Čtvero ročních období. Zima!

Závěje, rampouchy a romantika, jak ze staré školy Jane Austenové. Ale ruku na srdce. Všechno jde stranou, když musíte každé ráno hrabat sníh, oškrábávat auto a místo chůze praktikovat balet ve sněžnicích, protože chodníky zkrátka kloužou. Místo ladného kroku najedete na mode kachna se zarknělejma kyčlema a razíte si cestu za svým cílem.

Zdroj: https://www.metoffice.gov.uk/binaries/content/gallery/mohippo/images/learning/learn-about-the-weather/snow/heavy-snow-in-the-uk.jpg

Přesto jsou okamžiky, kdy toho bílého darebáka vezmeme na milost. Není nic krásnějšího než noční procházka městem, když sněží. Nedávno jsem se vracela z čajovny (ano, stále tam ještě nebydlím, ale kdo ví?) a cestou k autu začalo krásně chumelit. Prošla jsem úžasnou osvětlenou alej líp zdobenou vločkami. Byl to vskutku pohádkový pohled. Má umělecká duše zaplakala, že nemá při ruce foťák, aby tu nádheru zaznamenal. C'esl la vie! Někdy má i chytrá holka jen malou kabelku, kam nacpe knihu, diář, blok, peněženku, kapesníčky, lesk a krém na ruce.

Co to plácám, zpět k zimě. Meteorologové se předhánějí v katastrofických předpovědích, kdy se má buď brutálně oteplit nebo naopak má přijít Sibiřská zima a napadnout metry sněhu. Buďme realisté, je únor a dokud se nepřehoupneme do druhé půlky března, tak se slunce jen tak nedočkáme.

Zdroj: https://img.blesk.cz/img/1/normal620/3700276_praha-krkonose-snih-pocasi-zima-v0.jpg?v=0

A proto bychom si v těchto nelehkých chvílích měli najít něco hezkého. Zima je totiž kouzelné období, které nám tak trochu pomluvil už Hans Christian Andersen se svou Zimní královnou. Proč si tedy nepustit příběh Gerdy a Kaye, zasednout do klubíčka v teplých ponožkách a uvařit si horký čaj s citronem? Tomu říkám plán. Hlavně klid a nohy v teple.

Nebo raději Harryho Pottera a Kámen mudrců? 

Zima je něco jako sushi. Buď ji milujeme nebo nenávidíme. Nedej bože, když se nemůžeme rozhodnout, jestli jsme pro nebo proti. Vždyť právě během těchto několika měsíců mohou silničáři použít svou oblíbenou frázi, že kalamitu skutečně nečekali a pak malovat technickou solí obrázky na asfaltové cesty, zatímco chodci se buď kloužou na ušlapaném sněhu nebo topí svou obuv v rozteklé břečce, která si najde i tu sebemenší dírku v botě.

Můžete namítat, že milovníci zimních sportů vyrazí na hory a lyžujou jako divý, ale co my, kteří uznáváme jen koulování a stavení sněhuláků? Kavárenští povaleči často v této těžké době přesedlají z kávy na čaj, svařák či grog a modlí se za první paprsky slunce a suché posezení na zahrádce oblíbené kavárny.

Zdroj: https://paddocksblog.files.wordpress.com/2013/06/steaming-cup-of-tea.png

Nemluvě o tom, že nastalo opět slavné období zamlžených brýlí, kdy kamkoliv vejdete, tak okamžitě přijdete o svůj nejdůležitější smysl. Známí na vás mávají, volají a vy jste jen rádi, že nenarazíte do stolečku v čajovně a nesmetete lidi kolem sebe. Po zhruba půl hodině se váš svět opět zaostří a vy jste překvapení kolik kamarádů je kolem vás. I to k zimě patří.

Přesto dost lamentování. Dokonce i Vivaldi si našel zalíbení v bílé ledové pokrývce, Van Gogh si liboval ve studiích zasněžených zahrad 

a český klasik Lada se nám na věky vryl do paměti se svými malůvkami.

Zdroj: https://i.pinimg.com/originals/bc/32/e1/bc32e1f504282035dc5d5afa99a903b5.jpg

Tak hlavu vzhůru a vydržme ještě několik šílených dnů plných ledu, mrazu a sněhu, protože léto se zase jednou vrátí.

Praotec Čech sem přišel, když země oplývala mlékem a strdím. A protože byl znaven dlouhým putováním, rozhodl, že zde už zůstane. Nikdo mu asi neřekl, že Mojžíš vedl svůj lid pouští 40 let. Možná, že kdyby to věděl ten náš, tak jsme skončili někde v Itálii. No, pozdě plakat nad rozlitým mlíkem.