Poslední dobou
narážím na věci, na který si ne a ne zvyknout.
Asi nejvýraznějším rušivým
elementem je pro mě změna času, ano vím, že je to jenom hodina, ale i ta je
znát. Nemyslím tím večer, ale ráno. Každé ráno, když vstávám, tak uroním ospalou
slzu za ztracenou hoďku spánku.
Moje vnitřní
hodiny jsou úplně pošahaný. Ve tři mi hlásí, že je nejmíň pět a v pět, že
jsou tři. Asi si budu muset pořídit nové baterky. Je asi jasný, že to není
švýcarská kvalita.
Moje tělo je tak
zmatený, že se zmítá mezi naprostou vyčerpaností a stavama extrémní
vytrvalosti.
Zároveň s tím
si pořád zvykám na to, že už tu není Leonard Nimoy. Je to takový divný. Jako
kdyby najednou vyhaslo Slunce. Prostě nepředstavitelné.
 |
| Zdroj: http://www.tovima.gr/files/1/2015/spock-star-trek-1273094104.jpg |
No a k Leonardovi
se postupně přidali Alan Rickman a Boris Hybner.
Je to prostě DIVNÝ.
Ale abych nebyla
jen negativní. Je tu ještě jedna věc, na kterou si nemůžu zvyknou, ale přitom
mě hrozně baví. Koncert Rolling Stones na Kubě. No vážně je to nářez. Kuba a
dekadentní rock´n´roll. Hoo hooooo!!!
 |
| Zdroj: http://www.monstermusic.cz/wp-content/uploads/2016/02/the-rolling-stones-0.jpg |
Jen mi je líto
těch starejch Kubánců, co dostávali kusé informace o Stoneovském rauši a teď
před nimi řádili chlápci, který budou za chvilku nosit pleny.
Už žádnej sjetej
Keith Richards, co se mazlí se strunama (ne, že by se teď nemazlil, ale je to
jiný). Teď před nimi byl střízlivej dědek s bílou hřívou.
 |
| Zdroj: http://www.billboard.com/files/styles/article_main_image/public/media/keith-richards-of-the-rolling-stones-2015-billboard-650.jpg |
V konečný
fázi na tohle všechno existuje jeden zaručenej recept. Pořádný, silný, velký
kafe.
Žádné komentáře:
Okomentovat