pátek 12. ledna 2018

Poslední deskou to všechno začíná

Vinylový detektiv je asi jediný Angličan, který nepije čaj, ale výhradně výběrovou kávu.

„Sem tam člověk objeví deset identických alb od nějakého zpěváka nebo skupiny, o kterých v životě neslyšel. Pak vám dojde, že je musel na charitu věnovat sám autor a vy náhodou držíte v ruce zdrcující memento neúspěšné kariéry.“ str. 15





„Jediná droga, kterou doopravdy schvaluju, je káva.“ str. 39



Zdroj: https://pbs.twimg.com/profile_images/
2462654216/nkxnvtbovufn7vhssaa5.jpeg
Autor:

Andrew Cartmel

Dnes již postarší dítko z ostrovů, které se poprvé nadechlo v roce 1958. Andrew je vším, co na Británii zbožňujeme. Spisovatel, novinář, ale hlavně scénárista několika epizod Doctora Who. Prý patří mezi ty scénáristy, kteří psali toho klasického Doctora Who na konci osmdesátek (pro vaši představu: tehdy ho hrál Colin Baker a po něm Sylvester McCoy). Cartmel se dokonce podílel na komiksové sérii Soudce Dredd nebo na 
spin-offu Torchwood.



„Ztratil víru. Čímž chci říct, že pošetile přestoupil z elpíček na cédéčka a veškerého vinylu se zbavil...jinými slovy, poslal je přes digitální Rubikon. Anebo spíš přes řeku do podsvětí.“ str. 60



Děj:

Vinylový detektiv. Muž, který pije kvalitní kávu, žije se dvěma kočkami a vlastní prvotřídní gramofon se snovou sbírkou jazzových desek. A právě u dveří tohoto chlapíka jednoho dne zazvoní tajemná Nevada a nabídne mu kšeft. Má pro ni najít záhadnou a údajně ztracenou desku Easy Come, Easy Go. Tu vydala nahrávací společnost Hathor, která existovala pouze jeden rok. Legendární rok. Pod příslibem nechutné sumy peněz se náš detektiv pouští do práce. Jenže je mu v patách prapodivné dvou členné komando, které se neštítí násilí. Do toho mu jednoho kamaráda zavraždí a druhého lehce přizabijí.

Mohl to být případ jako každý jiný, kdyby našemu detektivovi nezamotala hlavu ona tajemná femme fatale. A nakonec mu nezlomila jeho vinylové srdce, které začne slepovat roztomilá jazzová zpěvačka, která tak nějak náhodou má s onou deskou také hodně společného.

Zdroj: http://3.bp.blogspot.com/-xl5fXHTI0z0/UOnMl0nXjEI/
AAAAAAAAAiw/q22sxmDnWM8/s1600/dj_gramofon_czarno_biale.jpg



„Přehazovali si jointa sem tam a místnost byla za chvíli tak plná kouře, že moje abstinence byla čistě teoretická.“ str. 84



Ač se zdá, že je na tohle všechno náš neohrožený hrdina sám, tak to není úplně pravda. Vinylový detektiv má totiž skvělýho ultra zhulenýho kamaráda Tinklera (to je ten lehce přizabitý), který je jednou z nejkomičtějších a nejupřímnějších postav celýho příběhu. Postupem času a taky následkem okolností vymění závislost na marihuaně za závislost na hroznovém cukru.

Detektiv nechá Tinklera i se svými kočkami v Londýně, a vyrazí za svým druhým případem. Tentokrát až do Ameriky, kde si užije vášnivý románek a odhalí pečlivě skrývané rodinné tajemství, které vynese miliony dolarů a záhadného muže, co … ale ne, to by byl spoiler.

„Vinyl se neříká…říká se alba, elpíčka nebo desky.“ str. 131



O knize:
Zdroj: https://dyn4.media.titanbooks.com/products/8325/Untitled%201_1.jpg

Úžasná detektivka. Asi nejlepší, jakou jsem minulý rok četla. Cartmel je důkazem, že u anglických autorů se od dob Agathy Christie nic nezměnilo. Stále umějí psát skvělé zápletky, které překvapí.

Na příběhu je zajímavé, že má dvě strany stejně jako jsou na skutečné vinylové desce, a i když náš kávový podivím řeší dva zdánlivě odlišné případy, tak se ukáže, že až tak moc rozdílné nejsou. Protože všechny cesty vedou do Hathoru.

Občas se na stránkách děly hrozné věci, ale pak nastala ona komická či absurdní chvilka, kdy jsem se dost často smála nahlas (hlavně Tinklerovi), ale někdy se i rozčilovala. Ostatně smích a napětí jsou nedílnou součástí celého příběhu. To je vlastně důvod, proč se mi tahle knížka tak moc líbí, a i s odstupem času jsem z ní nadšená. Nemluvě o tom, jak dobře se mi četla.

„Jsou lidé, co si z nemocnice odnesou závislost na analgetikách. Tinkler si odnesl závislost na hroznovém vínu.“ str. 239

Celý příběh se ve své polovině neuvěřitelně zamotal, ale na konci se všechno vyřešilo, a co víc? Dávalo to smysl a nám jako čtenářům autor prozradil neuvěřitelný příběh, který se ukrýval v jeho příběhu. Jazzová romance z padesátých let odhalila své tajemství až teď.
Autor nás zahrnul spoustou intertextuálních odkazů. Některé si budeme muset vyhledat, ale jiné jsou nám natolik známe, že se jen pousmějeme jako bychom společné sdíleli nějaký vlastní interní vtip. Zároveň je přeplněná asi milionem dalších jazzových odkazů, který jsem si průběžně dohledávala na Googlu. Kde jinde, že? Protože něco je skutečnost a něco jen Carmelova jazzová fabulace.

Ale je pravda, že i tak by bez Tinklera byla kniha poloviční. To díky němu se můžeme smát, a nakonec i trochu dojímat. Zaručeně nejlepší postava v knize.

Ze začátku jsem se rozčilovala, že se jedná o první díl další série, protože jsem se zařekla, že už nezačnu číst žádnou další sérii. 
No, dlouho mi to nevydrželo. Teď jsem nadšená. Chci víc, nový díl, další případ vinylového detektiva.

„Stvrdili tak zprávu, kterou chtěli navěky zachovat. Nevyryli ji do kamene, vyryli ji do vinylu.“ str. 355

Tohle je info tak trošku mimo soutěž: je trochu paradoxní, že Poslední deska je o jazzu a já v ní měla jako záložku pohled s Pink Floydama z alba Wish You Were Here.

„Byl to jazzový génius ve třech různých obdobích. Kdykoliv se muzika změnila, znovu pronikl na vrchol. Byl to Stravinskij jazzu.“ str. 373


Originální název: The Vinyl Detective: Written in Dead Wax
Překlad: Martin Pokorný
Počet stran: 400
Nakladatelství: Euromedia Group, a.s. Knižní klub
Rok vydání: 2017
Za mě 9 z 10




Žádné komentáře:

Okomentovat