Není svůdnějšího
zvuku, než volání odložených knih. A není lepší činnosti, než šmejdit v regálech
a hledat tu pravou knihu, která tam čeká právě na vás. Po světě se totiž rojí cosi,
co je knihomolovou zkázou i věčným pokušením, kterému se nedá odolat.
Kouzelné věci, říká se jim knihobudky. A právě tyto budky vábí čtenáře jako sirény Odyssea. Naštěstí knihomol nebloudí na Ithaku, ale jen někam jde. Má sraz, pospíchá a možná také trochu bloudí. No a co?
Když zmerčím
knihobudku, tak se čas zastaví a na ničem jiném nezáleží. Jen na tom, že dost
možná právě teď objevím poklad.
Někdy se zadaří a
jindy zase ne. Bývá období hojnosti, kdy poznáte, že zrovna teď někdo likvidoval
knihovnu po babičce a vy jen slintáte. A jindy je prostě sucho a knihobudka je
buď prázdná anebo hůř, jsou tam staré učebnice chemie nebo matematické sbírky.
V takový moment vám splihnou vaše imaginární zaječí ouška a vy spláčete
nad výdělkem.
Další způsob, jak
adoptovat knihu a dát jí nový domov jsou knihovny, kde dávají všanc vyřazené knihy.
Mor. Peklo. Ráj. Tady se dá snad najít víc pokladů než v knihobudkách. A
tak se vám doma začnou kupit knihy. Z pokoje se stane soukromá knihovna a
vy se začnete uklidňovat tím, že v důchodu to určitě všechno přečtete.
No a jednoho dne
vám váš nejlepší kamarád v čajovně diagnostikuje tsunduku a vy si vědomi
vážnosti své nemoci hromadíte s láskou sobě vlastní knihy dál. A rovnáte,
přeskládáváte a čicháte.
Žádné komentáře:
Okomentovat