středa 24. února 2016

Frankenstein neboli moderní Prométheus

Je gotický román, který poprvé vyšel v první polovině devatenáctého století. V době rozkvětu romantismu napsala žena hororový román. Frankenstein je úžasné a převratné dílo, kde hlavní roli hraje věda a šílený vědec.


Zdroj: http://az795576.vo.msecnd.net/bh-uploads/2015/11/Frankenstein-1931mkv_snapshot_003114_20120502_091210-1.jpg


Tento román je doprovázen zakořeněnou mystifikací, že Frankenstein je ono krvelačné monstrum. 

Je to trošku jinak, než jste si mysleli. Frankenstein je doktor Viktor Frankenstein a fanatik, který si hraje na boha, kdy ono monstrum je Bytost, která je odsouzena předem, aniž by se někdo ráčil poznat a pochopit její vlastní příběh. A rozhodně není krvelačná. Protože v knize Frankenstein neboli moderní Prométheus není téměř nic černobílé.

Jelikož se jedná o pravý hororový příběh, tak je jasné, že veškeré klíčové události se odehrávají v noci. Nejlépe o půlnoci za zvuku hromů a blesků, kdy mohutný vítr sfoukne poslední svíci.

„Naše duše jsou opravdu podivně utvářeny a s 
úspěchem či zkázou jsme spjati 
vskutku slabými pouty“ 
Frankenstein str. 49


Kniha je úžasným zdrojem pro zkoumání intertextuálních odkazů vložených samotnou autorkou. Už samotný název „moderní Prométheus“ odkazuje na řeckou báji o tom, jak titán Prométheus vytvořil první lidi z hlíny.

A naopak. Bytost je ukázkovým odkazem na bájného Dionýsa, který se podle báje narodil dvakrát.

Frankenstein svým tématem předběhl svou dobu a co víc, jeho téma je stále aktuální, což ho řadí do tzv. zlatého fondu světové literatury.



Stejně tak je důležitým faktorem v knize jiná kniha a to Ztracený ráj od Johna Miltona. Jeho padlý anděl je předobrazem Frankensteinovy Bytosti a ona sama se k němu v knize přirovnává.

„Lepší vládnout v pekle, 
než sloužit v nebi.“ 
Ztracený ráj

Frankenstein je příběh mladého a nadějného vědce, který vyrůstal v láskyplném zázemí bez jediného mráčku. Jako chlapec byl svědkem silné bouře, která naprosto zničila strom na jejich zahradě, a od té doby propadl vědě. Nejprve věřil již starým pravdám, které (v té době) moderní věda vyvrátila.

Po smrti matky se musel najednou vyrovnávat s novou emocí a to se smutkem. Dá se říct, že to byl další hřebíček do jeho pomyslné rakvičky. Poté odjel na studia do Ingolstadtu. Zde je naprosto konsternován tím, že vše, čemu doposud věřil, jsou jen překonané báchorky a začíná se naplno nořit do učiva moderních věd, hlavně do chemie.

„Často jsem se ptával sám sebe, 
odkud vlastně pramení podstata života. 
Byla to smělá otázka a odpověď na ni 
byla odjakživa považována za záhadu.“ 
Frankenstein str. 63

Díky své posedlosti se rozhodne pro šílený plán a to, že vytvoří život ze smrti. Zdá se to jako bláhovost, ale díky choleře má Viktor dokonalou zásobárnu mrtvých těl, která může zkoumat a používat k vlastní potřebě.


„Chceme-li zkoumat příčiny života, 
musíme se nejprve zabývat faktem smrti.“
Frankenstein str. 63


„Údiv, který jsem z počátku při svém objevu pocítil, 
brzy ustoupil radosti a nadšení.“ 
Frankenstein str. 64


„Dokážu-li vdechnout život neživé hmotě, 
mohl bych také za nějakou dobu obnovit život tam, 
kde smrt již zřejmě odsoudila tělo ke zkáze.“ 
Frankenstein str. 67


„Sbíral jsem v márnicích kosti a rouhačskými prsty 
jsem porušoval ohromující tajemství lidské kostry.“ 
Frankenstein str. 67

Nakonec se to jedné noci během silné bouřky podaří a Victor v záchvatu svého fanatismu vytvoří Bytost, která je větší a mnohem silnější, než běžný smrtelník. Posléze se ukáže, že vynález nesplňuje představy svého stvořitele a ten ho se zhnusením zavrhne.

„Byla jedna hodina po půlnoci, déšť bubnoval nelítostně do oken a svíčka již dohořívala, když za posledního záblesku světla jsem spatřil, jak můj výtvor otevřel matné žluté oko. Jeho dech byl těžký a údy se mu křečovitě zmítaly. … Jak popsat stvůru, kterou jsem s tak nesmírnými strázněmi a obtížemi vytvořil? Údy byly souměrné a rysy v obličeji jsem vybral tak, aby byly krásné. Krásné! Bože můj! Žlutá kůže sotva skrývala soustavu svalů a žil, vlasy byly leskle černé, rozevláté, zuby bělostné jako perly, jenže tento lesk tvořil strašlivý kontrast s vodovýma očima, které měly téměř stejnou barvu, jako špinavé bílé oční důlky, v nichž byly zasazeny, jako svraštělá pokožka a úzké zatrpklé rty.“ Frankenstein str. 71-72

Viktor se nakonec zhroutí. Není schopen unést vlastní neúspěch. Opouští Bytost a spolu s otcem se vrací domů do Ženevy. Zde se má zotavit ze svých psychických potíží. Ale i zde ho doprovází stín jeho činů. Bytost zardousí jeho mladšího bratra. Jednak proto, že je jí chlapec zhnusen a jednak proto, že se dozví chlapcovo příjmení Frankenstein.

Od tohoto momentu jde všechno z kopce. Viktorovu rodinu doprovází smrt na každém kroku. Nakonec dojde k setkání Viktora s Bytostí.

Bytost svého stvořitele prosí o to, aby jí stvořil družku. Nechce být sama. Touží po lásce a společnosti. To vše mu může dát pouze její stvořitel. Kdo jiný by ho mohl milovat, než jí rovný.

Viktor je překvapen, že je jeho výtvor inteligentní, vzdělaný a výřečný. Bytost mu dokonce prozradí, jak se učila mluvit, číst a psát. Viktor nakonec souhlasí a odpřisáhne Bytosti, že družku stvoří. Nikdo si nezaslouží být sám.

„Stvořil jsi mě, ale já jsem tvůj pán – 
uposlechni Frankensteine.“ 
Frankenstein str. 224

Jak už to tak bývá, svůj slib poruší a Bytost se mu pomstí.

Paradoxem je, že bytost není prvoplánově zlá. Naopak. Přes svůj zrůdný vzhled je laskavá a přátelská. Nicméně společnost ji pro její ošklivost zapudí a ona zahořkne. Velký díl na tom má i deník Viktora Frankensteina, který si po čase sama přečte a zjistí, jakých hrůz se její stvořitel dopustil.

Příběh nakonec končí pro obě postavy tragicky.

Je škoda, že Frankenstein nebyl více zásadový a hlavně, že své Bytosti více nenaslouchal. Protože vesměs si za všechno to zlé, co ho potkalo, mohl sám.

Zdroj: http://www.theglobaldispatch.com/wp-content/uploads/2014/09/Frankenstein-banner-Benedict-Cumberbatch-Jonny-Lee-Miller.png

Příběh je sice místy, až příliš rozvláčný, to je však dané dobou, kdy byl napsán. I přesto se jedná o čtitelný příběh, u kterého se v noci budete bát.

Obě hlavní postavy jsou dokonale vykreslené, což pomáhá čtenáři v rozklíčování jejich pohnutek. Najednou vidíme Bytost takovou, jaká je. Osamělá, toužící po lásce a přátelství. A Viktora jako alibistu, který nikdy nepřijme skutečnou odpovědnost za své činy.

Rozhodně doporučuju přečíst Frankensteina. Ne proto, že je to klasika, ale proto, že přesáhl svou dobu a každý si tam najde onen přesah do současnosti. A co víc, je to úžasná latentní kritika společnosti, která je vlastně pořád stejná.


„Žádná náhoda, žádný osud 
nepodléhá takovým proměnám 
jako lidská povaha.“ 
Frankenstein str. 72

Za mě 10 z 10.

Autor: Mary Wollstonecraft Shelley
Nakladatelství: XYZ
Rok vydání: 2008
Počet stran: 301

Můj typ: 

Nejdokonalejší interpretací Frankensteinova příběhu je inscenace Dannyho Boyla. A tady jsou linky na trailery.

https://www.youtube.com/watch?v=Lsu-gbgqPoE

https://www.youtube.com/watch?v=dgz0sX4N38s





2 komentáře:

  1. Moc pěkně vybrané citáty"´a skvělá recenze :)

    Frankenstein je můj velký knižní rest. Rozhodně si ho chci přečíst, jen pořád ne a ne najít čas. Snad to brzy napravím.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :) Frankenstein je úžasná záležitost a pro moji maličkost je to i srdcová záležitost. Rozhodně se ti bude líbit. To znám....těch knižních restů mám na dvě ohromné hromady.

      Vymazat