Prý byla děvka, no a co?

V kinech teď řádí film Lída Baarová od milovaného, ale i proklínaného Filipa Renče (já ho spíš proklínám) a trochu se ohřál i dokument Zkáza krásou od Heleny „Třeštice“ Třeštíkové.

Díky této momentální mediální bombě se začala Lída objevovat na stránkách bulvárních plátků s obrovskými palcovými titulky typu „Byla to děvka.“ A já na to prostě „No a co?“

Na férovku, ty braky nečtu, ale když jdete z nákupu a do očí vás praští takovej titulek, kterej by nepřehlídl ani slepej, tak se prostě pozastavíte.

Únor bez Tebe, PROČ?

Už dva roky se spolu scházíme téměř ve stejnou dobu. Strávíme spolu konec února a začátek března.  Jsme skoro jako Alan Alda a Ellen Burstynová, jen nám k tomu nezpívá Johnny Mathis.

Naše bezesné noci plné napětí. Vždy jsi alespoň o krok napřed přede mnou. Naše pátrání a procházky po Londýně. Déšť ani sníh nás nikdy neodradily.

Ale teď je konec našich zimních/jarních radovánek. Letos se sejdeme až v květnu. Jak to mám proboha vydržet? Jak?

Frankenstein neboli moderní Prométheus

Je gotický román, který poprvé vyšel v první polovině devatenáctého století. V době rozkvětu romantismu napsala žena hororový román. Frankenstein je úžasné a převratné dílo, kde hlavní roli hraje věda a šílený vědec.

Zdroj: http://az795576.vo.msecnd.net/bh-uploads/2015/11/Frankenstein-1931mkv_snapshot_003114_20120502_091210-1.jpg

Samolepky

Dneska jde spíš o recyklaci, ale já si prostě nemůžu pomoct. Tohle je můj oblíbenej text a myslím si, že by byla škoda, kdyby zůstal jen v šuplíku mého mentora v mojí alma mater. Tak tady to máte.

Dlouho jsem nevěděla, co si z komunikace ve veřejném prostoru vybrat, aby to bylo téma, které by působilo alespoň trochu zajímavě. Ve chvíli absolutního zoufalství, kdy jsem čekala na autobus do Prahy, jsem za zvuku songu Do Me a Favour od Arctic Monkeys zvedla hlavu a v tom jsem to spatřila. Na sloupku byla nalepena samolepka bílé postavičky.

Osamělá postavička, která je mimo dosah zorného pole každého normálního člověka. Nikdo si jí nevšímal a ona tam shlížela na cestující. Využila jsem příležitosti a zvěčnila ji na svůj mobil.

Panáček

Glass Animals - Exxus

Firefly

Předem upozorňuju, že tohle rozhodně nebude objektivní recenze, protože já ten seriál miluju.

V roce 2002 stanice Fox a tvůrce Joss Whendon (Buffy, přemožitelka upíru – jo, já vím) představili divákům Firefly.

Zdroj: http://vignette2.wikia.nocookie.net/castletv/images/
f/f7/Firefly_logo.png/revision/latest?cb=20120718113104

Generace

Nedávno jsem tak seděla a zahloubala se nad jednou otázkou. Co jsem za generaci? Protože na každém kroku slyším, ta tvoje generace.

Ale co nebo kdo je moje generace? Hmmm? Nevím, kam se mám archetypálně-generačně zařadit. Narodila jsem se na sklonku socialistického Československa, zažila jsem Československou socialistickou i federativní republiku, ale v živé paměti mám jen Českou republiku.

Z jako Zelda

V případě této knihy se nejedná o literaturu faktu, ale o román o životě Zeldy a Scotta Fitzgeraldových inspirovaný jejich vlastním životem.

„Každé mládí je jen sen,

 forma chemického šílenství.“ 

Francis Scott Fitzgerald

Hlavně ne andulku!

Jak už jsem se zmínila v Prostě miluju, mám opravdu ráda zvířata. Psy, kočky, šneky a dokonce i žáby, hady a ještěrky. Ale co opravdu nedávám a čeho se bojím, jsou ptáci. Jop, pokud se chci bát u filmu (jakože opravdu bát) tak si pustím Hitchcockovo Ptáky. Holubi, slepice a andulky ve mně budí takový děs jako v jiných lidech třeba malinkatej nohatej pavouček.

V mém případě ty blázínky nohatý zachraňuju ze sprchy nebo před nemilosrdným vysavačem. To všechno je OK. Dokonce mi nevadí, když mi běhají za hlavou, když si v noci čtu. Pokud nedojde na ono opeřené zvíře. V tom okamžiku mi nepomáhá ani to, že si říkám „klídek, jsou to přeci předci dinosaurů a to byli ještěři a ty máš ráda ještěry.“ Jo, jo, jo. Ještěry ano, ale ne ty malé opeřené potvory.

Kočka na rozpálené plechové střeše

(Cat on a Hot Tin Roof)

Původně divadelní hra Tennessee Williamse, za kterou tento hůř stravitelný americký dramatik dostal Pulitzerovu cenu (1955) se stala také předlohou ke stejnojmennému filmu.

Zdroj: http://www.filmsgraded.com/posters/
00/5/1/4/59a.jpg

A právě filmu se bude věnovat má první recenze.

„S tebou to není život. 

Obýváme stejnou klec, 

ale to je tak všechno.“

MGM bylo svého času členem „Velké pětky“ (členy Velké pětky byli studia MGM, RKO, Twentieth Century Fox, Paramount a Warner Brothers) a v roce 1958 spatřil světlo světa film s hvězdným obsazením, který je dnes brán jako filmová klasika, ale ve své době to měl být prvotřídní blockbuster.

Jedním z hlavním taháků, který měl diváky přivést do kin, bylo obsazení v čele s Elizabeth Taylorovou (již slavnou hollywoodskou hvězdou), Paulem Newmanem (nováčkem ve světě filmu, kterého vyplivlo New Yorské Actors Studio zakládající si na Stanislavského metodě) a Burlem Ivesem (který ztvárnil postavu Velkýho Táty už na Brodwayi). Režie se ujal jistý Richard Brooks (Zabijáci 1946, Špatné je dobré 1982))

Hollywood svazovaný Haysovým kodexem (určoval pravidla cenzury) musel ze hry vypustit její homosexuální podtexty i nadtexty a udělat z ní, něco, co by přijala doposud puritánská veřejnost. A to se mu dle mého názoru povedlo. Homosexualitu nahradili tvůrci alkoholismem, což bylo v té době přijatelnější.

Film se točí kolem manželské krize hlavních postav Maggie (Taylor) a Bricka (Newman), nemoci Velkého Táty a toho, kolik členů rodiny o tom ví, dokud se to nedostane i k hlavě rodiny. A nakonec se v ději markantně zjevuje i hrabivost Brickova staršího bratra Goopera a jeho věčně těhotné ženy.

Brick je bývalá fotbalová hvězda, která se utápí v alkoholu a hrdě o sobě prohlašuje, že je alkoholik, zatímco Maggie se za každou cenu snaží zachránit to, co zbylo z jejich vztahu. Největším stínem, který se nad Brickem a Maggie vznáší je však údajná nevěra a následná smrt Brickova nejlepšího přítele Skippera.

Maggiina touha po dítěti a zároveň nevraživost hraničící s nenávistí Gooperových dětí, které překřtila na bezkrké zrůdičky jsou pro její okolí nepochopitelné. Brick je apatický a je mu prakticky všechno jedno. Ke štěstí mu stačí sklenka s ledem a whiskey.

Nekonečný boj

Kolikrát jste se zastavili nad některou svojí činností a se vztekem jste si povzdechli, že je to nekonečný boj? Vsadím se, že jsou dny, kdy se tyhle činnosti hromadí na sebe.

Tak jsem si řekla, že by bylo dobrý podívat se na pár takových peripetií.