se náš detektiv pouští do
práce. Jenže je mu v patách prapodivné dvou členné komando, které se
neštítí násilí. Do toho mu jednoho kamaráda zavraždí a druhého lehce přizabijí.
Mohl to být případ
jako každý jiný, kdyby našemu detektivovi nezamotala hlavu ona tajemná femme
fatale. A nakonec mu nezlomila jeho vinylové srdce, které začne slepovat
roztomilá jazzová zpěvačka, která tak nějak náhodou má s onou deskou také
hodně společného.
 |
| Zdroj: http://3.bp.blogspot.com/-xl5fXHTI0z0/UOnMl0nXjEI/ AAAAAAAAAiw/q22sxmDnWM8/s1600/dj_gramofon_czarno_biale.jpg |
„Přehazovali
si jointa sem tam a místnost byla za chvíli tak plná kouře, že moje abstinence
byla čistě teoretická.“ str. 84
Ač se zdá, že je
na tohle všechno náš neohrožený hrdina sám, tak to není úplně pravda. Vinylový
detektiv má totiž skvělýho ultra zhulenýho kamaráda Tinklera (to je ten
lehce přizabitý), který je jednou z nejkomičtějších a nejupřímnějších
postav celýho příběhu. Postupem času a taky následkem okolností vymění
závislost na marihuaně za závislost na hroznovém cukru.
Detektiv nechá
Tinklera i se svými kočkami v Londýně, a vyrazí za svým druhým případem.
Tentokrát až do Ameriky, kde si užije vášnivý románek a odhalí pečlivě skrývané
rodinné tajemství, které vynese miliony dolarů a záhadného muže, co … ale ne, to by byl spoiler.
„Vinyl se neříká…říká se alba, elpíčka nebo
desky.“ str. 131
O knize:
 |
| Zdroj: https://dyn4.media.titanbooks.com/products/8325/Untitled%201_1.jpg |
Úžasná detektivka.
Asi nejlepší, jakou jsem minulý rok četla. Cartmel je důkazem, že u anglických
autorů se od dob Agathy Christie nic nezměnilo.
Stále umějí psát skvělé zápletky, které překvapí.
Na příběhu je
zajímavé, že má dvě strany stejně jako jsou na skutečné vinylové desce, a i když náš
kávový podivím řeší dva zdánlivě odlišné případy, tak se ukáže, že až tak moc
rozdílné nejsou. Protože všechny cesty vedou do Hathoru.
Občas se na
stránkách děly hrozné věci, ale pak nastala ona komická či absurdní chvilka,
kdy jsem se dost často smála nahlas (hlavně Tinklerovi), ale někdy se i
rozčilovala. Ostatně smích a napětí jsou nedílnou součástí celého příběhu. To
je vlastně důvod, proč se mi tahle knížka tak moc líbí, a i s odstupem
času jsem z ní nadšená. Nemluvě o tom, jak dobře se mi četla.
„Jsou lidé, co si z nemocnice odnesou
závislost na analgetikách. Tinkler si odnesl závislost na hroznovém vínu.“ str. 239
Celý příběh se ve
své polovině neuvěřitelně zamotal, ale na konci se všechno vyřešilo, a co víc?
Dávalo to smysl a nám jako čtenářům autor prozradil neuvěřitelný příběh, který
se ukrýval v jeho příběhu. Jazzová romance z padesátých let odhalila
své tajemství až teď.
Autor nás zahrnul
spoustou intertextuálních odkazů. Některé si budeme
muset vyhledat, ale jiné jsou nám natolik známe, že se jen pousmějeme jako bychom společné
sdíleli nějaký vlastní interní vtip. Zároveň je přeplněná asi milionem dalších jazzových odkazů, který jsem si
průběžně dohledávala na Googlu. Kde jinde, že? Protože něco je skutečnost a
něco jen Carmelova jazzová fabulace.
Ale je pravda, že
i tak by bez Tinklera byla kniha poloviční. To díky němu se můžeme smát,
a nakonec i trochu dojímat. Zaručeně nejlepší postava v knize.
Ze začátku jsem se
rozčilovala, že se jedná o první díl další série, protože jsem se zařekla, že
už nezačnu číst žádnou další sérii.
No, dlouho mi to nevydrželo. Teď jsem
nadšená. Chci víc, nový díl, další případ vinylového detektiva.
„Stvrdili tak zprávu, kterou chtěli navěky
zachovat. Nevyryli ji do kamene, vyryli ji do vinylu.“ str. 355
Tohle je info tak
trošku mimo soutěž: je trochu paradoxní, že Poslední deska je o jazzu a já
v ní měla jako záložku pohled s Pink Floydama z alba Wish You Were
Here.
„Byl to jazzový génius ve třech různých
obdobích. Kdykoliv se muzika změnila, znovu pronikl na vrchol. Byl to
Stravinskij jazzu.“ str.
373
Originální název: The Vinyl Detective: Written in Dead Wax
Překlad: Martin Pokorný
Počet stran: 400
Nakladatelství: Euromedia Group, a.s.
Knižní klub
Rok vydání: 2017
Za mě 9 z 10
Žádné komentáře:
Okomentovat