Už se to pomalu blíží. Konec festivalu. Za pár dní to zase
utichne. Vary se stanou městem duchů a budou čekat na 52. ročník. Ale teď ještě
ne. Teď to tu stále bují a žije. Nejen skandály, ale hlavně filmy a vášnivými
diskuzemi nad tím, který je dobrý, který je skvělý a naopak, který na
festivalovém plátně nemá co dělat. Nezapomínejte, že je to otázkou vkusu
jednotlivce, ke kterému se pak přidává většina nebo menšina.
Já vím, že je to jenom žárovka, ale je to filmová žárovka,
která osvětluje červený koberec po celou dobu festivalu. Svítila na Dafoea,
Rena nebo Hřebejka. Ale co s ní bude po festivalu? Bude ještě někde svítit
nebo jí šoupnou někam, kde jí časem někdo roztříská?
K filmům neodmyslitelně patří plakáty. A během
festivalu jsou zdi i okna Thermalu jednou velkou galerii plakátů ke všem
filmům, které tady můžete vidět. Jo…stále u mě vede Café Society.
Začaly prázdniny a Vary kvetou. No a světe div se, pokvetou
i po festivalu. Zkrátka, některé věci si
žijou vlastním životem – neživotem.
To jste nečekali, co? Thermal z nového úhlu. Ne že by
mu to nějak pomohlo. Ono je to ale lepší občas změnit perspektivu. Víte? Jednou
za čas, někdy, ne pořád!
Poetická chvilka ve větru. Nemůžu si pomoct, ale evokuje mi
to Vrchlického. Chtělo by to psychoanalýzu.
Hlavně nikdy nefoť proti slunci, jasný? Jasný! Ale to fotky
proti slunci jsou tak krásný. Prostě nejlepší a tak nádherně záhadný. Zkrátka
občas (často) fotím proti světlu.
Zrcadlo, zrcadlo, řekni, kdo je ve Varech nejšílenější?
U Becherovy vily je letos tak krásný sezení, že jsem tam
během patnácti minut napsala text k písničce. Fakt netuším, jestli půjde
zhudebnit, ale tak nějak mě políbila Múza!
Hrát si se světlem není nikdy na škodu. Občas z toho vzniká
naprosto nepřekonatelná atmosféra.
No dobře, já vím. Ale je to krásnej pohled. Hraní ještě
nikomu neuškodilo, snad!
To je krasavec, co? Projet se s ním po Varech by bylo
krásný. Pozorovat lidi a jejich udivené pohledy.
Tohle nejsou schody do nebe. To je cesta k Vřídlu.
Krásná, poetická cestička.
Máte rádi večerníčky? Já jo!
Moulin Rouge? Kdepak! Tohle je jenom Elefant.
Asi jste si už všimli, že kromě kachen a šneků taky ukrutně
ráda fotím mraky.
Je libo lipo?
Vila La Aperol Spritz. Výjimečně jsem neřídila, tak jsem si
mohla dát aspoň jeden.
Festivalový západ slunce. Je něco krásnějšího?
Krásný závěr večera. Po koncertě Blue Effectů a potom, co mi
Radim Hladík zahrál Čajovnu, i když jí nemá rád, ten večer nemohl líp
dopadnout. Vyběhnout na pódium, poděkovat a jít si po svých. A vidět tu nádheru
na nebi. Je to škoda, je to dobře, že festival se chýlí ke konci.
Žádné komentáře:
Okomentovat