Drahý,
musím ti něco
říct. Měl bys vědět, že jsem šílená. V Hlavě XXII. se sice říká, že pokud o
sobě prohlásíš, že jsi šílenec, tak jím nejsi, ale pravda je jiná. Protože já
opravdu šílená jsem.
Kde bych začala?
Víš, když uklízím,
tak zachraňuju pavoučky. Pavučiny vymetám, až když vypadají, že je nikdo
nepoužívá.
Drahý, tajně
tancuju v koupelně, když si večer čistím zuby.
Ráda čichám ke
knihám. Starým i novým. A co hůř? Syslím si knížky. Nemůžu chodit do knihovny.
Představa, že ta úžasná knížka nebude v mé knihovně, mě lehce přivádí k
šílenství.
 |
Zdroj: https://s-media-cache-ak0.pinimg.com
/236x/d5/85/1f/d5851f85beee1cdc01390618fc822250.jpg |
Kupuju si pohledy,
který nerozesílám. Používám je jako záložky do knih.
Mám svůj oblíbený
hrnek na kafe, který je jen a pouze na to kafe.
Miluju v autě
poslouchat muziku nahlas. A tím nahlas myslím opravdu nahlas. A do toho si
zpívám. Třeba s Freddiem Mercurym (nebo s někým jiným. Podle toho, co mi hraje
za CDčko).
Drahý? Stále jsi s
křikem neutekl a čteš tyto řádky?
Někdy se u mě
projeví nepochopitelný pocit viny. To bude ta latentní židovka ve mně. Vím, je
to absurdní, ale já si prostě nemůžu pomoct.
Drahý, miluju
kostry. Absolutně se jich nebojím. Naopak, fascinují mě. Miluju Mrtvou nevěstu
Tima Burtona (protože je kostra, ne protože je nevěsta).
Drahý? Miluju i
tebe.
Musím se ti
přiznat ještě k tomu, že miluju turbulence. Nikdy jsem se jich nebála.
Ano,
vím.
Jsem zvrácená. Pořád mě miluješ?
Drahý, občas se
bojím, že dopadnu jako Hadley. I když ona na tom tak zle nakonec nebyla, ne?
