#10 Knih roku 2018, které si Šílená Intelektuálka užila

Ráda bych napsala, že jsem loni přečetla nechutně velkou hromadu knih, ale výsledné číslo mě absolutně neuspokojuje. Sice jich bylo víc než v roce 2017 a i letos jsem tak mohla dát dohromady tento seznam deseti, tedy vlastně dvanácti (pochopíte později) knih, které mě bavily a čtenářsky uspokojily, ale mohlo jich být víc. 

Recenze na ně se pokusím vypotit během příštích měsíců. 

Zdroj: http://numerocinqmagazine.com/wp-content/uploads/2013/11/Books-of-the-Year.png

Ale zpět k jádru pudla. Opět jsem rozečetla fantasy sérii, naštěstí už dopsanou. Zhltla nějakou tu klasiku, českého autora, pár knižních novinek, a dokonce i nějaký ten doják. Knížku, podle které vznikl film i dobrodružnou romanci z ranku young adult. To byla mimochodem moje první ekniha.

Nesměla chybět ani pravidelná dávka Petera Granta. Letos to byla docela nálož.

No a opět jsem si pořídila nesmyslný počet nových knih, které nemám šanci za letošní rok přečíst. Klasika!

#1 Růže pro Algernon

S touhle klasikou žánru sci-fi jsem začala rok 2018. Přiznám se, že na začátku jsem s ní bojovala, ale nakonec jsem podlehla jejímu jedinečnému kouzlu a pořád mi rezonuje v hlavě. Příběh Charlieho Gordona a laboratorní myši Algernon se stal ve své době trhákem. Dokonce se dostal i na divadelní jeviště a filmová plátna.

Důvod je jednoduchý. Z hlupáka se pomocí operace mozku stane génius. Jenže právě on přijde na to, že v procesu se stala chyba a jeho rychlý vzestup nahradí stejně rychlý pád, který je o to bolestnější, že si Charlie celou dobu uvědomuje, co se děje. Stejně je na tom i malá Algernon.

A poslední přání hlavního hrdiny? Dejte nějaké růže na hrob Algernon.

#2 Smrtka

Knižní pecka loňského roku se nakonec nevyhnula ani mně. Ze začátku jsem byla dost skeptická, ale pak mi ji kolegyně z práce poslala 

a já tak začala číst svojí první eknihu. A byla jsem nadšená. Ani jednou jsem si neřekla, že bych příběh Rowana a Citry odložila. A pak přišla smršť. Jedno odhalení za druhým a konec byl jako na horské dráze, kdy jenom křičíte a nechápete. Sotva jsem se stačila nadechnout, tak došlo na odhalení další šokující informace.

Nastala revoluce ve světě, kde vládne centrální systéme Nimbus. Ten má na starost úplně všechno na zemi, kromě jediného. Cechu Smrtek, který se pomalu ale jistě hrouží a odklání od původních ideálů. To vše ale změní právě Citra a Rowan. Šokující, zábavné 

a neskutečně příjemné čtení.

Už se nemůžu dočkat pokračování.

#3 Mlýn na mumie

Tak dlouho jsem kolem téhle knížky kroužila, až jsem si ji pořídila. Všechno a všichni slibovali spektakulární spektákl. A v podstatě měli pravdu. Byla skvělá. Přesto jsem byla po dočtení příběhu komisaře Durmana lehce rozpačitá a možná i trochu roztrpčená. Jako celek mě kniha zklamala, ale jako soubor částí byla úchvatná.

#4 Soudné sestry

Moje historicky první Pratchettovka. Vzala jsem si ji na svou cestu do Oxfordu jako malého společníka do batohu. Musím se přiznat, že mi trvalo docela dlouho, než jsem se začetla, ale pak už to šlo ráz na ráz. Co si budeme povídat, Terry byl bůh a já mám doma další tři knížky ze světa Zeměplochy. Soudné sestry mě naprosto dostaly a já se u nich smála, byla napnutá jako struna a spokojená.

#5 Řeky Londýna, Čarojízda

Komiks ze světa urban fantasy, kde je hlavní postavou čarodějův učeň Peter Grant. Ten má tentokrát vyřešit případ šíleného auta. Je to spíš taková knižní jednohubka, kterou si slupnete během jednoho večera v posteli, to ale neznamená, že by byla méně hodnotná než ostatní příběhy. Je to spíš zpestření celé série. A vy se navíc můžete podívat na to, jak si malíř komiksu přestavuje vaše oblíbené postavy a zda se vůbec shodují s těma vašema. Za mě jednoznačně s Molly.

#6 Ve jménu jeho Veličenstva

Hlavním hrdinou je jistý Lucifer Box. Už jeho jméno vás přišpendlí k anotaci. Vymalováno je v okamžiku, kdy zjistíte, že tohohle promiskuitního detektiva přivedl na svět Mark Gatiss. Lucifer je brilantní jako Sherlock Holmes, ale má v sobě ještě něco navíc. Jeho dobrodružství je plné sexu, napětí a britského humoru. Doufám, že letos se dočkám dalšího případu.

#7 Křehké věci

Sbírka povídek Neila Gaimana byla něčím neuvěřitelným. Hned první mě dostala. Jeho Studie ve smaragdové byla dokonalým rozjezdem. A pak to bylo tak 50 na 50. Některé povídky jsem hltala očima a s jinými naopak bojovala. Mnohdy byly pro mě velkým překvapením. No vážně, kdo by dobrovolně chtěl jíst fénixe? A trénoval na to zobáním uhlíků?

#8 Anglické listí aneb coolturní šok

Jako člen Knižního klubu a anglofil jsem nemohla přehlédnout tuhle knížku. Vtipný a přesný pohled české holky na život v Anglii, na rozdílné zvyklosti, zdravotnictví, každodenní život a práci. Tahle knížka mě hodně bavila a hned jak vyšlo pokračování, tak jsem si ho pořídila. Pokud máte rádi Londýn aspoň z poloviny jako já, tak byste si tohle měli přečíst. Nechci nic prozrazovat, ale kromě toho, že se pobavíte se i něco nového dozvíte.

#9 Láska nezná čas

Jop, je to tak. V rámci odlehčeného dobrodružného čtení jsem sáhla po Rudá jako rubín, Modrá jako safír a Zelená jako smaragd. Ráda bych zde uvedla, že jsem také jenom člověk a tohle mi skutečně bodlo. Všechny tři díly jsem dala jedním dechem a vrněla jako spokojená kočka. Cestování časem, tajná společnost a lehká romantická zápletka. Do toho napětí, akce a nějaké to nedorozumění. Co víc si přát? Snad jen vlastní stroj času, který by ovšem nefungoval na krevní palivo svého cestovatele.

#10 Dej mi své jméno

Co si budeme povídat, ten film nemá chybu. Když jsem zjistila, že je na motivy knihy musela jsem ji hned mít. Jenže u nás v té doby ještě nevyšla. A tak jsem čekala a těšila se až nastane okamžik „O“. A on nastal. Jediné, co jsem po téhle knížce chtěla bylo doplnění mezer 

a pokračování příběhu. Vše jsem dostala. Jenže jsem ze začátku byla více než rozčarovaná. Původní nadšení z příběhu se nekonalo. Film byl k postavám mnohem přívětivější než autor. Nakonec jsem se dočkala závěru, který jsem potřebovala znát. Neříkám, že jsem z něj byla nadšená, ale konec příběhu už znám a můžu jít dál.