Knižní nálož na tento rok

Knihy, knihy a zase knihy. S tím jsem vykročila do nového roku. S hromadou  ultimátně úžasných příběhů.  A pokud se mě chcete zeptat, kdy to všechno přečtu, tak sama netuším.

Zdroj: https://martijnscheijbeler.com/wp-content/uploads/2018/01/books.jpg

Několik úžasných kousků na mě čekalo už pod vánočním stromečkem, ale něco jsem si pořídila během povánočních slev u Dobrovského. Z malého dvoudenního nájezdu jsem si nakonec odnesla šest kousků.

Ale vezměme to popořadě. Sí? (Omlouvám se, ale zrovna jsem dočetla Posledního žida a jsem toho plná stejně jako Španělska.)

Pod stromečkem jsem měla tři knížky. Samozřejmě mezi nimi nesměl chybět nový Patrik Hartl a jeho Nejlepší víkend.

Další dvě už ale byly mnohem silnější kalibr. První je legendární Tajemná historie od Donny Tarttové, na kterou jsem osobně narazila poprvé až předloni. Když jsem si přečetla o čem kniha je, tak se automaticky objevila na mém seznamu knih, které nutně potřebuju.

Anotace ke knize z Kosmas.cz:

„Příběh, podávaný v retrospektivě formou zpovědi či přiznání jednoho z jeho aktérů, vypráví o podivném setkání skupiny šesti zvláštních, na první pohled excentrických studentů klasické řečtiny na malé, odlehlé univerzitě kdesi v Nové Anglii; pod vlivem záhadného, charismatického profesora si vytvoří jakýsi elitní klub a svůj vlastní, izolovaný intelektuální svět, v němž objevují nové způsoby uvažování o podstatě krásy, pravdy a tvořivosti – ale i hrůzy, vášně a zločinu. Jejich zrůdný experiment zkoumající tajemství bakchantského rituálu – evokující Nietzscheho srovnání dionýsovského a apollónského principu – se dle očekávání zvrhne ve strašlivou tragédii a v sérii morálně rozkladných činů, které zničí jejich charaktery a následně i životy.“

Tomu jsem zkrátka nemohla odolat.

Druhou peckou byla knížka Ženy, které běhaly s vlky, kterou napsala Clarrisa Pinkola Estés. Vsadím se, že to pro mě bude letošní knižní bomba. Bude to vlčí rok.

A jako bonus mi přišel balíček v rámci Knižního Ježíška, kde byl ukrytý Francis Scott Fitzgerald a jeho Za tebe bych život dal a jiné ztracené povídky. (Ano, vím, že jsem na Scotta nezdravě vysazená.) Ale tahle knížka je něco extra. Jsou v ní povídky, který odmítl upravit a taky hromada textů, který skončily v něčím šuplíku a roky se na ně prášilo. Prostě sen pro někoho tak šílenýho jako já.

A pak nastal čas na nájezd do Dobrovského, který jsem nakonec rozdělila do svou dnů. Při první návštěvě jsem se striktně držela svého seznamu (některé položky u nás neměli). A odnesla jsem si, hádejte koho? Dalšího Fitzgeralda. Tentokrát Na prahu ráje. Jedná se 

o Scottův první velký literární úspěch, díky kterému mohl požádat o ruku svou milovanou Zeldu.

Poté jsem rázným krokem vyrazila k regálu, kde jsou vyskládané Pratchettovky a svou microsbírku obohatila o Carpe jugulum. Pár přátel mi slíbilo, že tam budou odkazy na Frankensteina, tak uvidíme.

Mohlo toho být víc, ale nad hlavou mi vzdychal můj malý/velký bráška s tím, že už má vybráno a kdy už půjdeme do čajovny. Bože, copak nechápe, že tohle je proces hledání toho pravého příběhu?

Nevadí, byl tu ještě pátek. A druhý nájezd na regály v Dobrovském. Sraz s kamarádem a pokec s našema knihkupkyněma. Potřebný klid na výběr knih rušila jen má nerozhodnost. Bez seznamu je to vždy mnohem horší. Ale i tak jsem si nakonec odnesla další čtyři poklady.

Do oka mi už den předtím padla Váha inkoustu od Rachel Kadishové.

Anotace z Hostu:

„V nejnovějším románu americké židovské autorky Rachel Kadishové se proplétají příběhy dvou žen. Churavějící profesorku historie Helen osloví bývalý student a jeho manželka s prosbou, aby prozkoumala vzácné židovské rukopisy nalezené při rekonstrukci jejich domu. S touto prací jí pomáhá mladý Američan Aaron, který se v Anglii neúspěšně snaží napsat disertační práci. Nejsou však sami, kdo se o listiny zajímá — současně s nimi je zkoumá i konkurenční tým ambiciózních badatelů.“

Okamžitě jsem dostala čtecí Pavlovův reflex a musela ji mít. Sice jsem knize ze začátku odolávala, nicméně s potřebným klidem jsem zjistila, že tohle nutně potřebuju. Už se těším, až se do ní začtu, ale kdy to bude to vážně netuším.

Mezi detektivkami jsem objevila „čajové čtení“. Drobnou červenou knížku Sherlock Holmes pod lupou, triky a tajemství nejslavnějšího detektiva všech dob. Tuhle krásku si nechám na léto a jsem dost zvědavá, co všechno nakonec využiju v praxi.

A v sekci cestopisů jsem neodolala Ladislavu Ziburovi a jeho 40 dní pěšky do Jeruzaléma. Dlouho jsem koupi téhle knížky odkládala, ale nakonec si ke mně cestu našla.

Sakra, potřebuju obraceč času, abych to všechno v klidu přečetla a zvládla i něco jiného. Což mě přivádí k poslední knížce, a to Harry Potter a cesta dějinami čar a kouzel. Upřímně, je kouzelná, dokonalá a úžasná. Zkrátka balzám na duši.