Ano?
Spousta
holek úplně nesnáší, když se ráno probudí a na hlavě mají vrabčí hnízdo.
Kdepak! Já tohle miluju. Ten okamžik, kdy se podívám do zrcadla a vidím ten
úžasnej noční rozcuch. No vážně, kdybych se o něj snažila, tak se mi nikdy
nepovede. I když existují výjimky, kdy mi stojí ofina jako Cameron Diaz v Něco na té Mary je. V tu chvíli se
pokouším si ofinu nějak zkultivovat, ale nakonec to vzdám a tvářím se, že ten zbloudilý
pramen vlasů, co mi stojí jako voják při nástupu, je tam schválně a zcela
úmyslně.
Život je moc krátkej
na to, abych se hroutila kvůli takové blbosti. Anarchie musí být. Aspoň trošku.
S vlasama
mám ještě jednu úchylku a to, že miluju, když mi je čechrá vítr. Mám
z toho takový zvláštní bohémský pocit naprostý volnosti a svobody. Cítit
vítr na tváři a prostě si užívat ten konkrétní okamžik.
Vrcholem dokonalosti je
pak moment, kdy fouká vítr a do toho mě hřeje slunce na tváři. Sice mi pak
naskáčou pihy, že vypadám jako bych měla lepru, ale co? Pipi dlouhou punčochu
taky kromě jejích trampot proslavily její pihy.
Jo
a taky jsem naprostý blázen do šneků. Ne jako do jídla. Fuj! Ale do zvířat.
Loni v létě jsem si pořídila nový foťák a na valné většině nových fotek jsou
právě šneci. Říká se, vyrojilo se to jako houby po dešti. U nás by mohlo
platit, vyrojilo se to jako šneci po dešti. Naše zahrada je oázou šneků. A já
je samozřejmě všechny zachraňuju, aby na ně nikdo nešlápl. Já vím, jsem magor!
Mezi
mé dlouhodobé nemoci patří má vášeň a nikdy nekončící stesk po Londýně. Tohle
město mi ukradlo duši. Miluju ho! Ty lidi tam, tu atmosféru a ten šum. Je to
něco naprosto nepopsatelného. Člověk to buď cítí, nebo ne. Je to jako se sushi
nebo s Hvězdnými válkami, buď je milujete, anebo absolutně nesnášíte (v
mém případě miluju Star Wars, ale syrová ryba není nic pro mě).
Hlavně,
co je pro mě nejdůležitější, jsem v Londýně poznala spoustu úžasných lidí,
kteří to cítí stejně jako já. A to je pak nádhera, když máte někoho, kdo má
stejné pocity jako vy. Moje kamarádka, kterou jsem potkala v Londýně a je
shodou okolností Češka mi nedávno napsala, že jsem srdcem Londýňanka a to je
snad ten největší kompliment, jaký mi kdy kdo složil. Takže DÍKY Patrice :*
S touhle
úchylkou souvisí i moje věrnost k Harry Potterovi. Ano je to tak, jsem
velkej fanda. O toto čestné místo se s Harrym dělí už jen Doctor Who a
Sherlock. Já vím! Magor.
No
a v neposlední řadě jsem fanynka Marvelovských filmů. Mým hrdinou je Iron
Man a Hulk. A v nejbližší době se k nim s největší
pravděpodobností přidá doctor Strange.
Chorobně
miluju provokatéry a cyniky. Doktora House mi seslalo samo nebe. Zkrátka mé
srdce plane pro jakékoliv Rebely bez příčiny.
¨
Tím jsem si to asi
zpečetila.
To bude snad všechno,
takže pokud Vás to neodradilo a seznámili jste se naplno se mnou, a mými
úchylkami, tak se můžete těšit na další články, povídky, někdy i recenze.
No a zatím poslední
věc. Zkuste si to také. Sednout si a rozpomenout se na to, co vás dělá
šťastnými. A nezapomeňte, že jsou to hlavně maličkosti, co nás činí absolutně šťastnými.
Žádné komentáře:
Okomentovat