pondělí 15. října 2018

Milý pane Ježku,


Zdroj: https://m.blog.hu/ha/hangosfilm/image/020_jezek/288698-top_foto1-saojl.jpg


nedávno jsem byla na večeru věnovaném památce vašeho kolegy George Gershwina. Musím se Vám přiznat, že jsem měla jisté obavy, ale nakonec jsem byla velmi mile překvapená. A co víc, užila jsem si to.

Proč Vám něco takového vlastně píši, Jaroslave? Smím Vás tak oslovovat?

Zdroj: https://i.ytimg.com/vi/U_itNywJLEc/hqdefault.jpg
Během tohoto večera se vzpomínalo i na vaši hudbu. Ne natolik, aby byly uspokojeny mé ježkovské touhy, ale nezůstal jste někde v koutě. Byl to ale hlavně večer pana Gershwina. Možná se brzy dočkáme noci věnované Vám. Pokud ano, tak sedím v první řadě.

Vždy, když slyším něco z toho, co jste složil, tak mě zaplaví zvláštní pocit – směsice domova, bezpečí, nostalgie, ale také touha vrátit se v čase a jít se na vás podívat do Osvobozeného divadla. Respektive si Vás poslechnout.

Zvláštní, někdy mám pocit, že jsem to všechno zažila. Možná ve mně ožívá ona genetická paměť, kterou nám předala vaše generace. Nebo je to něco hluboce zakořeněného, co si v sobě nese každý z nás.

Možná je to jen upřímná touha být vám a vaší meziválečné době blíž. Tančit, žít, poslouchat jazz a užívat si všechno, co vám vaše doba dala, než si to jiní neprávem vzali násilím.


Zdroj: https://encrypted-tbn0.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcTflqHUd6x_UzQoN69L-uiVIq6cc6kPHrnvvlLDk6tFxtZA218CBg


Ono pomyslné nebe na zemi vystřídal tmavomodrý svět. Ale my oba víme, že svět patří námcivilizace vždy nějak přežije, a že život je jen náhoda. Každý den totiž svítá na další Bugatti step.

Nezbývá než jít proti větru a najít si klobouk ve křoví. Vše má totiž svůj rub a lícProtože v rytmu ježkovo světa bije srdce mé.

Tak tedy sbohem, Jaroslave. Někdy zase na slyšenou.

Vaše Šílená Intelektuálka

neděle 7. října 2018

Běsi, které sužují autora i čtenáře

„… buďme upřímní: od dokonalé hysteričky k chronické semetrice a od chronické semetriky ke kastrační černé vdově jsou jen dva nepatrné a snadno zdolatelné krůčky…“ str. 13