Co mě naučil tučňák? Sama netuším!

Rozhodně mě naučil, že je dobré mít doma velkou zásobu různých jarů na nádobí a dalších podobných mydlících prostředků šetrných k životnímu prostředí a tučňáčímu peří. Že tomu nerozumíte? Nevadí! Tahle knížka vám dá docela brzy odpověď. Pokud nechcete čekat, tak je to kapitola Do vany! Ale pšššt, jako bych nic neřekla.

„Jeden statečný pták zůstal naživu: jediná živá duše bojující o přežití mezi smrtí a zmarem.“ str. 17

Slabší povahy budou na konci knihy možná potřebovat kapesníček, nebo rovnou celou krabici. Ale i tak je to příjemné počtení.

Autor:

Zdroj: http://www.cs.cmu.edu/~tom/Tom_Provence_July2010_v2_lowres.jpg

Tom Mitchell

Čistokrevný Angličan, kterej má opravdu vřelej vztah k přírodě. 

A protože byl Tom zvídavý hoch, vydal se do Argentiny, kde prožil neuvěřitelné dobrodružství nejen s tučňákem. No a když už nabyl pocitu, že těch dobrodružství bylo dost, vrátil se domů do Cornwallu. Dneska zpívá v jednou místním kostelním sboru. Občas, když se to v něm probudí, tak maluje divokou přírodu. A podle všeho je šťastně ženatý, má čtyři děti a tří vnoučata.

No a po čtyřiceti letech si sedl a sepsal svůj životní příběh o soužití s tučňákem.

„Očekával jsem, že se vrhne do moře a odplave, celý šťastný, že je zase na svobodě. Jenže on to neudělal. Otočil se a vrátil se ke mně. A co hůř, díval se mi do očí, a zdálo se, že ke mně mluví.“ str. 32

Postavy:

Juan Salvado

Magellanský tučňák s tuhým kořínkem, který se stane maskotem ragbyového týmu, ale i důvěrníkem paní domácí, která si k němu chodí pro rady nebo jen postěžovat si a tučňák jí vždy poradí svým všeříkajícím pohledem odborníka na všechno.

„Vždycky si vybral mě. Pokaždé se vrátil k mému boku.“

 str. 189–190

Tom

Tom touží ve svých dvaceti letech po dobrodružství, tak se vydává do Jižní Ameriky, ale ani ve snu ho nenapadlo, že tam pozná svého nejlepšího přítele, který bude mít peří a milovat syrové ryby.

Stane se učitelem v internátní škole v Argentině, ale před nástupem do práce se vydá do Uruguaye, kde narazí právě na Juana Salvada.

Děj:

Co mě naučil tučňák je příběh výjimečného tučňáka (nečekaně), který ustál ropnou katastrofu a stal se domácím mazlíčkem jednoho švihlýho anglickýho učitele v Argentině.

„Dá se u tučňáků použít Heimlichův chvat?“ str. 73

Mladý Tom se rozhodne tučňáka navzdory osudu zachránit a vydrhne ho v luxusní koupelně vším, co mu padlo pod ruku. Zvíře mu zpočátku nevěří, ale pak zjistí, že se mu ten podivný tvor snaží pomoct a nechá ho. Najednou vzniká zvláštní a silné pouto mezi tučňákem a mladým mužem, který si svého nového kamaráda odveze rovnou do Argentiny.

„Neschopnost řeči nebyla pro Juana Salvada žádnou překážkou: jeho oči mu dodávaly veškerou srozumitelnost 

a výmluvnost velkého řečníka.“ str. 102

Na pozadí zdánlivě idylického příběhu se objevují ale i vážná témata jako ekonomická krize a další strasti Argentiny, které právě Juan Salvado dokáže potlačit.

Tučňáka si během chvíle oblíbí všichni, kdo ho poznají.

„Našim životům vládla rutina. Juan Salvado byl pěkný puntičkář. Každé ráno provedl sérii příprav na nový den, k nimž patří péče 

o dokonalý zevnějšek. Věnoval pozornost každičkému pírku, seřazoval je v přesném pořadí a kontroloval, zda jsou čistá 

a nepoškozená. Ani ten nejmarnivější mužík na světě, Hercule Poirot, nedbal o svůj zevnějšek víc než Juan Salvado.“ str. 180

O knize:

Co mě naučil tučňák je jednoznačně oddychový čtení, na jehož konci ti slabší a citlivější otřou nostalgickou slzu. Nebo budou řvát jako malý holky, ale upřímně? Od začátku tušíte, že to tak dopadne.

Vrchol světové beletrie se sice nekoná, ale rozhodně vás dojme ve stylu „Ach!“ Kromě vtipných příhod s tučňákem a studenty internátní školy v Buenos Aires se dozvíte taky něco o tučňácích nebo tehdejší politické situaci. Tučňák je zkrátka lehce naučná beletrie, která vás protáhne světem a životem ptáků, kteří nelítají ve vzduchu, ale pod vodou. Zároveň je výpovědí o životě v Argentině.

 „Náš vztah se v mnoha ohledech podobal vztahu psa a jeho pána, 

i když Juan Salvado by určitě nesouhlasil, že právě jemu má připadnou role psa.“ str.190

Co mě naučil tučňák se čte opravdu dobře. Kniha je vtipná, chytrá a někdy až moc dojemná. Neřeší jen příběh Toma a Juana Salvada, ale i studentů a zaměstnanců internátu. Jen občas narazíte na nějaké to hluché místo, kterým se musíte prokousat. Zkrátka cpát tam politiku nebylo úplně ideální, ale pro autora to mělo nějaký zásadní význam, tak mu to odpustíme a hluchá místa buď přetrpíme nebo je jednoduše přeskočíme.

Tenhle autobiografický příběh je plný komických a v některých momentech až absurdních zážitků, kdy Mitchell pašuje tučňáka do Argentiny nebo uvažuje nad tím, jak hluboko v krku má rybu a jestli se nezačne dusit.

Celá kniha je postavena na vyprávění o soužití s netradičním mazlíčkem, který byl milován a hýčkán svým okolím. Největším kouzlem celého příběhu je skutečnost, že Juan Salvado odmítá Toma opustit.

Důležité je vypíchnou také úžasné ilustrace Neila Bakera, které vás provázejí celou knihou. Na každou další jsem se těšila o něco víc než na tu předchozí.

Tahle knížka má kouzelnou moc, protože po jejím dočtení toužíte nasednout na nejbližší letadlo do Buenos Aires. A co víc? Zatoužíte po tom mít vlastního tučňáka. Juan Salvado vás dostane.

„Amigo mio… jak to, že ti trvalo tak dlouho, než ses vrátil?“ str. 198

Zdroj: http://www.natureart.cz/images/gallery/001-2009-2704.jpg

Originální název: The Penguin Lessons

Překlad: Irena Steinerová

Ilustrátor: Neil Baker

Vydavatelství: Noxi

Rok vydání: 2016

Počet stran: 208

Za mě: 7 z 10