Hartl potřetí o štěstí

S každým dalším dílem Patrik Hartl přitvrzuje. Už to není taková sranda, autor je najednou mnohem vážnější. 

Ale i přesto, že nám ukazuje i odvrácenou stranu života se překvapivě velmi dobře čte. A některé postavy si dokonce zamilujeme. Ze všech mě nejvíc bavila malá Ája a její „Gištiribiligi.“

„Četl jsem teďka jednu knížku a tam se psalo, že to, co nazýváme štěstí je prostě okamžik, kdy přestáváme mít strach.“ str. 113

Předposlední román Okamžiky štěstí je rozdělený na dvě části, které se navzájem doplňují. Dva sourozenci Jáchym a Veronika, kteří kvůli zásahu osudu, smůly nebo prostě kvůli tomu, že se něco muselo stát, přišli náhle o jedinou skutečnou životní jistotu. Od této události se začne odvíjet jejich nelehká cesta za štěstím.

Stačí se jen rozhodnout, jestli se seznámíte nejdřív s bratrem nebo sestrou. Já začala Jáchymem. Musím říct, že díky tomu jsem si pak mnohem víc užila Veroniku. I teď s odstupem času mám pocit, že kdybych začala právě s ní, tak bych byla dost rozpačitá.

„Já nepotřebuju harmonii duševní, ale poševní!“ str. 105        

  

Samotný nápad, že kniha bude vyprávěna dvěma různými pohledy na podobné události mě ohromně bavila. A skutečně, žádná situace se neopakuje a děj na sebe krásně navazuje a doplňuje se. Díra, která vznikne u jednoho je doplněna tím druhým.

Zdroj: http://www.souteze.cz/images/souteze/big/1480069609_okamziky-soutez.jpg

Přesto Okamžiky štěstí už nejsou „bezstarostnou“ hrou party kamarádů jako Prvok, Šampon,Tečka a Karel. Hned na začátku potká hlavní hrdiny tragédie, se kterou se budou muset popasovat sami. Sice s nimi neprožijeme celý jejich život jako v Malém pražském Erotikonu, ale i tak nám těch pár let zachycených na téměř pěti stech stránkách stačí k tomu, abychom si k nim vytvořili vztah.

Jejich život je opravdu těžký, plný omylů a chyb. Ale je v něm i prostor pro okamžiky štěstí prokládaný docela chytlavými hláškami. Pády na dno střídají snahy se z toho zase dostat na nohy.

„To je úžasný! Vy se tady na západě pořád navzájem ujišťujete, že máte neomezené možnosti, ale ve skutečnosti, jste úplně v prdeli, protože si ze všech těch možností nemůžete vybrat jenom jedinou.“ str. 53

Nemůžu říct, že jsem hltala každou stránku, ale s lásku i utrpěním jsem sledovala osudy všech postav. Často se o mě při čtení opírala úzkost a pocit, že z tohohle už se asi nedostanou. Ale oni to nějak dokázali a já si mohla na malý okamžik oddechnout. U Patrika Hartla asi nikdy nebudu plně objektivní. Baví mě, i když je vážný.

Myslím si, že čas strávený nad knihou nebyl ztracený a už teď se těším na to, jestli mi Ježíšek donese další Hartlovku.

„Viděl jsem takovej dokument o tom, že si člověk uvědomuje svoje tělo, jen když ho něco bolí, má nějakou potřebu nebo zažívá libido. Pokud ho nic nebolí, po ničem netouží a nikdo na něj nesahá, jako by jeho tělo neexistovalo.“ str. 227

Autor: Patrik Hartl

Nakladatelství: Bourdon

Počet stran: 2 části/ Jáchym 257/ Veronika 255

Rok vydání: 2016

Za mě: 7,5 z 10