Tvůj velký román

Víš, dlouho jsem zvažovala, zda ti vůbec napíšu, ale pak jsem se rozhodla, že ano! Přeci jen jsem tě jako holka obdivovala.

Zdroj: http://www.themillions.com/wp-content/uploads/2012/04/570_Ernest_Hemingway_in_London_at_Dorchester_Hotel_1944_-_NARA_-_192672.jpg

Za svůj relativně krátký život jsem si toho o tobě hodně přečetla. O tom, jaký jsi byl. I o tom, jak jsi chtěl, aby tě vnímalo tvé okolí, tvoji přátelé, a hlavně tvoji čtenáři.

Pro svoje manželky a milenky jsi musel být z počátku nadsamec, ale buďme k sobě upřímní. Tvůj nadbytek testosteronu nezachránil skutečnou podobu sebe sama.

Z počátku jsem tě vnímala jako velkého spisovatele. Muže zoceleného bojem ve Velké válce a požitkáře, co pokoušel štěstí v Pamploně. Uznávám, že tehdy jsi pro mě byl onen velký Papa. Bylo jen přirozené, že jsem hned sáhla po tvém velkém románu. 

Malé knížce, která symbolizovala něco neskutečného. A ono to neskutečné bylo. Neskutečné „zklamání.“

Zdroj: http://www.georgetowner.com/media/
images/derivatives/article_ART53_FINCA_1.jpg

Víš, Erneste, Starce a moře jsem nikdy nedočetla. Prostě to nešlo. Časem jsem tě začala víc a víc poznávat jako člověka, nejen jako autora. Erneste zklamal jsi mě i ty sám. Jako naivní středoškolačka jsem si myslela, že jsi byl chodící moudrost, ale pravda je taková, že jsi byl marnivec, opilec, náfuka a kurevník.

Šlo ti hlavně o tvou image, a o to, abys byl tím „Velkým Hemem.“ Kancem, kterého obdivoval a shlížel k němu mimo jiné i Francis Scott Fitzgerald.

Dřív jsem tě vnímala jako požitkáře, který osvobodil společně s Capou hotel Ritz od nacistů, ale…

Erneste jsi si jistý, že ani tohle nebyla jen póza? Já dnes už ne. Kdy v tobě umřel ten mladík plný ideálů, který miloval zdravotní sestřičku? Kam se poděly sny o opravdovém spisovateli? Kdy se z tebe stala troska, která nesnese odpor ani kritiku? Kdy ti zazvonila hrana?

Věřím, že kdysi jsi takový opravdu byl. Hodně dávno. 

Zdroj: https://s-media-cache-ak0.pinimg.com
/564x/02/c1/c6/02c1c6ee057ae526b88f718caea642b2.jpg

Přeci jen jsi přesvědčil čtyři rozdílné ženy, aby si tě vzaly. Ani jedna z nich nebyla nudná ani tuctová. Tehdy jsi musel být takový, jakého jsem si tě jako mnohem mladší holka představovala. Není přeci možné, abys to všechno hrál, ne?

Ve Španělku za občanské války, kdy jsi poznal Marthu. V Paříži, kdy se z tebe stal opravdový spisovatel a vyměnil jsi svou věrnou a milující Hadley za divokou a bohatou Pauline. Nebo, když jsi rybařil na Kubě.

Je to tím, že jsi součástí Ztracené generace? Ale Erneste, kdo z nás není členem své vlastní ztracené generace?

Nemám na tebe až moc otázek? A dokážeš na ně někdy odpovědět?

Erneste řekni mi, kdy ti zazvonila hrana? A slyšel jsi ji vůbec?

Nebo se ozvala jen rána?

Tvá Šílení Intelektuálka