středa 27. dubna 2016

#10 NEJLEPŠÍCH MALÍŘŮ

Malíř, ona mystická bytost, která je zamazaná barvou, má deprese a popíjí červené víno. Umělec, který je často doceněn až po své smrti, ale jsou i tací, co si užili blahobytu za svého bohémského života. Tady je desítka těch, kteří baví mě.


# 1 Vincent Van Gogh
Nešťastná duše, která dokázala nemožné. Jeho skutečnou cenu si společnost uvědomila až po jeho smrti. Muž zmítaný duševní chorobou. Namaloval takové skvosty, jako jsou Slunečnice, Irisy nebo Hvězdná noc.


Zdroj: http://www.redakce-online.cz/template/54/php/watermark_big.php?file=http://obrazynaplatne.cz/items_foto_de/542/542318.jpg&novinka=&akce=&vyprodej=


pondělí 25. dubna 2016

Nejlepší vynálezy

Nebudu tady psát o tom, jak se lidstvo pohnulo dál díky vynálezu kola, wolframového vlákna nebo leteckého paliva. KDEPAK!!! Mě jde o mnohem přízemnější záležitosti, které nám zpříjemňují život nebo nám působí drobné radosti.


Propiska

No vážně, kdo z vás si dokáže svůj život představit bez téhle malé věcičky. Stačí cvak a je to, můžete psát. A ten výběr tvarů a barev. A pozor! Gumovatelná propiska, to je něco nepřekonatelnýho. Já osobně si nedokážu představit, že bych neměla hrnek plnej tužek a propisek.


Houpačka

Každý si řekne, že je to naprostá blbost, ale na chvilku relaxu s knížkou na houpačce, nic nemá. Ta pohoda a uklidňující houpání. Miluju to! Pamatujte si, že v jednoduchosti je krása. A co je jednodušší než houpačka?


Zdroj: http://www.nabytek-ponistova.cz/obrazky/velky_1337722649-houpaci-lavice-houpacka-avanti-z-teaku.jpg


pátek 22. dubna 2016

Rodina, čest a povinnost "6. kapitola"

    Při cestě do svého pokoje narazil Otakárek na mladý pár. Dívka nervózně proklouzla kolem Ludvíka. Viléma hned napadlo, že dnes v noci budou smaragdy v bezpečí.
Když došel do svého patra, neodpustil si, aby nedošel až na konec chodby a chvíli neposlouchal za dveřmi záhadného Francouze. Z pokoje nevyšla jediná hláska. Detektiv chvíli stál, ale nakonec se vydal zpět do svého pokoje.

...


Zdroj: http://im.tiscali.cz/press/2013/09/02/154492-knihy-z-antikvariatu-653x367.jpg


     Druhý den ráno našel všechny v jídelně.
     „Otýlie, jak se cítíte?“ a vzal její ruce do svých.
   „Dnes už to skončí. Poslední rozloučení.“ Vypadala tak vyrovnaně a zranitelně zároveň. Chvíli se na ni díval, pak se vydal z jídelny do patra, kde měl kancelář Egon Bayer.


pondělí 18. dubna 2016

Starý filmy

Miluju starý hollywoodský filmy. Ten styl, atmosféru a kouzlo. Ať už jde o noirovky nebo o muzikály s Fredem Astairem (jo je to tak, přiznávám se, že zbožňuju filmy s Fredem Astairem). A do toho všeho ten krásnej černobílej svět.


Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/en/0/02/20th_Century_FOX_Television.jpg

Všechny ty hvězdy stříbrného plátna a jejich hvězdné obrazy. Jejich příběhy, tutlané skandály a v neposlední řade móda. Bože to bylo něco! 30. a 40. léta minulého století byly rájem (jen v Hollywoodu, já vím). Byla to krásná doba plná elegance. Všechno mělo šmrnc i prachsprosté pokuřování cigarety.


sobota 16. dubna 2016

#10 VÝZNAMNÝCH SPISOVATELŮ „ČÁST 1.“

Každý z nás má tenhle seznam jinej. Někdo ho ani nemá (to jsou ti nebožáci, co si horko těžko přečtou akorát tak svoje maily a letáky z Globusu).

Tohle je seznam deseti nejvýznamnějších spisovatelů pro mě. Nezapomínejte na to, že vás mohl zasáhnout konkrétní spisovatel pouze jednou konkrétní knížkou (ano vím, že jsem použila 2x konkrétní…ha…teď 3x, ale nějak jsem musela svému tvrzení přidat na váze, ne?).

Zpátky k jádru pudla!!!

 UŠI dnes slaví tři měsíce své existence a tak jsem se rozhodla, že zavedu novou rubriku. Jednak to bude moje záchrana, když mě nenapadne nic kloudného a jednak to bude další level zamyšlení se nad těma opravdu „ZÁSADNÍMA“ otázkama.


# 1 J. K Rowlingová / Robert Galbraith
Nebudu se tvářit jako někdo ultra sofistikovanej. Jsem jedna z těch, kdo začali číst právě díky staré dobré J. K. A nevadí mi to! Právě naopak. Dodnes miluju příběhy o Harry Potterovi. Zkrátka stará láska nerezaví. No k tomu se teď přidal jeden z nejlepších soukromejch detektivů vůbec, Cormoran Strike.

Zdroj: http://www.nejlepsipoirot.cz/img/agatha.jpg



# 2 Agatha Christie
Miluju detektivky, a kdo jiný je lepší, než samotná královna detektivek. Hmmm? Postavy jako Hercule Poirot, slečna Marplová nebo Tommy a Pentlička mě prostě baví a na léto jsou ke čtení jako dělané.

# 3 George Richard Raymond Martin
Snad jediný spisovatel, který mě dokáže přivádět soustavně k šílenství. Jediný, kdo mě donutí přečíst knížku, která má přes tisíc stránek a přitom se těšit na další díl, který vyjde, bůh ví kdy. A navíc, kdo by nezbožňoval Tyriona?






středa 13. dubna 2016

Pravda a jiné lži

Když jsem si přečetla anotaci k Pravdě a jiným lžím, tak mi to okamžitě evokovalo Americkou tragédii. Přes veškerý můj nadhled, ale kniha má minimální očekávání nenaplnila.

„Henry se vždycky držel hesla, že život ti dá všechno, ale nikdy ne všechno naráz.“str. 9



Archiv: UŠI


pondělí 11. dubna 2016

Můj Continental

Mám ráda, ne, miluju staré věci. Knihy, zaprášená křesla, hodiny, cokoliv z antikvariátu. 


Můj fešák !!!

Všechno, co může vyprávět svůj fantastickej příběh.


pátek 8. dubna 2016

Rodina, čest a povinnost "5. kapitola"

     „Pozítří je pohřeb. Věděl jste to?“ Otýliin hlas zněl spíš jako šepot.
     „Ne.“
     „Poslední rozloučení. Už víte, kdo to udělal?“
     „Mám jisté podezření. Můžete mi povyprávět o své sestře? Jaká byla před svatbou?“
     Otýlie se na okamžik ztratila ve svých vzpomínkách.
    „Arnoštka byla vždy, tak šťastná. Pořád se usmívala. Byla mladší než já. Milovala jsem jí tak moc. Když zemřela, myslela jsem, že umřu žalem. Naštěstí tu byla Elvíra. Ta mě zachránila. Nastěhovala jsem se k nim a starala se o ni.“ Otakárek přikývl.
     „Víte, má sestra měla vždycky slabost pro uniformy. Byla neskutečně romantická. Bláznila po Jane Austenové.“
     „Oldřich byl voják?“
    „Oldřich? Neblázněte, ten by ani nevěděl, co to je. Ne, ale miloval mojí sestru. Pořád za ní dolézal. Nakonec otěhotněla a on se uvolil, že si jí vezme. Doufal v to, že mu porodí jednou dědice.“
     „Co tím chcete říct?“
    „Myslel si, že mou sestru ochránil před veřejnou ostudou, ale místo toho se utrápila. Byla jako pták ve zlaté kleci. Jedinou radost jí přinášela Elvíra. Víte, že má sestra měla světlé vlasy. Oldřich je má také světlé, ale Elvíry měly barvu havraních per.“
     „Vy je máte také tmavé.“ Otýlie se na něho zadumaně podívala a pak pravila.
     „Nejen já.“


pondělí 4. dubna 2016

Nemůžu si zvyknout

Poslední dobou narážím na věci, na který si ne a ne zvyknout.

Asi nejvýraznějším rušivým elementem je pro mě změna času, ano vím, že je to jenom hodina, ale i ta je znát. Nemyslím tím večer, ale ráno. Každé ráno, když vstávám, tak uroním ospalou slzu za ztracenou hoďku spánku.

Moje vnitřní hodiny jsou úplně pošahaný. Ve tři mi hlásí, že je nejmíň pět a v pět, že jsou tři. Asi si budu muset pořídit nové baterky. Je asi jasný, že to není švýcarská kvalita.


pátek 1. dubna 2016

Rodina, čest a povinnost "4. kapitola"

     Otýlie zrovna snídala v posteli, když jí někdo zaklepal na dveře.
     „Dále.“
Ve dveřích se objevila Otakárkova tvář. Otýlie se rozzářila a vyzvala ho, aby se usadil na křeslo, které mu posloužilo již včera večer.
     „Jak se cítíte?“
     „Už je to lepší, děkuji.“
     „Musíme si promluvit.“ Jeho hlas byl vážný.
     „Jistě.“ Otýlie odložila šálek čaje a pozorovala detektiva. „Je tu jedna věc, kterou jste včera řekla o svěřence Egona Bayera.“
     „Ano?“
     „Proč si myslíte, že neměla Elvíru ráda?“
     „To je přeci jasné. Je blázen do Aleka. Vždycky to tak bylo. Pořád se o něho starala. A teď se měl oženit s mou neteří.“
     „Otýlie, vaše teorie má jednu zásadní trhlinu.“
     „Opravdu? A jakou?“ žena se téměř vzpřímila vsedě.
     „Teorie o tom, že je zamilovaná do jednoho z bratrů Bayerových, byla správná. Ale jinak se vaše dedukce ubírala špatným směrem.“ 
     „Chcete tím naznačit, že Ludvík?“
     „Nic nechci naznačit. Dnes ráno jsem je viděl na vlastní oči.“
     „Oh, je to možné?“
    „Jistě že je.“ Detektiv se na ní usmál. „A teď je tu něco mnohem závažnějšího. Kdo je ten muž z hotelu, kterého milovala vaše neteř. Nutně s ním musím mluvit,“
Otýlie na něho vytřeštila oči.
      „Vždyť jste říkal, že se o vašem vyšetřování nesmí nikdo dozvědět.“
     „To stále platí.“
Otýlie přikývla, ale stále to nechápala. „Jmenuje se Félix. Je poslíček. Ale jak už jsem řekla, on by jí nikdy neublížil.“
     „To nechte raději na mém úsudku.“