Ale zpět k textu ze šuplíku a připomínce mých třicátin. Na zdraví pane Wilde. P.S. Tomuhle se říká brutální oslí můstek.
V 6:10 ráno mi má občanka do ucha zašeptala, že je mi TŘICET. A zlověstně se zasmála. Upřímně? Věk je jen číslo. Necítím se nijak jinak. Pořád spím v pyžamu s Harry Potterem. Muzika v autě mi huláká tak nahlas, že nadskakuju po silnici. Stále mám slabost pro nakupování školních potřeb a hromadění knih.
 |
| Zdroj:https://www.tapetymix.cz/uploads/images/ product/pop-art-fototapety.jpg.large.jpg |
Snad jen ty životní rány snáším rok od roku hůř. Fyzické stáří na sobě nepociťuju. Pořád ráda vyspávám – i když, co se mých spacích návyků týká, tak jsem spíš mladý senior. Nejpozději v jedenáct jsem v posteli s knížkou
a teplýma ponožkama.
Poprvé jsem si hnula zádama tak, že jsem se otáčela celá. Pravda – tohle pro mě byla novinka. Ale když se povídám zpátky v čase za těmi třemi dekádami, tak vidím dva tituly, milovaného psa, skvělý divadelní soubor, hrstku věrných přátel, které bych za nic na světě nevyměnila nebo práci snů. Vědění, že nabyté znalosti umím převést do praxe i to, že jsem cestovatel samotář.
Pamatuju si dobu, kdy Pluto bylo ještě planeta. Jan Pavel II. seděl na papežském stolci, Fidel Castro pokuřoval doutníky na Kubě a byl v plné síle a Bill Clinton dováděl s Monikou Lewinkou v Bílém domě. Taky si pamatuji onen tragický pád dvojčat. Tehdy jsem se dívala na televizi, a tak úplně nechápala, co se to vlastně děje.
Ale zpět k tomu hezčímu.
Napsala jsem úžasnou diplomku. Propadla tetováním a začala sbírat Frankensteiny. Mám v pořadí už druhé auto a plánuju velké věci. Konečně mám i parťáka, se kterým to všechno zvládneme.
Přesto jsem ve svém věku narazila na zajímavý a lehce nasírací paradox.
 |
| Zdroj: https://i.etsystatic.com/6958508/r/ il/194b94/1169870278/il_570xN.1169870278_8p6p.jpg |
Na jedné pracovní pozici jsem měla dokazovat, že jsem nikdy nebyla v komunistické straně nebo nebyla jejich tajemnicí nebo, že jsem náhodou nebyla v lidových milicích. Da fuck?
Ano, v roce 2019 jsme slavili třicet let od Sametové revoluce. Mně bylo třicet. Co tedy odpovědět na onom personálním oddělení? Milá komise, sice jsem tehdy ještě dělala do plen, ale stala se ze mě nejmladší tajemnice v historii.
Teď tady před váma stojí modrovlasá, potetovaná holka…sakra jsem pravicově smýšlející intelektuálka (prý je to ryze český úkaz). Ateistka s příklonem k pohanství
a judaismu. Vypadá takhle někdo, kdo by se hodil do krámu těm rudejm bestiím? Rozhodně ne.
V 6:10 mi moje občanka zlomyslně pošeptala „Je ti třicet.“ Mrcha jedna! Mentálně se cítím pokaždé jinak. Někdy na 15 někdy na 105. Takže směle do další třicítky.
Žádné komentáře:
Okomentovat