„V dálce na vrcholu kopce Montjuïc, se
vypínal temný hrad, jako přízrak číhajícího dravého ptáka, jenž ostřížím zrakem
přehlíží město pod sebou.“ str.
267
Barcelona, zima a
příběh, který je téměř starý jako lidstvo samo. Láska, nenávist, touha po moci,
nezlomné přátelství, nové začátky a útěk z vězení, ze kterého nejde utéct.
Ano podobnost s příběhem hraběte Monte Christo tu bije do očí, ale na atraktivitě příběhu
to neubírá.
S Nebeským
vězněm jsem se vrátila do města, které je mi dobře známé. A k postavám, se
kterými se už nějakou dobu potkávám.
„Vždy jsem věděl, že se do těchto ulic
jednou vrátím, abych vyprávěl příběh muže, jenž přišel o duši i o jméno mezi
stíny tehdejší Barcelony pohroužené do neklidného spánku za oněch popelavě
šedivých časů plných ticha. Tyto stránky jsou psány ohněm, pod záštitou města
zatracenců.“ str.7
 |
| Zdroj: http://photo500x500.mnstatic.com/cead6dc1f239ae79767eebddf816fae3/montjuic-castle.jpg |
Volnější
pokračování Stínu větru, plné známých postav. Tentokrát se ale blíže seznamujeme
s Fermínem, který byl vězněm pod Montjuïckým hradem. Přesto se nám
nečekaně odkrývá další mnohem temnější příběh, na který se málem zapomnělo, a
kterým měl zůstat minulostí.
Tajemství, které
ovlivní nejeden život.
Prostřednictvím
knihy se dozvíme víc o temné historii Barcelony, o hrůzách, které nastaly, když
v čele Španělska stanul Franco. Získáme nový pohled na tuto zemi. Na její
utrpení
a beznaděj.
Zjistíme, že
nejděsivějším místem v Barceloně byla právě pevnost Montjuïc.
„Poněkud mě znepokojoval způsob,
s jakým tento podivný zákazník hodnotil a odhadoval cenu úplně všeho, až
se zdálo, že pohledem oceňuje i vzruch, který dýcháme.“ str. 18
Autor:
 |
| Zdroj: http://arablogs.catedu.es/arablogs/repositorio/958/carlos_ruiz.jpg |
Carlos Ruiz Zafón
Carlos je katalánský spisovatel,
novinář a scénárista. Jeho nejslavnějším románem se stal Stín větru, který ve světě
způsobil šílenství zvané zafónománie. Na ten pak
navázaly Andělská hra a Nebeský vězeň.
Dětství prožil v Barceloně, ale v
současnosti žije v Los Angeles, kde píše scénáře. Dřív psal do novin, jako jsou El Pais nebo La
Venguardia. Jeho první román se jmenuje Kníže z mlhy, který napsal, když mu
bylo dvacet sedm let.
„…budeš se mnou sdílet zlobu a žízeň po
pomstě.“ str. 280
Děj:
Nebeský vězeň je
jednou z knih, které napsal Julián Carax. Hrdina románu Stín větru. Ale
Vězeň není o Caraxovi. Je o slibu, který dal jistý Fermín Romero de Torres
svému pološílenému příteli Davidu Martínovi v době, kdy byli oba vězni pod
Montjuïckým hradem.
Vše se zdá být na
dobré cestě, Fermín se má ženit a jediným vážným problémem jsou doklady, které
mu chybí. Oficiálně je pro úřady mrtvý. Jenže jednoho dne do knihkupectví
Sempere a synové vejde cizinec, který si koupí knihu Hrabě Monte Christo a otevře příběh, který
měl zůstat zapomenutý. Fermín se vrací do minulosti, která je úzce spjata
s rodinou Sempere.
„…díky neopakovatelné nahodilosti
barcelonského půdorysu stál v těsném sousedství jednoho
z nejvýznamnějších operních domů staré Evropy jeden z nejsešlejších a
nejzkaženějších nevěstinců z celé severní polokoule.“ str. 21
„…města nemají svou paměť a k tomu,
aby ji udržela živou potřebují někoho, jako jsem já, vědec, který není vůbec
roztržitý.“ str. 218
 |
| Photo by UŠI |
Náhodné setkání
Fermína a Daniela nebylo tak náhodné. Fermín zde odhalí svému nejlepšímu
příteli a chráněnci celý svůj životní příběh, který je velmi úzce spojen
s ním samým.
Mezitím vším si
prochází Daniel menší krizí, která se vyřeší sama, ale nakonec se ukáže, že
největší obavy Fermína Romera de Torres se naplnily a Daniel se stal středem
zájmu velmi nebezpečného muže, který ovlivnil jeho život ještě předtím, než si
toho byl mladý knihkupec vědom.
„V budoucnu budou všechny romány černé,
protože jestli v druhé půlce tohoto řeznického století bude převládat
nějaký pach, pak to bude pach falše a zločinu, a to je jenom eufemismus.“ str. 34
„Ostatní ustoupili stranou a orchestr začal
hrát to nejsmutnější bolero, které kdy bylo složeno.“ str. 260
 |
| Zdroj: http://s3.amazonaws.com/ photo.goodreads.com/books/1335994402l/13623012.jpg |
Postavy:
Daniel Sempere
Z Daniela je
už dospělý, ženatý muž a otec. Žije si zdárně svůj spokojený život
v knihkupectví Sempere a synové. Jenže, nic není tak růžové, jak se může
zdát. Po nalezení tajného dopisu propadne žárlivosti. A co hůř, zjistí, že celá
jeho minulost, jeho životní příběh byl lží. A teď ho čeká cesta, která může ohrozit
Daniela samotného i jeho rodinu.
„…dny bez smyslu plynou a otupují duši.“ str. 80
„Na tomhle světě se odpouští všechno kromě
toho, když někdo říká pravdu.“ str.
89
„Nevěříte-li romanopisci, komu tedy
důvěřujete?“
str. 112
Fermín Romero de Torres
Nebeský vězeň je
příběhem, který nám odhalí celou historii Fermína Romera de Torrese.
Bezdomovce, špiona, vězně a přítele. Fermín se má ženit, ale protože byl před
lety prohlášen za mrtvého, nemá doklady. Ty mu s menší lstí a velkou
pomocí získá právě Daniel.
„Barceloňané, kteří se ocitli v pasti
a prožívali nejtemnější noc svých dějin, raději nechtěli zvednout zrak
k nebi, aby nemuseli rozeznat obrys věznice tyčící se na kopci.“
str. 67
O knize:
Příběh Fermína a
jeho cesty k Danielovi čtenáři rozšířil pohled na celý příběh, který se
nám začíná rozvětvovat jako ovocný strom. Autor nám dává spoustu odpovědí, ale
to by nebyl Zafón, aby během toho všeho nevyvstaly nové otázky. Jestli jste si
mysleli, že nic není jako životní příběh Juliána Caraxe, tak se seznamte s Davidem
Martínem a Isabellou Sempere. To díky nim vyvstanou další, naléhavější otázky, které vám bodu vířit
hlavou. A kdo ví, kdy se Carlos dokope k dopsání dalšího dílu.
„Kněz se na něho díval, jako by skrz jeho
slova viděl.“ str. 168
 |
| Zdroj: http://www.carlosruizzafon.co.uk/wp-content/uploads/2014/10/1024.jpg |
Tady nám Zafón totiž
odkryje krutou minulost a my zjistíme, že spisovatel Carax nebyl jedinou
tragickou postavou této katalánské série. Možná, že na první pohled se tváří
Nebeský vězeň jako červená knihovna, ale úzkost a zoufalost z lidského
bytí z jeho stránek doslova sálá. A i když nedosahuje takové úrovně jako
jeho mnohem slavnější předchůdce, stojí za to si ho přečíst.
„Žebrák, stín, postava, které si nikdo
nevšímá a které se každý pohledem vyhne. Fermín, můj ochránce a přítel.“ str. 189
Pomalu a nenápadně
se v knize propojuje děj Stínu větru a Andělské hry. A je pravda, že si
nejsem úplně jistá, jestli člověk, který nečetl před Nebeským vězněm jednu
z těch dvou knížek, se nebude ztrácet. Přeci jen jsou tam
letmé zmínky o Caraxovi i Martínovi.
Zafón se přesto
opět projevil jako mistr vypravěč, který svého čtenáře během celé knihy napíná
a překvapuje. Tentokrát nám nabídl zápletku hodnou Juliána Caraxe. A samotný konec
Nebeského vězně nám slibuje ještě napínavější pokračování.
Na Nebeského vězně
byl mělo navázat Pohřebiště zapomenutých knih. Nic nikdy nebude jako Stín větru,
ale to ještě neznamená, že by ty další knihy byly horší. To nejsou, jen jsou
jiné. A já se obávám, že už nikdy nebudu zcela objektivní, co se této série
týče.
Na konci tohoto
dílu se musíme ptát, jestli se Daniel nestane další tragickou postavou, která
ztratí úplně všechno. A to je důvod,
proč se s nadšením vrhnu na poslední díl. Snad brzy vyjde.
„Mezi náhrobky se zvedal mírný vítr, muže po
tváři pohladí dech prokletí.“
str. 286
 |
| Photo by UŠI |
Originální název:
El Prisonera del Cielo
Autor: Carlos Ruiz Zafón
Překlad: Athena Alchazidu
Rok vydání: 2013
Počet stran: 288
Za mě: 7,5 z 10
Žádné komentáře:
Okomentovat