Komediant je
příběh o tom, že láska k divadlu je svým způsobem nemoc. Ne-li posedlost!
Obzvlášť, když jde o klasiku anglického divadla, která se zatoulá do zemí
koruny České.
„Ostatně, proč se mu vysmívat? Vždyť
objevil, nač většina z nás nikdy nepřijde – našel způsob, jak být, ne jak
se cítit šťasten.“ str. 28
 |
| Zdroj: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/ getImage.jsp?docid=413&thmb&id=160 |
Autor:
Miloš Václav Kratochvíl
Narodil se ještě
za Rakousko-Uherska. Přesně
deset let před první světovou válkou. Miloš V. Kratochvíl byl českým
spisovatelem, autorem historických knih, scénáristou a dramaturgem
Československého státního filmu. Svého času dokonce působil jako profesor na
FAMU.
Světlo světa
poprvé spatřil ve Vídni, kde jeho tatínek pracoval jako dvorní archivář u
císaře pána. Seč Miloš zažil ty největší evropské historické otřesy a přežil
v relativním zdraví obě světové války, tak se nedá říct, že by byl
chodícím vzorem ctností. V roce 1977 byl jedním z prvních, kdo
podepsali Antichartu. Škoda.
„Kdo koho sváděl? Ani jeden ani druhý.
Svůdcem byl sen i smutek, touha po velikosti i ubohosti…“ str. 50
Děj:
Kočovná
komediantská společnost magistra Fortunáta cestuje po Čechách a náhle narazí na
polomrtvého zběhlého studenta a herce Vavřince, který opatruje jako oko
v hlavě příběh o Romeovi a Julii. Tomuto Shakespearovu příběhu věnuje
veškerou svou zbylou životní energii.
Společnost se ho
ujme a drží při životě. Na starost ho dostane jistý Johny, který z počátku nechápe jeho
fascinaci Shakespearovo příběhem. Vavřinec má totiž sen. Chce sehrát Romea a Julii,
jenže v Českých zemích stále řádí Třicetiletá válka. Proč by měli
komedianti hrát tragédii v tragické době? Lidé se chtějí smát a zapomenout
na svá trápení.
Na pozadí
Třicetileté války se najednou rozehrává příběh o touze předat jedinečný příběh
dál. Nakonec si Vavřinec prosadí svou,
a kočovná společnost hru nastuduje.
Úspěchu se ale nedočká. To však mladého herce nezastaví. Sám se vydá do světa,
aby mohl být zas a znovu Romeem a předávat jeho slova o lásce prostému lidu.
„Mrtvý jej odevzdal živému a živý převzal
hru – hru i povinnost.“ str.
93
 |
| Zdroj: http://www.praguemarionette.com/panel/ filestore/products/medium/050511_133216_061.JPG |
O knize:
Komediant je
neuvěřitelně smutný příběh, který ve vás probudí hrůzu ze zvěrstev, která se
děla během Třicetileté války. Tísnivá a beznadějná atmosféra se projeví hlavně
v druhé polovině knihy, kdy se kočovníci vracejí a nacházejí jen zkázu a
smrt.
Na malé ploše se
rozehrává velký příběh o naději, slitování, ale i krutosti
a bezbožnosti, která
se skrývala pod rouškou svatého boje. A v této době neklidu narazila kočovná
společnost na jednu vesnici. Ostrov klidu, míru
a radosti v moři krutosti
a bídy. Jenže taková idylka nemůže vydržet věčně. A právě na zániku vesnice
autor dokonale demonstruje krutosti nejen cizích, ale hlavně domácích vojáků,
kteří se proměnili v krutá a nemilosrdná stvoření poháněna touhou po krvi.
Přesně tak nějak
by měl vypadat příběh z této doby. Poté, co se zažehne jiskřička naděje,
měla by být rázně a hned zadupaná, udušená
a neobnovitelná. Nejsi katolík? Jsi
katolík? Ono je to vlastně jedno. Memento mori.
Tahle knížka je
hrozná depka, a přitom je naprosto skvělá. Nejsem si jistá, že ji
v příštích letech zase otevřu, ale rozhodně jsem z ní byla nadšená.
Příběh v příběhu o příběhu. Třicetiletá válka se najednou stala
plastičtější. Není to už jen souhrn dat, osobností a událostí. Najednou se
z ní stane něco skutečného.
„Připadal jsem si jako němý, který pohybuje
rty, mezi němými, kteří mluví, aniž bylo slyšet jejich hlas. Ach, jaké to byly
časy hrůzy!“ str. 94
Edice ilustrovaných novel: 83.
Ilustrace: Jaroslav Lukavský
Rok vydání: 1962
Počet stran: 151
Vydal: Československý spisovatel
Za mě: 7 z 10
Žádné komentáře:
Okomentovat