Společenské peklo

 Existuje nespočet situací, kdy si z ničeho nic připadáte jako totální idiot! Jsou to momenty, kdy má jít všechno jako dobře namazanej stroj, ale místo toho se jedno kolečko zadrhne a všechno je v trapu.

A ať se snažíme sebevíc, lepší to nikdy není. Spíš naopak. Takže trapnost nad trapnost.

Jedna z nejhorších věcí, která vás může potkat je, když má váš dobrej kamarád/ka nějaké trable a čeká, že ho/ji utěšíte něčím, co ho/jí na 100% vzpruží a všechno bude OK. No jo, ale vy v ten moment máte úplně vymleto a jediné, co vám naskočí je pouze Sheldonovské „No, no!“ a hned vám v hlavě šrotí, jaký horký nápoj se hodí k této příležitosti. A kde sakra mám tu krabici kapesníků?

Zdroj: http://jasoncouponking.com/wp-content/uploads/2013/12/kleenex.jpg

Pak je tu chvilka romantiky, kdy do dokonalosti chybí jen zapálit svíčky. Easy!?! Samozřejmě se snažíte, aby to vypadalo co nejelegantněji. Nahodíte sebejistý výraz, škrtnete sirkou a ta malá mrcha místo toho aby chytla, tak se zlomí. Trapas! První myšlenka, která vám prolétne hlavou je „Měl/a jsem si vzít zapalovač.“

Zdroj: http://www.zippocollector.com/1936/Img_0013.jpg

Samozřejmě jsou tu i přízemnější peklíčka, jako třeba vyprsknutí slin na někoho, komu něco vášnivě vysvětlujete. Kdy si sami říkáte, kde se ty sliny berou a jak to, že vyprsknou tak daleko. Tohle platí i u jídla, kdy se s někým bavíte a najednou naprosto nepochopitelně se pocintáte třeba polívkou. Ha! Nonšalantně nad tím mávnete rukou. Vezmete si ubrousek, otřete se a nevzrušeně pokračujete dál.

Ranní peklo představuje zákeřnej termohrnek, ve kterym na vás čeká horký kafe, ona blahodárná mana, která vás vzpruží. No jo, ale ten váš termohrnek je naprosto nepoužitelnej, protože teče. A není nic lepšího, než když na to v ranní roztržitosti zapomenete a polijete sebe i svou bílou halenku. Prostě krása! Na pondělní ráno jak dělaný.

Taky je dobrá nehoda na toaletě, kdy vám z vašich šikovných ruček vypadne rulička toaletního papíru a skutálí se až na druhý konec koupelny, jako bílý koberec slávy. A vy sedíte a vztekáte se.

A teď už jen ty vážné společenské problémy. Když si najdete chvilku na sebe a vaší knížku. Užíváte si společně ukradené chvilky a někdo se vás zeptá „Co čteš?“ Vy zvednete oči od toho nejnapínavějšího odstavce v celé knize a s ledovým klidem odpovíte „Knížku!“

A v duchu si říkáte proč zrovna teď. Copak nikomu nedochází, že pokud si čtete, tak jste v zóně „nemluv na mě, nic po mě nechtěj, teď prostě NE.“

Zdroj: http://www.crunchyblogger.com/wp-content/uploads/2011/12/PersonReadingBook.jpg

Nakonec je tu věc, kterou stále nechápu.

Posloucháte mp3ku. Člověk, který na vás promluví to vidí, ale přesto žvaní. Vy si tedy sundáte jedno sluchátko a ten ignorant se diví, že jste neslyšeli začátek jeho plkání. WTF?!? Nebo když si sluchátko opět nasadíte, protože šlo o něco primitivního, co jste vyřešil a skončilo to pro vás, ale ten druhej i přesto pořád žvaní. OMG!?!