Našimi emocemi
v současnosti lomcuje náhlá a pro mnohé nečekaná smrt Chestera
Benningtona. První, co se u mě dostavilo poté, co jsem viděla odkaz,
informující celý svět o tom, že se oběsil byl ŠOK! Jak to? Proč?
 |
| Zdroj: http://www.icytales.com/wp-content/uploads/2015/10/121351.jpg |
A ani potom, co
jsem si přečetla, že po sobě zanechal šest dětí jsem ho na rozdíl od některých
neodsuzovala. Naopak se mi od začátku honila hlavou jediná myšlenka. JAK MOC
MUSÍ BÝT ČLOVĚK NEŠŤASTNEJ, ŽE SI SÁHNE NA ŽIVOT?
Co ho trápilo tak
moc, že už nemohl dál. Jak dlouho s tím bojoval? A co když pak stačila
souhra náhod, nehod, nedorozumění
a najednou to bylo. Kdy přišla ta jistota, že
tohle rozhodnutí je to správné? Byl to impuls? Nebo dlouhodobý plán?
Najednou se něco zlomí! Praskne! Nebo se ozve ticho?
To už se asi nikdy
nedozvíme. Ale Chester nebyl jedinej nešťastnej člověk. Vedle Chrise Cornella,
Kurta Cobaina a spousty dalších prostě už nemohl dál. Neviděl nebo nevěřil
v další šanci. V cestu ven.
Odsoudit tento čin
by byl podle mě morální zločin, protože sebevražda je posledním výkřikem o
pomoc, který sice všichni uslyší, ale až ve chvíli, kdy je příliš pozdě.
Přijde mi
absurdní, když vám nějaké náboženství říká, že pokud si sáhnete na život, tak
přijdete o duši. Co když jste o ni už dávno přišli a tohle je jen důsledek její
ztráty. Nebo tomu neříkejme duše, ale spíš naděje, radost, touha po tom jít dál
a bojovat s tím, co nám život přinese.
Nikdy nevíme, co
se tomu druhému honí hlavou. Co ho trápí, protože i když se na nás možná směje,
tak uvnitř křičí a pláče.
 |
| Zdroj: http://pa1.narvii.com/6097/14b93e50ba985526729e33ed70d41960490132d2_hq.gif |
Nechci, aby to
vyznělo, že souhlasím se sebevraždou. To rozhodně ne. Myslím si, i když se nám
někdy zdá všechno marný a máme pocit, že se nám všechno bortí pod rukama, tak
to ještě neznamená, že je všechno ztracený.
Ale také říkám, že
když už se k tomuhle radikálnímu kroku někdo uchýlí, tak ho nemusíme hned
zatracovat a nazývat ho sobcem. Deprese je nemoc ne blbá nálada.
V příštích
dnes se možná dozvíme, že po sobě zanechal dopis, kde se snažil říct, proč
udělal, co udělal.
Možná už zítra si
na to mediální svět ani nevzpomene, ale my, fanoušci si vzpomeneme pokaždé,
když uslyšíme nějakou z jejich písniček. Smyls jejich textů se najednou
prohlubuje. Stačí se podívat na jejich názvy: What I´ve Done, In The End, Numb!
 |
| Zdroj: https://i.ytimg.com/vi/39ZfjX9qmwo/maxresdefault.jpg |
LINKIN PARK to už
nebude muzika mýho dospívání, ale taky zvuk náhlýho střetu s krutou a
nevybíravou realitou, smrtí, smutkem a určitým pocitem zmaru.
Zeptejte se sami
sebe, jak moc musí být člověk nešťastný, aby si vzal život?
Žádné komentáře:
Okomentovat