středa 10. května 2017

Jekyll, Hyde a podivný případ

Příběh o síle vůle, nebo spíš o její slabosti a závislosti. Touha po poznání a výsledek experimentu, který nikdo nečekal.




Ne nadarmo se říká, že cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly.

„V životě jsem neviděl kroužek tak nenávistných obličejů, a uprostřed ten chlap s jakousi pekelnou pohrdlivou chladnokrevností… str. 8

Roky jsem se na tuhle knihu, tenhle příběh těšila, a nakonec jsem byla víc než zklamaná.



Zdroj: https://upload.wikimedia.org/
wikipedia/commons/2/2a/Rsl1.jpg

Autor:

Robert Louis Stevenson

Skot, spisovatel, povídkář a esejista, který zemřel ve svým 44 letech. 
Kromě Podivného případu doktora Jekylla a pana Hyda napsal také Ostrov pokladů. 

Pocházel ze stavitelské rodiny, ale sám takové nadání neměl. Spíš, než tvorba konstrukcí mu podle některých šlo vymýšlení příběhů. Přesto byl tak trochu rebel, oženil se s o jedenáct let starší Fanny, která měla už dvě děti. 

Společný život měli docela šťastný, ale v roce 1894 dostal Stevenson mrtvici a už se nikdy neprobral.




„V těchto proměnlivých výjevech se Soho – bezútěšná čtvrť s bahnitými uličkami, zákazníky prostitutek a lucernami, které se buď vůbec nezhášely, nebo je lampáři v boji s tímto chmurným novým vpádem tmy zažehli znovu – jevilo jako čtvrť nějakého města spatřeného ve zlém snu.“ str. 27




Zdroj: https://gravitydoesntapplytoslashshat.files.wordpress.com/2012/11/jh.jpg

Děj:

Po Londýně pobíhá podivné individuum, které je všem od prvopočátku odporné. Nikdo neví, proč v nich tento člověk už na první pohled vzbuzuje hnus a odpor. Tajemný pan Hyde. A právě ve prospěch tohoto muže je sepsána poslední vůle všemi váženého doktora Henryho Jekylla. Nikdo z jeho okolí si to nedokáže vysvětlit. Proč se doktor rozhodl dát vše tomu hrubiánovi.

„My tři se přátelíme z dávných dob…a nové přátele už nezískáme.“ str. 35


Důvodem je Jekyllův objev. Substance, droga, nápoj, který ho dokáže naprosto změnit. A co víc, oddělit dobro od zla. Rozpoltí osobnost na dva různé lidi. A doktoru Jekyllovi se podařilo oddělit dobro od zla od v něm samém.

Jekyll tuto drogu pravidelně bere, proměňuje se v Hyda a užívá si hříšného nočního života plného násilí a zločinu.

„Přivolal jsem na sebe trest a hrozbu, jež tu nesmím označit jménem. Jsem možná svrchovaným hříšníkem, ale též svrchovaně trpím.“ str. 38





Ze začátku má Jekyll vše pod kontrolou, ale s postupem času začíná přebírat kontrolu nad tělem Hyde. Najednou už není třeba pít substanci, aby se měnil. Naopak je nutná, aby zůstal sám sebou.

Jenže to má háček. Dochází suroviny potřebná na výrobu substance. A jedna z nich je klíčová. Ale ta už nikde v Londýně není k sehnání. Nakonec po sobě zanechá dopis, kde všechno vysvětluje.


Zdroj: https://oliviawyattdesign.files.wordpress.com/2015/04/visual-reference-3-dr-j-mr-h.jpg


„Když ne zdvořile, tedy neurvale. Když ne z vaší vůle, tedy násilím.“ str. 51

Velký vědecký objev končí katastrofou, fatálním neúspěchem, kterému předcházela dokonce i vražda. Vše vede ke zničení samotného objevitele a jeho stvoření.

„…obličej Edwarda Hyda. Měl na sobě příliš rozměrné šaty, šaty doktorovy velikosti, a pohyb svalů v obličeji dál vyvolával zdání života, ale život z něj již vyprchal a podle rozlomené ampulky v ruce a pronikavého pachu hořkých mandlí v ovzduší… bylo jasné, že hledí na tělo sebevraha.“  str. 51


Postavy:

Zdroj: http://img04.deviantart.net/43ad/i
/2014/148/2/8/jekyll_and_hyde_by_abigaillarson-d7dz82n.jpg

Henry Jekyll

Uznávaný doktor, který má vše před sebou. Jako vědec má našlápnuto na skvělou kariéru, ale začne si hrát s ohněm, který se promění v požár, který nejde uhasit. Jekyll nebyl tak dobrý, jak se na první pohled zdál. Měl na své straně víc viny než jeho zlé ďábelské já.

„Přiložil sklenici ke rtům a jediným douškem obsah vypil. Zazněl výkřik, muž zavrávoral, klopotně popošel, chytil se stolu, držel se ho. Zíral vypoulenýma očima a otevřenými ústy lapal po dechu, a přímo před mýma očima začalo docházet k proměně – jakoby se nadmul – tvář mu znenadání zčervenala, rysy obličeje roztály a začaly se měnit…mou mysl zachvátila hrůza.“ str. 63




Zdroj: https://s-media-cache-ak0.pinimg.com/564x/44/
b5/9d/44b59dca1e4cb4d1e781c02516fd6102.jpg



Edward Hyde

Zlo. Tak by se dal Hyde popsat. Ta nejhorší část Jekyllovy duše, kterou přikrmil a nechal ožít. 

Hyde miluje hřích a zločin. Je mužem bez skrupulí a svědomí. Jedinec, který nemá šanci zapadnou do společnosti. Naopak vyčnívá a odpuzuje lidi.

Hyde je zobrazován jako čisté zlo, přesto největší vinu nese Jekyll. To on pil substanci, to on dal Hydovi volnost.


„Pronikavěji, než to doposud kdo vyřkl, jsem začal vnímat rozechvělou nepevnost, mlhavou pomíjivost tohoto zdánlivě tak pevného těla, jímž jsem oděn.“ str. 66




O knize:

Hororová novela vyšlo poprvé roku 1886. Hlavním tématem knihy je rozdvojení osobnosti, potlačení lékařské etiky a vlastního svědomí.

Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda je mimo jiné o velké dávce nezodpovědnosti ze strany vědce, stejně jako v případě ViktoraFrankensteina. Ani jeden z nich nebyl schopen relevantní sebereflexe. Oba vědce jejich slepý fanatismus dovedl k osobní zkáze 
a utrpení jejich blízkých.

Zároveň je tu ohlušující Jekyllovo pokrytectví, kdy se tváří, že je vše v pořádku, protože zlo páchá Hyde.

„Provinilcem byl koneckonců Hyde, jen a jen Hyde. Jekyll se ničeho nedopustil: když se probral, jeho dobré vlastnosti – jak se zdálo – nijak neochabli, dokonce pospíšil napravit zlo jenž Hyde napáchal. 
A tak jeho svědomí dřímalo.“ str. 72


Zdroj: https://static.comicvine.com/uploads/original/11/117031/3672497-mk.jpg


Stejně jako u každého velkého vědeckého objevu je i za tímto v podstatě špatná a v tomto případě kontaminovaná ingredience.

U Jekylla se v průběhu příběhu projeví jakási závislost na Hydovi. Po nějaké době se této své závislosti zalekne, ale to už je pozdě, neboť k proměně už nepotřebuje onu látku. Už se nemění podle své vlastní svobodné vůle, ale samovolně, jak chce jeho druhé já, kterému se až moc líbí žít a páchat nekalosti ve viktoriánském Londýně.

Primární rozdělení dobra a zla se změní, prolne a Jekyll je nadobro ztracen. A s ním i Hyde.

„…Edward Hyde byl jako jediný v lidských řadách čistým zlem.“ str. 69

R. L Stevenson dal nějaký základ, ale s jeho příběhem o doktoru Jekyllovi a panu Hydovi si mnohem lépe a zajímavěji poradili dokonce 
i tvůrci Ligy výjimečných, a to opravdu není nic lichotivýho. Mnohé filmové zpracování je lepší než samotná původní novela.

Kniha, která ve mně od mala budila velká očekávání, byla jedním velkým zklamáním.
Na první pohled docela stravitelný text se nakonec projevil jako těžko čtitelný
Mnohdy až příliš popisný, což mě jako čtenáře nezdravě rozptylovalo.

Zdroj: http://wearemoviegeeks.com/wp-content/uploads/tt17.jpg


„Ano – spát jsem šel jako Henry Jekyll a probudil jsem se jako Edward Hyde.“ str. 73

Na to, jak je to útlá knížka, se mi opravdu hodně špatně četla. Přesto má příběh obrovský potenciál, který autor podle všeho nedokázal využít. Podivuhodný případ doktora Jekylla a pana Hyda je promarněnou šancí, a přesto se dodnes čte.

Podivný případ… no nejsem si jistá, jestli je tenhle případ dost podivný. Je to spíš marnotratný případ doktora Jekylla.

„Odehrává se se mnou změna: již ve mně nehlodá strach ze šibenice, nýbrž hrůza, že budu Hydem.“ str. 81


Autor: Robert Louis Stevenson
Originální název: Strange Case of Dr. Jekyll and Mr. Hyde
Překlad: Martin Pokorný
Nakladatelství: Odeon
Počet stran: 136
Rok vydání: 2014
Za mě: 5 z 10


Žádné komentáře:

Okomentovat