„Pád ze schodů a zlomený vaz. Tomu ty říkáš nenápadná vražda? Bože, to je takové klišé. Bylo to příliš riskantní. Víš vůbec, jaké jsi měla štěstí, že si během pádu zlomil vaz. Vždyť ten chlap neměl ani krk. Jenom vrstvu sádla.“
 |
| Zdroj: https://www.warnerbros.com/sites/default/files/BeautifulFriendship.jpg |
Gerda mlčela. Co mohla říct, měl pravdu. Běsnil a přecházel po pokoji jako lev v kleci. V očích mu jiskřilo. Pobavením i rozčílením.
„Ale u výslechu sis vedla skvostně. A jaký si sehrála krásný divadýlko. Málem jsem ti na to skočil i já.“
„Co jsem měla dělat? Pospíchala jsem.“
„A to byla ta chyba. Mohli jsme ho zabít v koupelně. Vypadalo by to jako pravděpodobnější nehoda. Mokrá podlaha. V oběhu by měl víc skotské než krve. Jeho tělo mohla najít Nora. A ty ho shodíš ze schodů.“
. . .
Dreyfus už začínal něco větřit. Věděl, že ta úmrtí nejsou jen tak. Nastal čas Noře nastínit plán útěku. Musejí se připravit na nejhorší
a doufat v to nejlepší.
„Jsi si jistý?“
„Jistě. Všechno jsou to rodinné podniky. Předávají se z generace na generaci. Lepší padělky se už ani nedají sehnat.“
„Jak to myslíš? To nechápu. Padělek má vždycky nějakou vadu.“
„A v tom je ten vtip. Ve skutečnosti to nejsou padělky. Jedná se o pravé dokumenty.“
„Ale na cizí jméno.“
„S tvojí tváří. Kdyby se cokoliv stalo, tak si vezmeš tyhle papíry. Na nádraží budeš mít ve schránce dost hotovosti, aby ses dostala k další schránce, kde jsou další peníze. A tak dále. Všechno je připravil a zajistil.“
„Harolde, opravdu si myslíš, že to zajde tak daleko?“
„Raději budu připravený na všechno, než být překvapený a ztracený.“
„In Omnia Paratus?“
„In Omnia Paratus!“
Koho by napadlo, že jeho Nemesis mu bude tak sympatická. Dreyfus mu byl od počátku neuvěřitelně po chuti. Za jiných okolností by z nich mohli být i přátelé. Spřízněné duše.
. . .
Harold už seděl na lavičce v zahradě a čekal na Dreyfuse. Věděl, že už není úniku. Ano, byla tu stále možnost, že šéf inspektor na nic nepřijde, ale v posledních dnech se toho stalo tolik, že by musel být slepý.
„Zdravím Harolde, nebo mám snad říct Stíne smrti?“ Harold ztuhl. Roky tohle jméno neslyše. Snaží se udržet neutrální tvář, ale je příliš napjatý, než aby vypadal klidně. Ale uvnitř se v něm všechno bouřilo. Chtěl utéct. Vzít Noru a zmizet.
„Jak dlouho už to víš?“
„Asi od té chvíle, co jsem tě poznal. Jsi jako divoké zvíře, které zavřeli do klece. Navenek klidný, ale stačí málo a ty zaútočíš.“
„Co s tím hodláš dělat?“
Dreyfus si popotáhl z cigarety. „Nevím.“
„Ty nevíš?“ Harold se snažil zadusit smích, ale moc mu to nešlo.
„Nevím. Nemám důkazy. Vím, že jsi ty lidi zabil, ale nemám nic v ruce. Jsi opravdu dobrý.“
„Díky. Jak ale ty případy uzavřeš?“
„První je jasná vražda. Tam sis nedal moc záležet. Ale díky absenci hmatatelných důkazů skončí tenhle případ jako nevyřešený. Pak tady máme jasnou sebevraždu a nehodu. Opilec spadl ze schodů. Patolog nenašel žádné známky násilného zabití. Jak jsem říkal. Nemám nic v ruce. Jen mi pořád vrtá hlavou, proč jsi zabil toho ošetřovatele?“
„Týral Alessandru.“
„Jenom proto?“
„Ano.“ Harolda ta otázka překvapila.
„To mi nestačí.“
„Tu noc, kdy jsme se poprvé viděli, mi vyprávěla o svém životě. Citlivá a slabá žena v kolotoči osudu. Bylo mi jí líto. A ta lítost mě zaslepila. Kdybych měl rozum, viděl bych to.“
„Co bys viděl?“
„Že to byl její syn.“ Dreyfus mlčel. Co na něco takového mohl říct.
Ač se to zdá nemožné, tak se i přesto mezi Haroldem a Dreyfusem rodil zvláštní druh přátelství a vzájemného porozumění. Během mlčení a krmení holubů si vzájemně zalezli pod kůži. A zůstali si tam.
„Tak zase zítra?“ Zašlápl nedopalek a pomalu se zvedal z lavičky. „Prosím tě, jen se snaž do té doby nikoho nezabít.“
„Louisi, tohle vypadá na začátek krásného přátelství.“
Konec!
Žádné komentáře:
Okomentovat