Adolf Hoffmeister, turista proti své vůli

Život Adolfa Hoffmeistera by vydal na tisíci stránkový román, a tak jsem nemohla odolat nutkání udělat celý článek z toho všechno, co jsem o něm vydolovala. Přeci jen jsem toho našla docela dost. Tak tady… dámy a pánové, Adolf Hoffmeister.

Zdroj: https://www.stoplusjednicka.cz/sites/default/files/styles/full/public/obrazky/2020/02/adolf_hoffmeister.jpg?itok=IEqWopqG

Narozen ještě za císaře pána v Rakousku-Uhersku. Adolf byl renesanční muž, jehož životopis praskal ve švech. Proslavil se jako karikaturista slavných osobností světové i československé politiky a kultury. Dodnes je považován za jednoho z nejslavnějších portrétistů naší doby.

Mohl o sobě říct, že byl:

spisovatel                                                             
dramatik
scénograf
publicista
malíř / kreslíř
karikaturista
překladatel
právník
cestovatel
profesor
sběratel umění
organizátor výstav
otec dvou synů

Hoffmeister byl zakládajícím a nejmladším členem avantgardní skupiny Devětsil. Vyrůstal v intelektuální rodině. Tatínek – pražský právník, maminka – pocházela z dobré rodiny, strýc – hudební skladatel a pedagog. Žil v domě Diamant na rohu Spálené ulice číslo popisné 4. Jestli budete v Praze, tak se tam mrkněte. Taky se na to chystám. 

Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/
commons/6/67/22._Adolf_Hoffmeister%2C_Karel
_%C4%8Capek%2C_1938.jpg

Byl členem mnoha kulturních organizací. Ve druhé polovině šedesátých let byl předsedou Svazu československých výtvarných umělců. Po čase ses stal také zástupcem Československa v UNESCO.

Znal se s Franzem Kafkou, dokonce na téma Kafka vznikl celý cyklus koláží a kreseb.

Přátelil se s bratry Čapky.

Studia na právnické fakultě Univerzity Karlovy ukončil roku 1925, kdy získal titul JUDr. Letní semestr roku 1924 strávil na Cambridge University, kde studoval egyptologii. Říkala jsem, že to byl renezanční muž. Ve stejné době publikoval své první karikatury.

Psal básně, divadelní hry (celkem čtrnáct) i cestopisné reportáže. Jak to všechno stíhal v tom svém pracovním vytížení, netuším.

V roce 1926 vydal svůj první román, Obratník kozoroha. Rok na to u Hoffmeistera bydlel při své návštěvě Prahy ruský divadelník Vladimír Majakovský.

S Irem Jamesem Joycem zase domluvil české vydání jeho románu Odysseus.

Roku 1928 měl svou vlastní výstavu v Paříži. Setkal se s Tristanem Tzarou, G. B. Shawem a Aldousem Huxleym. Během své první návštěvy Francie plně začal chápat a osvojovat si absurdní humor dadaismu. Zároveň ho oslovil ruský konstruktivismus.

Zdroj: https://upload.wikimedia.org
/wikipedia/commons/thumb/3/38/23._Adolf_
Hoffmeister%2C_Vsevolod_Mejerchold
_a_jeho_%C4%8De%C5%A1t%C3%AD
_obdivovatel%C3%A9%2C_1938.jpg/800px-
23._Adolf_Hoffmeister%2C_Vsevolod_
Mejerchold_a_jeho_%C4%8
De%C5%A1t%C3%AD_obdivovatel%
C3%A9%2C_1938.jpg

Úzce spolupracoval s Osvobozeným divadlem. Tvořil nejen programy, ale i scénografii 

a karikatury. Psal i některé divadelní texty. Pro hru Rub a líc namaloval aktualizovanou mapu Evropy.

Ani surrealismu mu nebyl cizí. Ve 30. letech se díky němu na malý okamžik vrátil k malbě. V pražském Mánesu dokonce vystavoval se světovými surrealisty.

Po škole nastoupil do právnické kanceláře svého otce. V letech 1930 – 1939 se stal třetím společníkem. Po nástupu Hitlera k moci kancelář zastupovala německé exulanty, mezi kterými byl například Thomas Mann.

Mezi jeho známé patřil světoznámý fotograf Man Ray. 

Velmi rád a pravidelně cestoval. Tato skutečnost výrazně ovlivnila jeho pozdější život, ale k tomu se ještě dostanu.

V roce 1935 přijeli do Československa francouzští surrealisté v čele s André Bretonem. Hoffmeister slavného umělce a jeho společníka Paula Éluarda při jejich návštěvě doprovázel. Podobně jako Teige, Toyen nebo Štyrský.

Pak ale přišla okupace a z První republiky se stalo nedomrlče v podobě Protektorátu Čechy 

a Morava. Hoffmeister tehdy obdržel mimořádné francouzské vízum. O to se postaral francouzský spisovatel Louis Aragon. Buďte v klidu, taky mi to jméno nic neříká.

Jenže ve Francii to šlo dost z kopce. Adolfa tady na sedm měsíců zavřeli na základě lživého udání, které tvrdilo, že je agentem Moskvy. Přestože ho nakonec vojenský soud osvobodil a zprostil obvinění z protifrancouzské činnosti, zůstal v internačním táboře. Po obsazení Paříže se mu jako zázrakem podařilo uprchnout do Casablanky, kde opět skončil v internačním táboře. Krajané žijící v Maroku 

se za umělce zaručili, a tak se dostal lodí až do Tangeru. Odtud se vydal do Lisabonu. (Pro lepší pochopení této šílené anabáze doporučuji film Casablanca nebo knížku Ericha Marii Remarqua Noc v Lisabonu.)

Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/0b/60._Adolf_Hoffmeister%2C_M%C4%9Bsto_ztracen%C3
%A9ho_%C4%8Dasu%2C_1964.jpg

Roku 1941 se díky pomoci V+W dostal až do New Yorku. Ze začátku bydle u Jaroslava Ježka a Jana Wericha. Ale brzy se mu zadařilo 

a za honorář, který mu byl vyplacen za kresby továrníků mohl s přáteli odcestoval do Hollywoodu. Tam přeložil do angličtiny popis své cesty do USA. Kniha doprovázena jeho kresbami vyšla téhož roku v New Yorku pod názvem The Animals are in Cages. Česky vyšla 

až roku 1946 pod názvem Turista proti své vůli.

Amerika nebyla tak zlá. Opět tu volně tvořil, přispával do novin, maloval a kreslil. Měl samostatnou výstavu, a to přímo v Muzeu moderního umění v New Yorku.

V roce 1942 byl redaktorem newyorského Úřadu pro válečné informace. Byl mimo jiné hlasatelem a redaktorem Hlasu Ameriky.

Domů se vrátil až v listopadu 1945 na popud ministra kultury Václava Kopeckého. Hoffmeister se poté stal předsedou odboru ministerstva informací a osvěty, kde měl na starosti zahraniční kulturní styky.

Francouzská vláda mu udělila Řád čestné legie. Jako člen delegace UNESCO v Mexiku se setkal s Fridou Kahlo a Diegem de Riverou. V roce 1948 se stal československým velvyslancem v Paříži.

Zdroj: https://g.denik.cz/25/16/galerie-predstavuje-
strasliva-dobrodruzstvi-maleho-namornicka-01_galerie-980.jpg

Během svých cest se setkal i s Johnem Steinbeckem nebo Johnem Dos Passosem.

Napsal komentář a texty písní k celovečernímu francouzskému filmu Jeana Effela Stvoření světa, který vznikal v roce 1958 v Praze.

V roce 1959 napsal doslov k Cestě kolem světa za osmdesát dní a ilustroval 

ji svými kolážemi. Byla to oblíbená kniha jeho dětství.

V roce 1962 na své cestě po střední a jižní Americe se setkal s Che Guevarou 

a Fidelem Castrem.

O dva roky později se vydal na filmový festival do Cannes. V témže roce, tedy 1964 byl předsedou Filmového festivalu v Karlových Varech.

Figuroval jako hlavní objekt zájmu v akci Státní bezpečnosti „Snob“, která měla za cíl zkompromitovat vlivné umělce, kteří sympatizovali se západem.

Znal se s historikem umění Jindřichem Chalupeckým.

V roce 1968 se aktivně podílel na aktivitách Pražského jara. Snažil se o obnovení a oživení ideálů avantgardy a zároveň s tím tlumil radikální názory. Srpnový vpád okupačních vojsk ho uvrhl do deprese. Život 

se mu zhroutil. Celou událost vnímal jako svou životní prohru. Úpadek a naprostou ztrátu politických a kulturních ideálů avantgardy.

V této těžké chvíli ho Francie opět volá. Dostal nabídku profesury na univerzitě ve Vincennes. Zároveň s tím byl zvolen předsedou poroty mezinárodní výstavy tapisérií v Lausonne. Dokonce ho v Praze navštívil Jean-Paul Sartre. (Snad mu nečetl ze Zdi, ta člověku náladu zrovna dvakrát nezvedne.)

Zdroj: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/bf/
58._Adolf_Hoffmeister%2C_V_souhv%C4
%9Bzd%C3%AD_ryb%2C_1963.jpg

Na počátku sedmdesátých let se stahuje do ústraní. Vše je ztraceno. Byla 

mu zakázaná veškerá publikační, výtvarná a veřejná práce. Byl odejit 

do důchodu. Perzekuován. A tak se věnoval kresbě, tvorbě koláží a psaní divadelních her.

Roku 1972 probíhá dlouhá léčba po srdečním infarktu. Tento rok pro Adolfa rozhodně nebyl dobrý. Ustávající sjezd normalizačního Svazu českých výtvarných umělců, kterému dlouhé roky předsedal, Hoffmeistera ostře kritizoval. Obvinilo ho ze zpochybňování základů socialistického výtvarného umění. Jako by ty základy za něco stály? Socialistické umění, pche! Nic, 

o co by inteligentní a vzdělaný člověk stál. Nic, co by ho nějak přesahovalo.

Zdá se, že tohle byla pro Adolfa poslední kapka. Jeho ztrápená duše ochromila jeho už tak dost nemocné srdce. Stačil ještě dokončit krátkou divadelní hru Pissoir, kterou věnoval Edwardu Albeemu. Tiskem ale vyšla 

až v roce 1990.

U sebe doma uspořádal poslední výstavu svých koláží. A 24. července 1973 na své chalupě v Orlických horách umírá na infarkt.