Jako, já vážně netuším, co proti té chudince prokrastinaci furt všichni mají. Přitom je to docela příjemná a věrná společnice, která se s váma vždycky, ale vždycky s nadšením vrhne na další díl Pána času, Firefly, Sherlocka, TBBT nebo Game of Thrones.
 |
| Zdroj: https://www.royalvegascasino.com/blog/wp-content/uploads/www_royalvegas_com/2015/07/ homer-simpson-atracon-series-tv-binge-watching1.jpg |
Nicméně smyslem těch motivačních keců je, abychom byli co nejproduktivnější. Ale málokoho napadne si podobně rozvrhnout i volný čas.
Ano, čtete správně. VOLNÝ ČAS!
Já si totiž myslím, že je mnohem důležitější rozvrhnout svoje volno, tak abychom si ho maximálně užili. Totální prožitek momentálního zevlingu. Protože není nic lepšího, než plně nabitý volný den.
Italové svůj zevling dovedli do dokonalosti. A co víc, oni tomu dali i vlastní název.
Dolce far niente! Sladké nicnedělání!
La Dolce Vita!!! Tak nějak by to mělo vypadat, když máme volno.
A přesně tohle je něco, co rozkošnicky zbožňuju. Naprostá volnočasová jednodenní dekadence.
Je pravda, že co jsem dodělala školu, mám na sladké nicnedělání čím dál tím méně času, ale
když nadejde okamžik O, tak si ho vychutnávám plnými doušky.
Co s volným dnem? Pro někoho fatální otázka. Pro milovníka zevlingu bílej papír, na kterej si namaluje celej svět.
 |
| Zdroj: http://www.bellahomefashions.com/images/ detailed/camden-aqua-vintage-paris-mantle-table-clock.jpg |
Všichni spáči si dají hned na první místo: „Budu spát tak dlouho, dokud se sama od sebe nevzbudím.“ (nebo dokud mě někdo nevzbudí šíleným kraválem) Budík je něco, co je ve vašem volném čase sprostý slovo. Nenastavuje se, nezapíná, ani se na něj nedíváme.
Vlastně během volna se nedíváme ani na hodinky. Proč řešit kolik je, když mám volno? Hmm! (dobře, asi se nějakej důvod najde, ale my ho hledat rozhodně nebudeme)
 |
| Zdroj: https://cdn.theculturetrip.com/ wp-content/uploads/2015/02/shutterstock_558715117.jpg |
Druhý bod volného dne „snídaně.“ Normálně se člověk odbyde něčím rychlým, ale když už máte volno, tak proč si neudělat starou dobrou anglickou snídani. Vajíčka, slanina, toast, osmahnutý rajčátka a žampiony. K tomu pomerančový džus a kafe. (Už se vám sbíhají sliny? Mě taky!)
Protože k dolce far niente neodmyslitelně patří taky dobrý… ne, skvělý jídlo.
Ptáte se, co se stane, když vstanete v době oběda? Vůbec nic. Jen své snídani začnete říkat brunch. „Nedáte si Mimosu?“
Ovšem po jídle nastává kritický okamžik, kdy se musíte rozhodnout, jestli zůstanete celý den v tom nechutně pohodlnym kostkovanym pyžamu, nebo se dovlečete do koupelny a uděláte ze sebe člověka i navenek.
Dejme tomu, že jste v dobrém rozmaru a rozhodnete se vyrazit do světa. Protože dneska je ten den, kdy se můžete zakempit ve vaší oblíbený kavárně s knížkou, kterou právě čtete a jen tak si vysedávat, číst si, čumět kolem, a tak nějak rozkošnicky hnít.
Ale ještě předtím, než se vydáme do kavárny, tak je tu jedna neodmyslitelná zastávka. Bod číslo tři. Jop! Knihkupectví. Neříkám, že si tam musíte něco koupit, ale taky neříkám, že máte (máme) dost silnou vůli, abychom odešli s prázdnou.
Tak vidíte.
S úsměvem se rozloučíte s prodavačkou. V ruce svíráte tašku s knížkama (ano, použila jsem množné číslo). A někde v dálce slyšíte, jak křičí a ječí vaše karta. Co na tom, že budete do konce měsíce jen o vodě a piškotech. Ty knížky jste nutně potřebovali.
 |
| Zdroj: https://bunkhostels.files.wordpress.com/2014/04/ada_bookstore6.jpg |
Samozřejmě si během volna taky uděláte čas na kamaráda/kamarádku/vopruz, se kterym trávíte volný čas.
Zajdete na jídlo, kdy pro vás se jedná o oběd a pro toho druhého o brzkou večeři. Pokecáte, porovnáte zážitky z doby, kdy jste se neviděli. (i když se vidíte každý den, nebo si aspoň píšete) Vy se hrdě pochlubíte novými knižními přírůstky a váš společník je buď ocení (to v tom lepším případě) nebo se na vás podívá jako na toho největšího magora, kterýho kdy viděl.
Nikdo není dokonalý! Ani my ne! To už nemluvím o člověku, který neocení vaše knihy.
Všimli jste si, jak se venku najednou zhaslo. No, jo. Už se začíná smrákat. A vy se šouráte směr DOMŮ a už se vidíte s tou skleničkou červenýho v pyžamových kalhotech. Zapalujete svíčku a otevíráte jednu z těch novejch knížek, protože tu, co jste četli jste dorazili v kavárně.
Sedíte v naprosto nepochopitelný poloze (něco mezi jogínem a zamotanejma sluchátkama) v křesle a jste jako v rauši z toho skvělýho dne.
Zkrátka kouzlo DOLCE FAR NIENTE!
Žádné komentáře:
Okomentovat