Nedávno jsem si takhle zevlila v koupelně, když v tom
jsem najednou na stropě zmerčila tři pavouky. Dvě johany
a jednoho týpka s drobnýma
nožkama. Místo, abych propadala zoufalé panice, tak jsem si vzpomněla na svého
bratra. Na rozdíl od něho mám tyhle nohaté potvůrky ráda a ve svém pokoji smejčím
pavučiny v tříměsíčních intervalech. Mně by se taky nelíbilo, kdyby mi
někdo rozházel postel hned potom, co ji ustelu.
Zdroj: https://aa.ecn.cz/img_upload/e6ffb6c50bc1424ab10ecf09e063cd63/pavouk_3.jpg |
Při rejdění kartáčkem po zubech jsem si uvědomila, že mé mužské
mladší já (o hlavu, počítej kilometr, vyšší s hlubším hlasem s rukama
tak velkýma, že by vás dřív smetla tlaková vlna než klasická česká facka – asi ti
došlo, že je řeč o bratrovi, že?) má rádo Spider-Mana, ale bojí se pavouků.
Jakou to má logiku? Vážně netuším. Já mám téměř panickou hrůzu z holubů (Holubí
dům a Ptáci nepatří mezi můj top ten kulturních zážitků) a rozhodně bych nebyla
odvázaná z Pigeon-Mana.
A jaká by vůbec byla jeho super schopnost? Zaneřádit co
nejvíc čelních skel v okolí? Po poslední praktické ukázce této super síly
chtěly moje stěrače založit odbory. To svinstvo prostě nejde umýt.
Ale zpátky k jádru pavouka. Pudla? Napadlo vás někdy,
jestli mají i superdinové nějaké fóbie? Osobně si myslím, že to není tak úplně
zcestná myšlenka. Každý se něčeho bojíme. Konce světa, černý kočky na cestě,
housenek nebo malých dlaždiček ve velkých halách.
Třeba takový Superman. Když pomineme jeho intoleranci na
kryptonit, tak by byla fakt smůla, kdyby se bál třeba výšek a před každým
vzletem by si musel v duchu opakovat „Hlavně se nedívej dolů a zhluboka
dýchej!“ A pak by mrknul dolů, protože to je lidská přirozenost dělat to, co
nemáme.
Zdroj: https://www.staynerd.com/wp-content/uploads/cover-3-12.jpg |
O přistání tohohle siláka už ani nemluvím. V tom nejhorším
případě by při sestupu omdlel a dopadl ve spršce prachu a kamení na zem. Kdo by
si všiml nového kráteru, že?
Nebo kdyby se Batman bál klaunů, čemuže se mimochodem říká
coulrofobie. O co by měl pak Joker snazší a pohodlnější život. Nedej bože,
kdyby se jen náhodou neohrožený netopýří muž podíval na To! Myslím si, že po
setkání s Pennywisem by začal spát s rozsvícenou lampičku. A chudák Alfréd
by musel dělat noční stráž u postele s netopýřími nebesy.
Zdroj: https://live.staticflickr.com/5523/10426184345_3da29757db_z.jpg |
Pak je tady klasický dětský strach z bouřky. Jenom
pošuci jako já milují hromy a bouřky. O létajících blescích už ani nemluvím. Ale
co kdyby se Thor, bůh hromu nikdy nezbavil svého dětského strachu? To by byl asi
problém. „Loki, prosím zavři už to okno. Venku létají blesky. Co kdyby jeden vletěl
do pokoje, zasáhl moje brnění a usmažil mě?“
Nemluvě o Catwoman a Black Pantherovi, kteří by se ve
společné hrůze scházeli s železnou pravidelností na veterině v rámci očkování
a odčervování. Neumím si představit, jak velká by musela být přepravka na
takové mazlíčky, ani kolik konzerv by za den spořádali. Ale myslím, že by na to
mohl stačit roční rozpočet Wakandy.
Jen Iron Man vyzrál na všechny své strachy, když si vyrobil téměř
nezničitelný oblek. V tom bych se klidně vydala i do Benátek.
A co vaše fóbie? Jsou megalomanské? Nebo snad jen drobné
a neškodné?
Žádné komentáře:
Okomentovat