Tři příběhy, tři
ženy, jeden dramatik a jeden nedokončený román.
„Žiji, jak říkají Angličané ve vypůjčeném
čase. Komu ten čas splatím a kdy?“
str. 16
 |
| Zdroj: https://4.bp.blogspot.com/-mXfz8r4cD1w/V4i60MdWTPI/AAAAAAAASMQ/ IrwXWQz5_j8Y8ma2pjIFr6IsHVze3-u7wCLcB/s1600/Anderson-Alison-250x250.jpg |
Autorka:
Alison Andersonová
Alison
v současnosti žije ve Švýcarsku. Poznamenaná kalifornským sluncem tam
překládá knihy z francouzštiny do angličtiny. Za své překlady získala cenu
Společnosti pro umělecké překlady. A loni jí u nás vyšla její vlastní kniha Letní host.
„Lapím poletující myšlenky, které by se
s úsvitem neškodně vypařily do nicoty.“ str. 40
 |
| Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/ commons/thumb/e/e9/Chekhov_1898_by_Osip_Braz.jpg/ 467px-Chekhov_1898_by_Osip_Braz.jpg |
Děj:
Slepá doktorka
Zinajda Lintvajrovová si psávala deník, který překládá rozvedená překladatelka
Ana. Tu zase najala majitelka krachujícího vydavatelství Káťa. Tyhle tři ženy
spojí ruský dramatik Anton Pavlovič Čechov, který strávil hned dvě léta na
Ukrajině u rodiny Lintvajrovových. Zde se jako onen letní host seznámí
s mladou lékařkou Zinajdou, kterou sužují záchvaty bolestí hlavy a
slepota.
„Toto místo si neříká jen o poezii, o
povídky či divadelní hry. Zde by měly vznikat romány – ano, skutečné romány.“ str. 47
Čechov by během
svých prázdnin mimo město rád napsal román, ale stále se nedokáže dostatečně
soustředit. To vše a mnohem více zaznamenala Zina ve svém deníku, který se po
letech objeví na půdě jednoho londýnského domu. Záhadný deník by se měl stát
záchranou krachujícího vydavatelství a také manželství Káti
a Petera. Ti se po
velkém zamilování smiřují ve středním věku s tím, jak se jejich život
vyvinul.
„Kéž se jen stanu černým inkoustem na bílé
stránce!“ str. 190
Kruh uzavírá
rozvedená padesátiletá překladatelka, která si překladem ztraceného deníku může
konečně udělat jméno v překladatelské obci. Jenže ten je
jedna velká záhada, stejně jako jeho autorka.
O knize:
 |
| Zdroj |
Letní host je
inspirovaný skutečným přátelstvím Antona Pavloviče Čechova s rodinou
Lintvajrovových. V podstatě se jedná o historickou fikci o historické
fikci. Kniha je plná zklamání, životních pádů, ale i nových nadějí, které se
jen zřídka promění v úspěch.
Letní host má
čtyři části, které nás postupně seznámí s postavami a prostředím. Právě
prostředí je ale největším kamenem úrazu v příběhu. Rozvláčný popis
ukrajinské krajiny, řeky
i rybníku na pozemku Lintvajrovových byl mnohdy
nesnesitelně nekonečný. Po dobrých, čtivých momentech se autorka často uchýlila
k zdlouhavým a často zbytečným popisům. Dokonce i Zinajda je ve svých popisech až
příliš ukecaná. Jako čtenář jsem rozhodně neocenila
zdánlivě barvitý popis okolních luk. Zato části, kde Káťa vzpomíná na své mládí
a začátky, kdy se zamilovala do Petera, jsem hltala. Trochu hůř se četla
Ana, ale i ta měla několik krásných momentů, které jsem sfoukla jedním dechem.
„Čím více o něm vím, tím méně mu rozumím.“ str. 258
Příjemným
osvěžením bylo zajímavé rozvržení příběhu, které knize nahnalo plusové body.
Přesto z této série beletrizovaných životopisů se zatím nic nevyrovnalo Cartierově
panteřici.
Mile mě také
překvapila zmínka o Československu a roku 1968. V knize je sice okupace
jen letmo zmíněna, ale autorka dala najevo
i tímto malým místem jasný
nesouhlasný postoj.
Zbožňuju všechno,
co se o Antona Pavloviče Čechova jenom otře, ale co se týče této knihy, tak mi
stačilo si ji přečíst jen jednou. Není vysloveně špatná, jen to není ono.
„Nebo si vypůjčte Tolstého plnovous, Turgeněvovy povzdechy a zlověstný smích od pana Dickense!“ str. 276
Originální název: The Summer Guest
Překlad: Ondřej Frühbauer
Nakladatelství: Metafora
Počet stran: 343
Rok vydání: 2017
Za mě: 6 z 10
Žádné komentáře:
Okomentovat