Seriálová závislost

Začíná to nevinně. Nikoho by ani nenapadlo, že se může něco takového zvrtnout. Vždyť jde jen o „nějaký“ seriál. Zpočátku se seznamujete s prvními díly a nic nenasvědčuje tomu, že za pár dní budete nepříčetní z toho, že vás někdo ruší při sledování téhle zaručeně klíčové epizody. Že to musíte zase stopnout, protože vám někdo chce říct nějakou prkotinu, zatímco hlavní hrdina má na dosah velký objev.

Zdroj: http://lide.uhk.cz/fim/student/hynekon1/druhy/projekt_grimm/pic/grimm1.jpg

S první sérii jsou pro vás všechny postavy nové, prostředí se vám ještě nedostalo pod kůži a hlavní zloduch ve vás zatím nebudí absolutně žádné emoce. Zkrátka jste ještě tabula rasa. Ale ne na dlouho. Hranice mezi nezúčastněným divákem a zažraným fanouškem je opravdu tenká.

V tuhle chvíli si říkáte, že máte před sebou celých šest řad, a že vám bude trvat nekonečně dlouho, než je zkouknete. Jenže opak je pravdou, díly ubývají až moc rychle.

Samozřejmě jsem ještě nedávno vehementně tvrdila, že na seriály nemám čas, že jsem ráda, že zkouknu Hru o trůny, ale pak se najednou ukázalo, že ten čas mám. Není ho tolik, jako když jsem chodila do školy, ale i tak. A já se kromě pravidelného čtení a psaní věnuju taky koukání na seriály.

Takže to znamená, že jsem teď aktivně prokrastinovala už šesti řadami Grimma. Detektiv Nick Burkhart byl mým hrdinou a nejlepším kamarádem, se kterým jsem prožívala každý dobrodružství, každou ztrátu, prostě všechno.

Jenže…

A tady to začne.

Naše seriálová závislost.

Zdroj: https://68.media.tumblr.com/tumblr_lzd43zu5jY1r0ogp7.gif

Už u třetího dílu si říkáte „dám si ještě jednu epizodu a jdu spát.“ Ráno se vstává do práce, a je jedno, že ten díl končí tak napínavě. No a najednou jsou tři ráno a vy zjistíte, že z ničeho nic máte za sebou polovinu první série. Hlavní postava a vy jste nejlepší přátelé. A jeho přátelé jsou zase vaši dobří známí. Najednou pociťujete potřebu jejich společnosti. A i když se na některý díly díváte jen jako na kulisu, tak jsou prostě s vámi a dělají vám společnost. Není zkrátka ticho.

Už v půli dne pociťujete cukání. Tichý hlásek v hlavě křičí: „Pusť si další epizodu. Máš jich dost.“

Zdroj: https://media.giphy.com/media/Sb7WSbjHFNIL6/giphy.gif

Ano, na začátku je hromada dílů, ale než se nadějete jste v půlce seriálu. Sakra, poslední série. A je to tady…poslední dva díly a je konec. Co teď? Na co se budu dívat? Žádnej další seriál nebude jako tenhle.

A k tomu vám začne chybět nejen vaše pravidelná dávka vitaminu „Grimm“ (doplňte si libovolný seriál) ale navíc se vám opravdu stýská po postavách.

Teď jsem ve fázi rozpačitosti z Penny Dreadful. Jsem v polovině druhé série a stále nic. Je z nich hlavně kulisa, abych neměla v pokoji ticho, když něco dělám.

Ale možná, že další seriál ve mně probudí další závislost. Kdo ví?

Možná Lucifer?