pátek 22. ledna 2016

Prostě Miluju část 3.

Ano?

Spousta holek úplně nesnáší, když se ráno probudí a na hlavě mají vrabčí hnízdo. Kdepak! Já tohle miluju. Ten okamžik, kdy se podívám do zrcadla a vidím ten úžasnej noční rozcuch. No vážně, kdybych se o něj snažila, tak se mi nikdy nepovede. I když existují výjimky, kdy mi stojí ofina jako Cameron Diaz v Něco na té Mary je. V tu chvíli se pokouším si ofinu nějak zkultivovat, ale nakonec to vzdám a tvářím se, že ten zbloudilý pramen vlasů, co mi stojí jako voják při nástupu, je tam schválně a zcela úmyslně.

Život je moc krátkej na to, abych se  hroutila kvůli takové blbosti. Anarchie musí být. Aspoň trošku. 


S vlasama mám ještě jednu úchylku a to, že miluju, když mi je čechrá vítr. Mám z toho takový zvláštní bohémský pocit naprostý volnosti a svobody. Cítit vítr na tváři a prostě si užívat ten konkrétní okamžik

Vrcholem dokonalosti je pak moment, kdy fouká vítr a do toho mě hřeje slunce na tváři. Sice mi pak naskáčou pihy, že vypadám jako bych měla lepru, ale co? Pipi dlouhou punčochu taky kromě jejích trampot proslavily její pihy.

Jo a taky jsem naprostý blázen do šneků. Ne jako do jídla. Fuj! Ale do zvířat. Loni v létě jsem si pořídila nový foťák a na valné většině nových fotek jsou právě šneci. Říká se, vyrojilo se to jako houby po dešti. U nás by mohlo platit, vyrojilo se to jako šneci po dešti. Naše zahrada je oázou šneků. A já je samozřejmě všechny zachraňuju, aby na ně nikdo nešlápl. Já vím, jsem magor!

Mezi mé dlouhodobé nemoci patří má vášeň a nikdy nekončící stesk po Londýně. Tohle město mi ukradlo duši. Miluju ho! Ty lidi tam, tu atmosféru a ten šum. Je to něco naprosto nepopsatelného. Člověk to buď cítí, nebo ne. Je to jako se sushi nebo s Hvězdnými válkami, buď je milujete, anebo absolutně nesnášíte (v mém případě miluju Star Wars, ale syrová ryba není nic pro mě).

Hlavně, co je pro mě nejdůležitější, jsem v Londýně poznala spoustu úžasných lidí, kteří to cítí stejně jako já. A to je pak nádhera, když máte někoho, kdo má stejné pocity jako vy. Moje kamarádka, kterou jsem potkala v Londýně a je shodou okolností Češka mi nedávno napsala, že jsem srdcem Londýňanka a to je snad ten největší kompliment, jaký mi kdy kdo složil. Takže DÍKY Patrice :*

S touhle úchylkou souvisí i moje věrnost k Harry Potterovi. Ano je to tak, jsem velkej fanda. O toto čestné místo se s Harrym dělí už jen Doctor Who a Sherlock. Já vím! Magor.

No a v neposlední řadě jsem fanynka Marvelovských filmů. Mým hrdinou je Iron Man a Hulk. A v nejbližší době se k nim s největší pravděpodobností přidá doctor Strange.

Chorobně miluju provokatéry a cyniky. Doktora House mi seslalo samo nebe. Zkrátka mé srdce plane pro jakékoliv Rebely bez příčiny.
¨
Tím jsem si to asi zpečetila.

To bude snad všechno, takže pokud Vás to neodradilo a seznámili jste se naplno se mnou, a mými úchylkami, tak se můžete těšit na další články, povídky, někdy i recenze.

No a zatím poslední věc. Zkuste si to také. Sednout si a rozpomenout se na to, co vás dělá šťastnými. A nezapomeňte, že jsou to hlavně maličkosti, co nás činí absolutně šťastnými.




Žádné komentáře:

Okomentovat