První festivalový nápor lehce opadl a ukazuje se, že to
letos lehce hapruje. Největším mínusem je absence oranžových ČEZ Panterů, kteří
k festivalu zkrátka patří. Český rozhlas Radiožurnál letos vypustil svůj
foto koutek a Vodafone pláž už taky není to, co bývala. Návštěvníci už se taky
dostávají do značné fáze unavenosti. Ale nebudeme si přeci jen stěžovat, že ne?
Dneska dorazil do Varů Jean Reno. To je prosím dobrá zpráva!
 |
| Zdroj: https://mandivo.files.wordpress.com/2014/10/wpid-leon12.jpg |
Ve Varech se pravidelně bourají stereotypy a genderové
rozdíly. O festivalu se z vás může stát kdokoliv, nebo cokoliv. Podle
toho, po čem toužíte. Jo, Sněhurka, říkáte? Není problém. Ve Varech ne.
Jako každý rok jsem zaběhla na besedu do Domu České
televize. Tentokrát tam byli představitelé televizní minisérie Modré stíny.
Normálně hvězdné návštěvníky nefotím, nebere mě to, ale tyhle jsem vám prostě
vyfotit musela.
Jako fanoušek vyšetřovatelů od nejsvětější trojice jsem byla
nadšená z Případu pro exorcistu. Díky nim jsem se také těšila na Modré
stíny, který mě ale dost zklamaly. Vizuálně se povedly, ale ten děj. Ty
hysteráky Výrový. A pak jsem šla na besedu, kde o nich začal vyprávět jejich
režisér Viktor Tauš a já je nakonec vzala na milost. Ono je to úplně jiné, když
vám tvůrce řekne, co tím vlastně myslel.
To by nebyl festival, abych si nedorasila nohy. Naštěstí pro
mě tu jezdí rikši, a když je hezky, ale opravdu hezky, poprosíte, tak vás svezou, kam budete chtít
(teda skoro kamkoliv od Thermalu po Pupp).
Pohled na Vary z rikši. Za jízdy. Nebýt té hlavy, tak
ta fotka nemá chybu, ale udělat fotku bez lidí, když Vary praskají ve švech je
nadlidský výkon.
Dnes večer dorazil i Robert Redford. Možná si s váma
zahraje poker. Nebo snad začne zaříkávat koně?
A nečekaně kachny. Jsou naprosto úžasný. Na každým kroku je
nějaká. Plave, sedí, stojí, spí.
Plaváček s rozvrkočeným peřím.
Dobře, vůbec jsem netušila, co fotím. Prostě se mi to
líbilo, tak jsem to blejskla. Takže jestli budete mít v listopadu čas,
můžete zajít na akcičku avízovanou se značným předstihem.
A zase jsem si hrála. Mraky se protrhaly a objevilo se modré
nebe. To se pak fotí jedna radost.
Letos frčí pestré barvy. A festival je ideálním místem, kde
se mísí elegance, nafrněnost hvězd a hlavně hravost obyčejných filmových
nadšenců. Já se letos nemůžu vynadívat na ty krásný hlavy a ty barvy. To je
přesně ten důvod, proč mám festival tak ráda. Pro jeho pestrost návštěvníků,
kteří jsou sami sebou a kašlou na to, co si o nich myslí okolí. Prostě
dokonalost.
Tři vernisáže za tři dny. Nářez. Už na sobě začínám
pociťovat únavu. Dneska jsem zabrousila do Galerie umění, kde se konala
vernisáž Pocta velikánům aneb 80 let filmu ve Zlíně. Fotky jsou to skvostný.
Pokračování z galerie.
Když se všichni, kdo dorazili na vernisáž, vrhli na koláčky
a víno, jako kobylky na Egypt, tak jsem měla to štěstí, že jsem měla jenom pro
sebe stálou expozici výtvarného umění 20. století. Jen já a ty úžasný obrazy.
Ten velký obraz je od Toyen. A ten malý, světlý namaloval
Jindřich Štýrský.
To jsem si hrála cestou z galerie.
A pak jsem relaxovala u řeky. Chvilku si četla a poté jsem
se vydala na cestu k autu.
Ha ha ha, další kachna. Tahle je totálně urvaná, tak to
zapíchla na kameni a spí.
Kdo bude mít štěstí, tak možná narazí na Večerníčka, Maxipsa
Fíka a taky na Boba a Bobka.
Samolepky. Miluju je. A tyhle každej přehlíží. Nikdo si jich
nevšímá.
Rok co rok se po kolonádě promenádují davy lidí a tihle dva
na ně koukají a už se ani nediví tomu, co všechno se tam dole děje. Naopak, je
to pro ně rutina.
Poslední sluneční hrátky z dneška.
Tak zase zítra!
Žádné komentáře:
Okomentovat