#10 VÝZNAMNÝCH ŽEN SVĚTA

Co v dnešní době dělá ženu významnou? Co jí dělalo významnou před padesáti, sto nebo dvě stě lety? Jak určit, která je výjimečná a která není. Jednoduše. Nějak. Všechny jsme výjimečné a něčím pro někoho významné a důležité. Jsme matky, sestry, dcery, přítelkyně, manželky, babičky nebo jen kamarádky. A přesto jsou mezi námi takové ženy, které přeci jen vyčnívají. Uspěly ve světě mužů a dokázaly, že genderové rozdíly se dají bourat jako domeček z karet. Stačí jen fouknout.

Zdroj: http://sourcefed.com/wp-content/uploads/2014/12/world.jpg

Londýn, London … město snů a nekonečných možností

Na malou chvilku jsem se odmlčela, ale i tak jsem posílala drobečky z cest. Po dvou letech jsem se na kratičký týden vrátila do Londýna a musím se přiznat, že mi to rozhodně nestačilo. Jsem nenasytná. Chci víc Londýna, víc té úžasné atmosféry a víc těch lidí (když pominu dva buřtíky, co mě vysírali poslední den před odletem).

Vesaliovo tajemství

Strach a smrt obchází Barcelonu. A tajemství z minulosti se pomalu derou na povrch.

„Stezka domněnky je krátká a schůdná, ale nikam nevede. Naopak cesta pokusu je zdlouhavá a bolestivá, avšak dovede nás k poznání pravdy.“ Galén

Už se tu zase rok nic nebude dít

V sobotu skončil 51. ročník Mezinárodního filmového festivalu a ve Varech je zase úplně mrtvo. Je pravda, že rok od roku se stává festival větším a větším zklamáním, ale i sem tam nabízí možnost náhodné anglické konverzace se zatoulaným baťůžkářem. Už nebudou žádné besedy, ice tea ani napruzený lidi, co si stěžujou na to, jak jsou Vary přecpaný. No nevadí, ono se to za rok bude opakovat. Díky bohu za to!

Konec je na spadnutí

Už se to pomalu blíží. Konec festivalu. Za pár dní to zase utichne. Vary se stanou městem duchů a budou čekat na 52. ročník. Ale teď ještě ne. Teď to tu stále bují a žije. Nejen skandály, ale hlavně filmy a vášnivými diskuzemi nad tím, který je dobrý, který je skvělý a naopak, který na festivalovém plátně nemá co dělat. Nezapomínejte, že je to otázkou vkusu jednotlivce, ke kterému se pak přidává většina nebo menšina.

Ve Varech věrozvěsti nikoho nezajímají

Děti tenhle den absolutně nevnímají, protože už mají prázdniny, zato my, co pracujeme, jsme z něj nadšení. Nicméně samotnou podstatu svátku mají všichni na háku. Ano, máme. Místo toho jsme dnes jeli na festivalovou snídani a jen tak lehce korzovali po tradiční festival trase. Pár festivalových propriet nesmí nikdy chybět. Charakteristický klobouk mají prakticky všichni (ano, i já ho mám) a od loňska i tradiční filmová placka s Bageterie Boulevard.

Už se to začíná projevovat

První festivalový nápor lehce opadl a ukazuje se, že to letos lehce hapruje. Největším mínusem je absence oranžových ČEZ Panterů, kteří k festivalu zkrátka patří. Český rozhlas Radiožurnál letos vypustil svůj foto koutek a Vodafone pláž už taky není to, co bývala. Návštěvníci už se taky dostávají do značné fáze unavenosti. Ale nebudeme si přeci jen stěžovat, že ne? Dneska dorazil do Varů Jean Reno. To je prosím dobrá zpráva!

Zdroj: https://mandivo.files.wordpress.com/2014/10/wpid-leon12.jpg

Třetí festivalový den a jedno velké překvapení

Vary se dnes dostali do té správné fáze přecpanosti. Třetí den a je to tu hlava na hlavě. Mně to kupodivu nevadí a naopak mne to letos neuvěřitelně baví. Zase to tu na malou chvilku žije. Tepe to tu jako v aortě.

Již tradičně se objevil na trase Thermal – Pupp stříbrný muž a házel očkem po kolemjdoucích, kteří mu pro jeden nepatrný pohyb házeli drobné. Jediné, co mi chybí, jsou oranžoví panteři.

Déšť, móda, déšť, zkrátka Vary během festivalu

Nebyl by to festival ve Varech, kdyby nepršelo. A dneska tomu nebylo jinak. Dokonce to skončilo tak, že jsem se zakempila u Domu České televize, kde jsem si našla židličku a prakticky celou besedu si držela nad hlavou deštník. Ale i tak to byl krásnej a vyčerpávající den.

Ale od začátku, jo? Tady je slíbený ohňostroj. Předtím než jsme se ho dočkali, tak nám (myslím všechny, kdo chodí pravidelně na zahájení) Český národní symfonický orchestr zahrál slavné filmové melodie a odstartoval své vystoupení opravdu stylově. Víte jak? Hned v úvodu tam šoupli znělku od MGM. A pak spustili ty nejznámější filmové melodie. Tenkrát na Západě, Star Wars a nebo Takoví jsme byli (nebo Muž a žena?).

Druhá padesátka odstartovala

Červený koberec už pošlapaly slavné osobnosti, ale festival není jen o vyhlížení celebrit nebo honění lístků do kina. Kdepak! Já už několik let jen labužnicky korzuju, vychutnávám si tu kosmopolitní atmosféru kolem a dívám se kolem sebe. Protože i obyčejní lidé, co přijedou do Varů, jsou zajímaví.

Nejen během festivalu se snaží Vary žít kulturou. Není to sice Praha, ale to nevadí. Jeden místní podchod se začíná opět vylepovat. Zatím je tu malý nástin, ale podle všeho to bude pokračovat, tak uvidím zítra ráno.