Cože? Já jsem Mileniál?

Když jsem poprvé zaslechla tohle slovo, myslela jsem si, že je to generace mýho bráchy. Jenže, když jsem se začala pídit po skutečné podstatě tohohle sociologickýho objevu, zjistila jsem, že je to jinak. A propos další dav sociologů má živné téma na své doktorandské práce.

Zdroj: https://mediagurucdn.azureedge.net/wp-content/uploads/2013/06/Y.jpg

Ale zpět k jádru pudla. Když jsem si přečetla první článek, tak mi to doslova vyrazilo dech. Byla jsem skutečně udivená ze zjištění, že Mileniál jsem já! Nadšení sociologové nás také nazývají jako generace „Y“. Tenhle pojem byl poprvé použit v roce 1993, tehdy popisoval děti narozené v letech 1986–1997. Dnes se časový rozptyl rozšířil na roky 1975–2004.

Kdo vlastně jsou? Rádoby „odborné“ dostupné zdroje tvrdí, že Mileniálové jsou generace, která dospěla na přelomu 21. století.  Jsou to poslední lidé, kteří se narodili ve 20. století. Super! Jsme jako živoucí fosilie.

Zdroj: http://whymillennialsmatter.com/wp-content/uploads/2013/07/who_why-copy.png

Podle sociologů jsme prý mnohem tolerantnější k rozdílům a nebojíme se následovat své sny. Ale to se nebál ani Henry Ford. Prý jsem také větší optimisté než předchozí generace. To bych přičetla faktu, že jsme nikdy na vlastní kůži nezažili žádnou velkou válku, díky bohu za ty dary.

Jsme nejliberálnější a nejtolerantnější k novým názorům a směrům. Představte si, že by surrealismus nebo dadaismus vznikl až dnes. Ale to asi ne, kdyby se jejich vývoj přesunul, tak by nebyla pořádná avantgarda.

Jedním z následků naší liberální výchovy je také náš problém s autoritami. To souhlasím, pseudoautority jsem nikdy nemusela. Ale přirozená autorita, která z některých jedinců sálá na mě má stopový účinek.

Ale proč je to tak důležité? Vyrůstali jsme obklopeni technologiemi, ale, co víc? My zažili jejich vývoj. Když si vzpomenu na dobu, kdy se člověk připojoval k internetu a ono to pískalo, vrčelo a chrčelo. Dneska zapnu noťas a už jsem online. Abych byla na síti, tak mi stačí jen chytrý telefon. O něčem takovém se mi v dobách mého prvního mobilu ani nesnilo.

Díky tomu také víc komunikujeme s lidi z různých konců světa. McLuhan v hrobě slzí blahem nad tím, že jeho globální vesnice žije. To všechno je dané naší dobou a tím v čem jsme vyrostli a co nás obklopovalo a obklopuje. Silně nás ovlivnilo a my se nebránili, proč taky. Jsme zběhlí v užívání těchto technologií, médií a využíváme všechna možná komunikační zařízení.

Zdroj: https://d25d2506sfb94s.cloudfront.net/r/53/Millennials_Banking_webinar3.jpg

Já bych mohla vyprávět, z domu nevyjdu bez knihy (archaické médium) a mptrojky (moderní médium). Bez těchto dvou věcí se zkrátka neobejdu. A taky bez telefonu. Přirozeně. (Kapesníky, lesk na rty, blok a tužky, to patří už do jiné kategorie… tajů mé kabelky.)

Podle sociologů se více zaměřujeme na svůj volný čas. Wikipedie dokonce tvrdí, že práci bereme jako snadný způsob, jak zaplatit účty. No, něco na tom bude. Ale jestli je to snadný způsob? Nevím, nevím.

Prý jsme také velcí egoisté! Ruku na srdce, kdo není, že? Vezměte si velkého papa Hemingwaye, představitel „ztracené generace“ 

a učebnicový egoista. Takže to není dáno sociálníma sítěma, Instragramem nebo Facebookem. Je to prostě v nás, v lidstvu. Nit, která se táhne všemi generacemi, toť egoismus.

Zdroj: https://images.techhive.com/images/article/2014/06/469842341-100314324-primary.idge.jpg

Hlavu vzhůru generace Y, plň si své sny a nepodléhej pocitu zmaru. Protože už teď víme, že po nás zůstane aspoň heslo v učebnicích sociologie.