Fan Choch aneb diletantismus na druhou

Nedávno jsem se dívala na Černou listinu (OK koukám na ni pravidelně) a narazila jsem tam na něco, co mi doslova rvalo nervy. Šlo o ukradený obraz jistého Fan Chocha. Jako vážně? 

Zdroj: http://media.novinky.cz/731/147315-top_foto1-6kx0z.jpg?1251453601

Fan Choch? Vždyť to není ani slovo, spíš citoslovce. 

Zvuk vychrchlávání chuchvalce chlupů, který vám uvízl v krku.

Odjakživa to byl Van Gogh. Všichni to vyslovovali jako [Fan Gog] a najednou je tu úchylka mu říkat Fan Choch.

Jakoby si místo ucha uřízl jazyk a při snaze ze sebe dostat své jméno z něj ve sprše slin vyšlo Fan Choch.

Což mě vede k dalším podivnostem ve výslovnosti jmen jako je třeba David Suchet (kdo z vás tápe a neví, tak je to představitel Hercula Poirota), jehož jméno vás svádí k výslovnosti [Sačet], jenže chyba lávky ono se to vyslovuje [Sušej]. Jo jo, taky jsem si na to dlouho zvykala. Ale na rozdíl od Van Gogha to nebyl takový šok.

Zdroj: https://i.ytimg.com/vi/FhJhjiWTPd4/maxresdefault.jpg

Máme tady taky stálice typu Giovanniho Boccaccia, kdy všichni víme, že je to [Bokačo], ale když to vidíte napsané, tak je to najednou [Bočačio]. Dobře, to už trochu přeháním.

Dalším zapeklitcem je René Descartes, který vás svádí k tomu, abyste ho vyslovovali tak, jak ho čtete a ono ejhle je to [Dekár]. A co je horšího, než někomu zprznit jméno? Nedej bože v nějaký rádoby nóbl nabušený intelektuální společnosti pre-hipsterského ražení.

Posledním hřebíčkem do intelektuální rakve je pro vás jednoznačně překřtění Immanuela Kanta na Emanuela. Nedej bože, když i od přednášejícího stále dokola slyšíte Emanuel a on přitom říká Immanuel. Může být něco horšího?

No jo vlastně může! Prostě si za boha nevzpomenete na jméno u zkoušky a snažíte se všemožně jinak vysvětlit, koho máte vlastně na mysli. Zkoušející si vás měří shovívavým pohledem, kdy si začnete myslet, že vás naprosto chápe. Jenže on vás nechápe. Na konci vašeho upoceného monologu vás setře a vy si na to jméno vzpomenete v okamžiku, kdy za váma bouchnou dveře. Damn!

Proč to nemůže být prostě tak, jako třeba Greta Garbo. U ní je naprosto jasné, jak se čte, nebo Aristoteles, Dante ale i James Dean nepředstavuje žádné lingvistické faux pas [fopa].

Zdroj: http://www.tyden.cz/obrazek/201102/4d4fb3a95ac01/a-4d500c56c6009.jpg

Jednoznačně jsou jména, která jsou naprosto jasná a pak jsou jména, která když vyslovíte blbě, tak jste za totálního a někdy i celoživotního idiota.

Přiznám se, že i já jsem někdy diletant, pokud jde o některé věci/jména/události, ale někdy ze mě taky vypadne naprostá blbost a já sama nevím, kde se to vzalo. Takže nevěšme hlavu. 

V každém z nás sídlí naprostý idiot (u některých převažuje), ale zároveň mu dělá souseda onen diletant typu Sheldona Coopera nebo Hercula Poirota.

Takže si pamatujte, že to není flaška, ale LAHEV.