Vyznání

 Kdyby slyšel mé volání na míle daleko?

Kdyby mě jeho ruce znaly, jako zná Alex Turner struny na své kytaře?

Kdyby setřel všechny ty tajně uroněné slzy, které stékaly po mé tváři pro něho?

Kdyby jen tušil, jak moc po něm toužím?

To co nikdy nepocítím. Polibek, objetí, letmé doteky.

Kéž bychom se znali líp.

Kéž bychom byli dva, co tvoří jedno.

Kéž bychom spolu vychutnávali vše, co nám život dává.

Kdyby se sen stal skutečností?

Kdybych já nebyla já?

Kdybych se mohla zbavit té frustrace, toho nesnesitelného vnitřního neklidu!

Kdybychom se milovali za zvuku Arctic Monkeys?

Kdyby mně nepronásledovaly myšlenky na tebe?

Kdybych nebyla roztříštěná mezi touhou běžet za tebou a zároveň, co nejdál od tebe?

Kdybys zaplnil to prázdné místo v mé posteli?

Kdybych se k tobě mohla přitulit a na malý okamžik cítit pocit bezpečí?

Kdybych dokázala ovládnout své city a vyhnat tě ze svého srdce!

Kdybych byla někým mnohem lepším pro tebe?

Kdyby stačilo říct jen jedno slovo a ty bys věděl, co tím myslím.

Kdyby se mi nezhoupl žaludek pokaždé, když se u tvého jména objeví zelená tečka.

Kdybych nedoufala, že pokaždé, když mi přijde zpráva, že je od tebe, a to hrozné zklamání, 

protože nikdy není.

Kdybych mohla utéct sama před sebou.

Kdybys nebyl první, komu jsem to, kdy řekla.

Kdyby…ale ne tohle je cesta k šílenství.